|
Veřejnost se poprvé dozvěděla o vzniku triumvirátu, když Caesar podal návrh zákona o přerozdělení půdy chudým občanům, načež jak Pompeius, tak i Crassus vyjádřili s tímto návrhem souhlas. Pompeius poté vyslal své vojáky do Říma, čímž byli političtí oponenti triumvirů dokonale překvapeni a zastrašeni. Bibulus v reakci nato prohlásil znamení za nepříznivá a zákon tudíž za neplatný, byl ale vyhnán z fóra Caesarovými přívrženci. [[Fasces]] jeho liktorů byly rozlámány, dva tribunové v jeho doprovodu byli zraněni a Bibulus sám byl zasažen hozenými exkrementy. Ze strachu o život se na zbytek funkčního období stáhl do svého domu, přičemž příležitostně vydával proklamace o špatných znameních, čímž chtěl Caesarovi zabránit ve vykonávání úřadu. Tyto obstrukce se ale ukázaly být zcela neúčinné. Římští satirikové potom už navždy referovali o tomto roce jako o „roce konzulátu Julia a Caesara“.
Když byli Caesar a Bibulus zvoleni, pokusila se [[aristokracie]] omezit budoucí Caesarovu [[Římský konzul#Prokonzul|prokonzul]] moc (následující po skončení konzulátu) tím, že mu místo správy nějaké provincie, přidělila na starost dohled nad lesy a pastvinami Itálie. S pomocí Pisona a Pompeia Caesar toto usnesení zvrátil a byl ustaven za místodržitele [[Předalpská Galie|Předalpské Galie]] (severní Itálie) a [[Ilýrie]] (západní [[Balkán]]). Později obdržel také správu [[Zaalpská Galie|Zaalpské Galie]] (jižní [[Francie]]), čímž získal velení nad čtyřmi legiemi. Délka jeho úřadu, a tím i doba jeho imunity před soudním stíháním, byla stanovena na pět let místo obvyklého jednoho roku. Po skončení konzulátu Caesar těsně unikl obžalobě kvůli nezákonnostem, jež se děly v době jeho úřadování, a ihned se odebral do svěřených provincií.{{Viz též|Galské války}}
=== Prokonzulem v Galii ===
{{Viz též|Galské války}}
[[Soubor:Caesar campaigns gaul-en.svg|thumb|upright=1.4|Caesarova tažení v Galii]]
<br />
Prokonzulát v [[Galie|Galii]] znamenal pro Caesara vynikající možnost k dalšímu mocenskému vzestupu. Caesar byl stále enormně zadlužený, přičemž správcovství provincie představovalo výtečný způsob jak se domoci majetku. Caesarovi podléhaly čtyři legie, navíc dvě z jeho provincií, Ilýrie a [[Gallia Narbonensis]], hraničily s dosud nepodrobenými teritorii. Jedinečná příležitost k válce se naskýtala v Galii, mezi jejímiž neklidnými a znesvářenými kmeny probíhaly již po mnoho let boje, kterými se [[Galie|Galové]] vzájemně oslabovali a připravovali tak půdu pro své podrobení cizí mocností.
Poměry v zemi byly napjaté, neboť římští spojenci [[Haeduové]] podlehli svým nepřátelům, kteří si na pomoc přizvali [[Germáni|germánské]] [[Svébové|Svéby]], vedené náčelníkem [[Ariovistus|Ariovistem]]. Svébové se následně usadili v dobyté zemi Haeduů. Mezitím také [[Helvétové]] se chystali proniknout z území dnešního [[Švýcarsko|Švýcarska]] hlouběji do Galie a vyhledat si zde nová sídla. Caesar okamžitě odvedl dvě nové legie a v [[Bitva u Bibracte|bitvě u Bibracte]] Helvéty v roce [[58 př. n. l.]] drtivě porazil. Jejich přeživší zbytky odeslal zpět do jejich někdejší sídelní oblasti, jež měla fungovat jako nárazník před pronikajícími Germány. Potom vytáhl směrem na sever do dnešního [[Alsasko|Alsaska]] proti Ariovistovi, kterého i s jeho Germány vypudil zpět za [[Rýn]]. Své vítězné vojsko nechal přezimovat na území [[Sekvánové|Sekvánů]], čímž dal jasně najevo, že jeho zásahy v oblastech severně od Narbonensis nebyly pouze dočasného charakteru. Ve druhém roce si Caesar podrobil v severní Galii [[Belgové|Belgy]], kteří byli považováni za nejudatnější lid mezi všemi galskými kmeny. V roce [[56 př. n. l.]] porazil jeho legát [[Decimus Junius Brutus Albinus|Decimus Junius Brutus]] povstalé Venety v [[Armorika|Armorice]] (dnešní [[Bretaň]]), čímž Caesar přivedl pod svoji kontrolu velkou část západní Galie. Během zimní přestávky v bojích se Caesar setkal v [[Ravenna|Ravenně]] s Pompeiem a Crassem. Výsledkem jejich jednání byla dohoda o prodloužení Caesarova [[Imperium|imperia]] o dalších pět let, zatímco Crassus a Pompeius se měli stát konzuly pro následující rok. Caesarovi tak byl poskytnut dostatek času na to, aby si podmanil všechny dosud svobodné keltské kraje rozkládající se mezi [[Pyreneje]]mi a řekou Rýnem. Jeho situace byla značně ulehčena nejednotností Galů, kteří se na něho leckdy neváhali obrátit se žádostí o pomoc proti svým sousedům, jen aby se sami nestali obětí ambiciózního prokonzula.
Kvůli vpádu germánských kmenů [[Usipeti|Usipetů]] a [[Tenkterové|Tenkterů]] do Galie považoval Caesar za nezbytné překročit v roce [[55 př. n. l.]] Rýn a podniknout trestnou výpravu do [[Germánie]] (což zopakoval v roce 53 př. n. l.). Taktéž se vypravil do [[Velká Británie (ostrov)|Británie]], kde se ale příliš nezdržel, poněvadž jeho flotila byla zničena bouří a již se blížila zima. V roce [[54 př. n. l.]] provedl Caesar další vpád na ostrov, během něhož postoupil až k řece ''Thamesus'' ([[Temže]]). Po formálním ujištění britanských kmenů o jejich poddanství a loajalitě vůči Římu se ale opět stáhl do Galie. Tyto výpravy vyvolaly v Římě a především v samotném senátu senzaci: Caesar jako první římský vojevůdce vedl vojenské výpravy do těchto pro Římany dosud neznámých končin, od trvalého obsazení Germánie a Británie však upustil. Každopádně stanovení hranice římského záboru na Rýně bylo jedno z nejvýznamnějších Caesarových rozhodnutí z hlediska [[Dějiny Evropy|evropských dějin]].
Důvodem k tomu byl i šířící se neklid mezi teprve nedávno podrobenými galskými kmeny. Kvůli slabé úrodě v roce [[54 př. n. l.]] povstaly proti Římanům kmeny Eburonů, [[Treverové|Treverů]] a Nerviů, do jejichž čela se postavil náčelník [[Ambiorix]]. Zpočátku sice dosáhly několika menších úspěchů, nakonec byly ale definitivně zbaveny svobody. Větším nebezpečím pro římskou vládu v Galii se ukázalo být povstání [[Vercingetorix|Vercingetoriga]], náčelníka kmene [[Arverni|Arvernů]], v roce [[52 př. n. l.]] Tomu se jako prvnímu podařilo sjednotit všechny Galy a Caesarovi se tak v něm objevil první skutečně rovnocenný nepřítel. Jeho [[taktika spálené země]] přivodila Caesarovým legiím vážné problémy. Vercingetorix nejprve odřízl Caesara od jeho zásobovacích linií a poté ho odrazil v [[Bitva u Gergovie|bitvě u Gergovie]]. Po tomto vítězství ale Vercingentorix nerozvážně upustil od dosavadní opatrné defenzivní taktiky a pln sebedůvěry napadl Caesarovo vojsko. Jeho nedostatečně vycvičená jízda byla poražena, načež se Vercingetorix stáhl do [[Alésia (oppidum)|Alesie]]. Caesar začal toto [[oppidum]] bez otálení obklopovat třicet pět kilometrů dlouhou obléhací zdí, zatímco se z nitra Galie vydalo Vercingetorigovi na pomoc ohromné osvobozovací vojsko. V následné [[Bitva o Alesii|bitvě o Alesii]] se Římané s pomocí Germánské jízdy dokázali navzdory nesmírné převaze Galů ubránit. Po kapitulaci Vercingetoriga byl galský odpor definitivně zlomen. O šest let později v roce [[46 př. n. l.]] byl krátce po skončení Caesarova triumfu Vercingetorix v Římě popraven.
V dalším roce musel Caesar čelit ještě ojedinělým lokálním vzpourám, které potlačil se značnou brutalitou. Nezměrnou válečnou kořist a [[tribut]] placený poraženými kmeny využil k financování vlastní armády, která na konci války čítala třináct legií, a politického boje v Římě. Od tohoto okamžiku se již Caesar nemusel obávat věřitelů, neboť v Galii nabyl (nebo spíše uloupil) ohromné bohatství, což z něho učinilo jednoho z nejzámožnějších římských občanů. Pod Caesarem sloužil v řadách jeho legátů jeho bratranec Lucius Iulius Caesar, dále [[Marcus Antonius]], Titus Labienus, Quintus Tullius Cicero, bratr Marca Tullia Cicerona, a Crassův stejnojmenný syn, Publius Licinius Crassus.
Podle Plútarcha bylo výsledkem tažení 800 podmaněných galských měst, 300 podrobených kmenů, velké množství poražených Galů bylo prodáno do otroctví a další zahynuli v důsledku bojů a taktiky spálené země. Antičtí historikové měli obvykle tendenci zveličovat všechny početní údaje, ovšem Caesarovy výboje v Galii byly zřejmě největší vojenskou operací od dob [[Alexandr Veliký|Alexandrova tažení]] proti [[Perská říše|perské říši]]. Jejich důsledky navíc přetrvaly podstatně déle než v případě Alexandra: Galie již nikdy nezískala nezávislost a věrně setrvávala po boku Říma až do zániku římské říše. Své vlastní poznatky z tažení zachytil Caesar v díle ''Commentarii de bello Gallico'' („[[Zápisky o válce galské]]“). Tato písemnost kromě průběhu vojenských operací líčí také mnoho zajímavých detailů o životě a zvycích Galů. Jejím hlavním účelem bylo ale především ospravedlnění Caesarových agresivních a dobyvačných výbojů. Caesar rovněž jako první poukázal na rozdíl mezi Galy a Germány a vzájemně je odlišil, přičemž za hranici mezi oběma skupinami kmenů stanovil Rýn. Germáni byli do té doby pokládáni pouze za jeden z keltských kmenů.
=== Občanská válka ===
|
