Francie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Věda a vzdělání: Pierre Abélard značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
→Kultura: Další jména značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 280:
[[Soubor:Jules Verne, 1892 (colored portrait).jpg|náhled|upright|[[Jules Verne]], jeden ze zakladatelů žánru [[Science fiction|vědeckofantastické literatury]]]]
I v próze se celosvětově proslavila hned celá série jmen: [[Guy de Maupassant]], [[Alexandre Dumas starší]], [[Victor Hugo]], [[Honoré de Balzac]], [[Stendhal]], [[Gustav Flaubert]], [[Émile Zola]], [[Anatole France]]. [[Charles Perrault]] ovlivnil celoevropskou kulturu sesbíráním nejslavnějších lidových pohádek, [[Chrétien de Troyes]] rozpracováním [[Král Artuš|artušovské]] legendy. Francouzi milují poetická díla [[Marcel Pagnol|Marcela Pagnola]]. Ke klasikům bývají řazeni též [[François-René de Chateaubriand]], [[George Sandová]], [[Alfred de Musset]], [[Théophile Gautier]], [[Alphonse Daudet]], [[Prosper Mérimée]] či kontroverzní [[Louis-Ferdinand Céline]]. Za základní stavební kámen světové moderní prózy je považováno dílo [[Marcel Proust|Marcela Prousta]]. [[Alain Robbe-Grillet]], [[Michel Butor]], [[Marguerite Durasová]] či [[Claude Simon]] založili tzv. nový román. [[Romain Rolland]], [[André Malraux]], [[Françoise Saganová]] či [[Robert Merle]] vsadili naopak na klasické vyprávění. [[Henri Barbusse]] proslul především demaskováním hrůz první světové války. K nejuznávanějším současným romanopiscům patří [[Michel Houellebecq]].
Prototypem básníka byl dlouho [[Pierre de Ronsard]]. Ikonickými postavami poezie se stali také tzv. Prokletí básníci: [[Charles Baudelaire]], [[Paul Verlaine]] a [[Arthur Rimbaud]]. Francouzská poezie však neztratila sílu ani ve 20. století – většina se vydala cestou avantgardních experimentů, někteří u nich zůstali jako [[André Breton]] či [[Guillaume Apollinaire]], někteří se vrátili ke klasické skladbě jako [[Paul Eluard]] či [[Louis Aragon]], jiní byli klasickému verši věrni vždy jako [[Jacques Prévert]]. Zcela zvláštní, „hermetickou“ či „neoklasicistní“ linii reprezentují [[Stéphane Mallarmé]] a [[Paul Valéry]]. Všestrannými talenty, kteří krom literatury zasáhli i do mnoha jiných oborů, byli [[Jean Cocteau]] a [[Boris Vian]].
Řádek 291:
Nejslavnějšími francouzskými skladateli vážné hudby jsou [[Claude Debussy]], [[Georges Bizet]], [[Jacques Offenbach]], [[Hector Berlioz]] a [[Maurice Ravel]]. Důležitými jmény jsou též [[Camille Saint-Saëns]], [[Jean-Philippe Rameau]], [[Erik Satie]], [[Charles Gounod]], [[Jules Massenet]], [[Francis Poulenc]], [[Olivier Messiaen]] a [[Adolphe Adam]]. V oblasti filmové hudby patří k nejoceňovanějším autorům [[Maurice Jarre]]. V moderní populární hudbě se Francouzi dlouho snažili konkurovat svým osobitým žánrem – šansonem. Uznání světa v něm získali zejména [[Edith Piaf]], [[Charles Aznavour]], [[Gilbert Bécaud]], [[Yves Montand]], [[Mireille Mathieu]], [[Dalida]] či [[Juliette Gréco]]. Do historie rokenrolu se zapsal [[Johnny Hallyday]]. [[Serge Gainsbourg]] se stal symbolem eroticky nabitého popu. V klasickém globálním popu se Francouzi prosazují méně, v posledních letech se to podařilo [[Vanessa Paradis|Vanesse Paradis]] či [[Alizée]]. Zdaleka nejvíce se to však podařilo klávesistovi a skladateli [[Jean-Michel Jarre|Jean-Michel Jarrovi]]. V oblasti elektronické hudby se prosadil též DJ [[David Guetta]].
[[Maurice Béjart]] je proslulým [[balet]]ním choreografem.
=== Kinematografie ===
[[Soubor:Gérard Depardieu Carole Bouquet 2001.jpg|náhled|upright|[[Gérard Depardieu]] na filmovém [[Filmový festival v Cannes|festivalu v Cannes]]]]
Velkou tradici má francouzské filmové umění, [[Georges Méliès]] stál u jeho samého zrodu. Režiséři 60. let [[Jean-Luc Godard]] a [[François Truffaut]] patří ke klasikům světového filmu. K tzv. Nové vlně krom nich patřili též [[Claude Chabrol]] a [[Alain Resnais]]. Navazovali přitom na originální tvůrce předchozích dekád, jakými byli [[Jean Renoir]] či [[Jacques Tati]]. Oscara má třeba [[Michel Hazanavicius]] či
či [[Jean-Jacques Annaud]], mj. tvůrce slavných snímků ''Jméno růže'' nebo ''Sedm let v Tibetu''. [[Luc Besson]] dnes točí hollywoodské podívané. Těm však dokázali Francouzi, jako jedni z mála na světě, v 60.-80. letech 20. století konkurovat, zejména v žánru komedie. Francouzský populární film té doby dokázal vyrobit herecké hvězdy světového formátu: [[Louis de Funès]], [[Jean Gabin]], [[Jean-Paul Belmondo]], [[Alain Delon]], [[Brigitte Bardotová]], [[Gérard Philipe]], [[Lino Ventura]], [[Catherine Deneuve|Catherine Deneuvová]], [[Jean-Louis Trintignant]], [[Jean Rochefort]], [[Gérard Depardieu]], [[Pierre Richard]], [[Jean Marais]], [[Philippe Noiret]] či [[Jeanne Moreauová]]. Již v 50. letech se dokázali prosadit [[Simone Signoretová]] či [[Fernandel]], ještě mnohem dříve [[Sarah Bernhardtová]] vytvořila prototyp filmové herecké hvězdy. V posledních letech už se světový věhlas francouzským hercům získává hůře a především už to nejde bez Hollywoodu – důkazem jsou biografie herců jako [[Sophie Marceauová]], [[Juliette Binocheová]], [[Audrey Tautou|Audrey Tatouová]], [[Marion Cotillardová]], [[Jean Dujardin]] či [[Jean Reno]]. Již ve 30. a 40. letech 20. století se v Hollywoodu proslavila [[Claudette Colbertová]]. === Kuchyně ===
| |||