Francie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Kultura: Další jména značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
→Věda a vzdělání: Další jména značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 239:
K vědeckým osobnostem 16.-17. století patřili [[François Viète]], [[Abraham de Moivre]], [[Pierre Gassendi]] či [[Marin Mersenne]].
Avšak zvláště v 18. a 19. století Francouzi v oblasti exaktních věd dominovali, nejvíce vynikli [[Louis Pasteur]], [[Marie Curie-Skłodowská|Marie Curie]], [[Blaise Pascal]], [[Auguste a Louis Lumièrové]], [[Évariste Galois]], [[Jean le Rond d'Alembert]], [[Antoine Lavoisier]], [[Henri Poincaré]], [[André-Marie Ampère]], [[Gaspard-Gustave de Coriolis]], [[Léon Foucault]], [[Louis Daguerre]], [[Charles-Augustin de Coulomb]], [[Denis Papin]], [[Joseph Fourier]], [[Pierre-Simon Laplace]], [[Nicolas Appert]], [[Pierre de Fermat]], [[Jean-Baptiste Lamarck]], [[Louis Braille]], [[Georges Cuvier]], [[Augustin Louis Cauchy]], [[Jean-François Champollion]], [[Charles Messier]], [[Joseph Louis Gay-Lussac]], [[Urbain Le Verrier]], [[Nicolas Léonard Sadi Carnot]], [[Georges Louis Leclerc de Buffon]], [[Augustin-Jean Fresnel]], [[François Arago]], [[Nicéphore Niépce]], [[Nicolas-Louis de Lacaille]], [[Pierre Beaumarchais]], [[Adrien-Marie Legendre]], [[Jean-Baptiste Biot]], [[Jean-Martin Charcot]], [[Siméon Denis Poisson]], [[Claude Bernard]], [[John James Audubon]] nebo [[Marquis de Condorcet]].
Ve 20. a 21. století získali Francouzi také řadu vědeckých Nobelových cen, za fyziku [[Gérard Mourou]], [[Serge Haroche]], [[Albert Fert]], [[Claude Cohen-Tannoudji]], [[Georges Charpak]], [[Pierre-Gilles de Gennes]], [[Louis Néel]], [[Alfred Kastler]], [[Louis de Broglie]], [[Jean Baptiste Perrin]], [[Antoine Henri Becquerel]] a [[Pierre Curie]], za chemii [[Jean-Pierre Sauvage]], [[Yves Chauvin]], [[Jean-Marie Lehn]], [[Luis Federico Leloir]], [[Frédéric Joliot]], [[Irène Joliot-Curie]], [[Paul Sabatier]], [[Victor Grignard]] a [[Henri Moissan]], za fyziologii [[Jules A. Hoffmann]], [[Luc Montagnier]], [[Françoise Barré-Sinoussi]], [[Jean Dausset]], [[Roger Guillemin]], [[François Jacob]], [[Jacques Monod]], [[André Lwoff]], [[André Frédéric Cournand]], [[Charles Nicolle]], [[Charles Richet]], [[Alexis Carrel]], [[Alphonse Laveran]]. Ústřední postavou matematiky 20. století byl [[Henri Lebesgue]]. Prestižní [[Fieldsova medaile|Fieldsovu medaili]] získali matematici [[Laurent Schwartz]], [[Jean-Pierre Serre]], [[René Thom]], [[Alexander Grothendieck]], [[Alain Connes]], [[Pierre-Louis Lions]], [[Jean-Christophe Yoccoz]], [[Laurent Lafforgue]], [[Wendelin Werner]] a [[Cédric Villani]]. [[Abelova cena|Abelovu cenu]] obdržel [[Yves Meyer]]. [[Jacques-Yves Cousteau]] je legendou výzkumu (a také ochrany) oceánů.
[[Soubor:Albert Edelfelt - Louis Pasteur - 1885.jpg|upright|náhled|[[Louis Pasteur]], stojící u zrodu [[mikrobiologie]] a lékařské [[imunologie]]]]
V oblasti humanitních a sociálních věd si Francouzi dlouhodobě udržují ještě mnohem větší vliv. Již scholastičtí filozofové [[Jean Buridan]], [[Pierre Abélard]] a [[Mikuláš Oresme]] byli velmi uznávaní. [[Michel de Montaigne]] založil žánr eseje. Francouzi stáli u samého zrodu moderní filozofie - za její zakladatele bývají někdy považováni [[Jean-Jacques Rousseau]] a [[René Descartes]]. K tzv. osvícencům patřili [[Voltaire]], [[Denis Diderot]] či [[Charles Louis Montesquieu]]. Na přelomu 19. a 20. století zpochybnil dědictví osvícenců [[Henri Bergson]]. K významným představitelům fenomenologie patří [[Emmanuel Lévinas]], [[Paul Ricoeur]] a [[Maurice Merleau-Ponty]]. V Nietzscheho stopách ve Francii šel [[Georges Bataille]]. Od marxismu k islamismu se dostal [[Roger Garaudy]]. Na Freuda zcela originálně navázal [[Jacques Lacan]]. Jungovské inspirace měl [[Gaston Bachelard]]. Z křesťanských pozic se s moderní vědou originálně vyrovnával [[Pierre Teilhard de Chardin]]. Oba klíčoví myslitelé existencialismu, [[Jean-Paul Sartre]] a [[Albert Camus]], byli Francouzi. Podobné je to u postmodernismu, kde jsou otci [[Jean Baudrillard]] a [[Jean-François Lyotard]]. Za nejvýznamnější feministickou filozofku bývá považována [[Simone de Beauvoirová]]. Nejcitovanějšími filozofy konce 20. století byli představitelé tzv. poststrukturalismu a dekonstruktivismu: [[Michel Foucault]], [[Jacques Derrida]] a [[Gilles Deleuze]]. Marxistické ingredience k jejich dílu přidávali [[Louis Althusser]] a [[Alain Badiou]]. Feministické [[Julia Kristeva]]. Ideologem extravagantního situacionismu byl [[Guy Debord]]. Významným politickým filozofem byl [[Jean Bodin]], autor teorie suverenity.
I francouzská sociologická škola je silná, Francouzi byli ostatně už dva ze zakladatelů sociologie: [[Auguste Comte]] a [[Émile Durkheim]]. Důraz na data do sociologie vnesl [[Pierre Guillaume Frédéric le Play]]. Mezi jejich nástupci vynikl [[Pierre Bourdieu]]. [[Claude Lévi-Strauss]] je zřejmě nejslavnějším kulturním antropologem všech dob. [[Ferdinand de Saussure]] je zakladatelem sémiotiky. [[Roland Barthes]] jejím významným představitelem. Dějiny politologie se sotva obejdou bez [[Alexis de Tocqueville|Alexise de Tocqueville]], [[Gustave Le Bon|Gustava le Bona]] či [[Raymond Aron|Raymonda Arona]]. K nejvlivnějším historikům, zejména svou interpretací Francouzské revoluce, patří [[Adolphe Thiers]]. Zakladatelem proslulé školy Annales byl [[Fernand Braudel]]. K prvním literárním teoretikům patřil [[Nicolas Boileau-Despréaux]]. [[François Quesnay]] byl hlavní představitel první ekonomické školy fyziokratů a tvůrce prvního modelu ekonomického koloběhu, tzv. ekonomické tabulky. Nobelovu cenu za ekonomii získali [[Jean Tirole]], [[Maurice Allais]] a [[Gérard Debreu]]. V posledních letech se velmi rychle stal jedním z nejcitovanějších ekonomů [[Thomas Piketty]].
Systém francouzského vzdělání je vysoce centralizovaný, organizovaný a rozvětvený. Dělí se na tři části:
| |||