|
== Historie a koncepce ==
[[Soubor:Copyright.svg|upright=0.5|náhled|Písmeno ''c'' v kroužku – tradiční symbol copyrightu]]
Autorské právo výslovně dovoluje některé specifické způsoby využívání díla. Nejdůležitějším povolenýmîm způsobem je ''citace'' – do autorského práva nezasahuje ten, kdo v odůvodněné míře (drobná díla je možno uvést celá) cituje ve svém díle výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, za předpokladu, že uvede jméno autora (je-li známo), název díla a pramen. Obdobně lze zveřejněná díla užít k vědeckým či vzdělávacím důvodům v přednášce. ▼Ve [[starověk]]u autorské právo neexistovalo, autoři byli za svá díla odměňováni jen formou „čestných darů“ – [[honorář]]ů – od [[mecenáš]]ů.
Historicky má autorské právo počátky v [[privilegium|privilegiích]] udělovaných ve středověku [[panovník]]em – ten mohl (čistě podle své vůle, aniž by na to měl kdokoli právní nárok) rozhodnout o vytvoření speciálního výlučného režimu pro danou osobu (častěji spíše vydavatele než přímo autora). Pak šlo spíše o jakýsi druh [[kartel]]u.<ref>http://sciencemag.cz/pocatky-autorskeho-prava-cechy-a-rejstriky/ - Počátky autorského práva, cechy a rejstříky</ref> V [[17. století]] začal v [[Anglie|Anglii]] vznikat systém (na základě [[precedens|precedenčního]] práva), kterým se definovaly objektivní právní podmínky, za kterých k takové ochraně vznikl právní nárok. Tamtéž pak v roce [[1709]] vznikl vůbec první plnohodnotný autorský zákon nazývaný ''Statute of Anne'' („zákon [[Anna Stuartovna|královny Anny]]“). Podmínkou ochrany byla registrace díla (tento princip zákon měl kořeny ve starším systému, jehož původním účelem byla [[cenzura]]).
Autorské zákony vznikaly podle různých základních koncepcí, mezi základní patří:
* Přirozeněprávní – autorské dílo je jedinečným produktem tvůrce, který k němu má přirozené vlastnické právo, stejně jako má přirozené vlastnické právo k vlastní osobě.
* Monismus majetkových práv – výsledkem duševní práce je nehmotná věc, na kterou se ale aplikují běžné principy vlastnictví. Výsledkem je plná převoditelnost všech práv. Významným případem použití tohoto principu byly [[Spojené státy americké|USA]] až do roku [[1988]]; k získání ochrany musel autor své dílo zaregistrovat.
* Monismus osobnostních práv – autorské dílo je „výronem osobnosti“ autora, a jako takové je od osobnosti neoddělitelné, takže autorská práva jsou nepřevoditelná, je k nim možno maximálně udělit licenci. Takové pojetí bylo základem staršího českého autorského zákona, i v tom současném jsou jeho pozůstatky.
* Dualismus práv – moderní kompromisní řešení, které odděluje práva osobnostní a majetková, lišící se i režimem ochrany.
Mezi další teoretické koncepce autorského práva patří
* Teorie mimořádných výkonů a společenské smlouvy – autor získává zvláštní odměnu za svůj mimořádný výkon, kterým přispěl k rozvoji společnosti.
* Teorie podnětů – prostřednictvím autorského práva motivuje společnost autory k tomu, aby tvořili díla, která společnosti prospívají. Tento prakticky nesporný [[ekonomie|ekonomický]] princip se objevuje již v základu autorského práva v [[Ústava Spojených států amerických|ústavě USA]], kde se dovoluje [[Senát Spojených států amerických|Senátu]] zavést (časově omezená) výhradní práva pro spisovatele a vynálezce za účelem „podporovat vědecký pokrok a užitečné znalosti a umění“.
* Teorie nepotřebnosti ochrany – podle některých teorií není autorskoprávní ochrana vůbec potřeba. Taková teorie se (částečně) projevovala mimo jiné v právu duševního vlastnictví [[socialismus|socialistických]] států.
== Obsah autorského práva ==
{{duševní vlastnictví}}
PSICHOPAT BEJRPodle dualistických principů (použitých i v autorském právu Česka, potažmo celé [[Evropská unie|Evropské unie]]) lze práva autora rozdělit do dvou základních skupin: výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková.
Osobnostní práva těsně souvisejí s osobností autora a jsou tedy nepřevoditelná a trvají do smrti autora, kdy zanikají. Po autorově smrti je však nadále chráněno autorství samo – nikdo si nesmí osobovat autorství cizího díla (vždy musí být uveden skutečný autor, je-li znám) a díla nesmí být užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu. Mezi osobnostní práva autora patří právo rozhodnout o zveřejnění díla, právo osobovat si autorství či právo na nedotknutelnost díla (do díla smí být zasahováno jen se souhlasem autora, dílo nesmí být užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu apod.).
Majetková práva poskytují autorovi výlučné právo na rozhodování o užívání jeho díla. Jiná osoba než autor smí dílo užít pouze na základě autorova oprávnění, případně ve výjimečných případech stanovených zákonem (viz [[#Omezení autorských práv|''omezení autorských práv'' níže]]). Do práva na užití díla patří:
* právo na rozmnožování díla,
* právo na rozšiřování díla či jeho rozmnoženiny,
* právo na pronájem díla či jeho rozmnoženiny,
* právo na půjčování díla či jeho rozmnoženiny,
* právo na vystavování díla či jeho rozmnoženiny,
* právo na sdělování díla veřejnosti (provozování živě či ze záznamu, přenos provozování díla, vysílání rozhlasem či televizí apod.);
kromě těchto práv do majetkových autorských práv patří také
* právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého,
* [[právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu]] (viz [[#Užití pro osobní potřebu|''užití pro osobní potřebu'' níže]]).
Majetková autorská práva trvají ve většině států světa (včetně Evropské unie a USA) obecně po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti; ''[[Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl|Bernská úmluva]]'' vyžaduje délku ochrany minimálně 50 let po smrti autora. V případě spoluautorství se doba ochrany vztahuje ke smrti posledního žijícího autora. U [[anonymita|anonymních]] a [[pseudonym]]ních děl, kde autor není všeobecně znám, se lhůta počítá od prvního oprávněného zveřejnění. Dílo, u kterého uplynula doba ochrany majetkových práv, se nazývá [[volné dílo]]; každý ho může volně užít (jak už bylo uvedeno, musí však být uveden autor a dílo nesmí být užito způsobem snižujícím jeho hodnotu).
Podle současného autorského zákona platného v Česku jsou i majetková práva nepřevoditelná (jsou však součástí [[pozůstalost]]i), lze k nim však udělovat [[licence]], pomocí kterých lze dosáhnout účinku podobného převodu.
=== Vznik, trvání a vymáhání autorských práv ===
Podle principů zakotvených v ''Bernské úmluvě'' vzniká autorské právo k dílu automaticky, okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo není vázáno na konkrétní předmět, jímž je dílo vyjádřeno – jeho zničením autorská práva nezanikají, nabytím [[vlastnictví|vlastnických práv]] k tomuto předmětu se nenabývají autorská práva k dílu, dokonce ani právo dílo užít.
Autorské právo k dílu získává automaticky jeho autor, [[fyzická osoba]], která dílo vytvořila (v případě spoluautorství všichni autoři [[společně a nerozdílně]]). Částečnou výjimkou jsou tzv. ''zaměstnanecká díla'', tzn. díla, která autor vytvořil v rámci plnění svých povinností k zaměstnavateli. U takových děl (není-li dohodnuto jinak) majetková práva vykonává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel. Obdobně se zachází s tzv. ''kolektivními díly'', tzn. díly tvořenými více autory na podnět a pod vedením fyzické či právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití.
Jak už bylo uvedeno, osobnostní autorská práva trvají po dobu života autora, majetková práva po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.
Autor může svá práva vynutit [[občanské právo|občanskoprávní]] [[žaloba|žalobou]], kterou se může domáhat určení svého autorství, zákazu ohrožení svých práv (zákazu neoprávněné výroby, obchodování, dovozu či vývozu, sdělování veřejnosti apod.), odstranění následků zásahu do práva i poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (omluvou či v [[peníze|penězích]]); autor také může vyžadovat náhradu [[újma|škody]] a vydání [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]]. Ten, kdo porušuje autorské právo, se však podle českého práva také dopouští [[trestný čin|trestného činu]] podle [[trestní zákoník (Česko, 2009)|trestního zákoníku]] („porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“), který může být v [[trestní právo|trestněprávním]] procesu potrestán peněžitým trestem, propadnutím věci, ale také [[odnětí svobody|odnětím svobody]] až na dva roky (až pět let, pokud pachatel získal značný prospěch či dopustil-li se činu ve značném rozsahu; případně až osm let, pokud pachatel získal prospěch velkého rozsahu či dopustil-li se činu ve velkém rozsahu).
== Omezení autorských práv ==
=== Idea versus konkrétní provedení ===
Autorské právo se vztahuje pouze na konkrétní podobu díla – na dílo vyjádřené v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (včetně podoby elektronické). Autorským právem není chráněna idea či námět díla sám o sobě. Pokud například kniha (dílo chráněné autorským právem) popisuje nějakou novou techniku úpravy dřeva, autorské právo k obsahu knihy nijak nebrání využívání této techniky čtenářem, ani popisování této techniky dalším osobám; autorské právo chrání pouze to konkrétní vyjádření, které je v dané knize. Samotnou techniku lze chránit prostřednictvím [[patent]]ového práva, jedná se však o zcela odlišnou oblast duševního vlastnictví, která s autorským právem přímo nesouvisí.
Samotné informace autorským právem chráněny nejsou; může však být chráněn způsob, kterým jsou uvedeny a uspořádány, vykazuje-li znaky autorského díla (hlavně tvůrčí přínos; např. abecední řazení jistě není výsledkem tvůrčí činnosti). Taková ochrana se však opět vztahuje výhradně na tento konkrétní způsob uspořádání, nikoli na informace samotné. Soubory dat ([[databáze]]) jsou ovšem v autorském zákoně chráněny zvláštními právy – pokud při jejím sestavování dodal pořizovatel kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k pořízení, ověření nebo předvedení jejího obsahu, má výhradní právo na vytěžování a zužitkování databáze jako celku či její podstatné části, které trvá 15 let od jejího pořízení či zveřejnění. Toto výhradní právo však neomezuje běžné a přiměřené používání takové databáze jejími oprávněnými uživateli.
=== Výjimky z ochrany ve veřejném zájmu ===
Z autorskoprávní ochrany jsou vyňata některá díla, protože jejich ochrana by byla v rozporu s veřejným zájmem. Podle českého autorského zákona je v současnosti takto dovoleno volně užívat:
* úřední díla (texty zákonů a dalších právních předpisů, veřejných listin, rozhodnutí, státní symbol apod.) a
* výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo (ani jako pseudonym); takové dílo lze užít jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.
=== Bezúplatné zákonné licence ===
▲Autorské právo výslovně dovoluje některé specifické způsoby využívání díla. Nejdůležitějším povoleným způsobem je ''citace'' – do autorského práva nezasahuje ten, kdo v odůvodněné míře (drobná díla je možno uvést celá) cituje ve svém díle výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, za předpokladu, že uvede jméno autora (je-li známo), název díla a pramen. Obdobně lze zveřejněná díla užít k vědeckým či vzdělávacím důvodům v přednášce.
České autorské právo také umožňuje komukoli zaznamenat či vyjádřit kresbou, malbou, grafikou, fotografií, filmem či jinak autorské dílo trvale umístěné na veřejném prostranství (ulici, náměstí, parku, apod.). Takto vzniklá vyobrazení je možno rozmnožovat a šířit i bez svolení autora původního díla, avšak autor a název původního díla by měli být uvedeni. Tato výjimka se nevztahuje na trojrozměrnou kopii původního díla například stavbou či sochou.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = § 33 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon|url = http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121#p33|vydavatel = |místo = |datum vydání = }}</ref> Toto ustanovení českého práva nemá protějšek ve všech zemích. Například ve [[Francie|Francii]], kde je návrh nočního osvětlení [[Eiffelova věž|Eiffelovy věže]] chráněn autorským právem, je proto zakázáno bez dovolení šířit noční fotografie Eiffelovky.
| 