Wikipedie

Konflikt v Severním Irsku: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
wire
Řádek 46:
| poznámky =
}}
'''Konflikt v Severním Irsku''' (anglicky '''The Troubles'''; česky: ''Problémy'') označuje [[Etnický nacionalismus|etnicko-nacionalistický]] konflikt v [[Severní Irsko|Severním Irsku]], který v různých obdobích probíhal i v částech [[Irsko|Irska]], [[Anglie]] a [[Evropa|pevninské Evropy]]. Rozpor začal na konci 60. let 20. století a za jeho konec se většinou označuje [[Velkopáteční dohoda|belfastská "Velkopáteční"„Velkopáteční“ dohoda]] z roku [[1998]] (ačkoli sporadické násilí stále pokračuje).
 
Konflikt byl především politický, ale měl také etnické a náboženské rozměry. Klíčovou otázkou bylo ústavní postavení Severního Irska. [[Ulsterský loajalizmus|Loajalisté]], již jsou převážně [[Protestantismus|protestanti]], se považují za [[Britové|Brity]] a chtějí zachovat Severní Irsko jako součást [[Spojené království|Spojeného království]]. Irští nacionalisté jsou většinou [[Římskokatolická církev|katolíci]] a vidí sami sebe jako [[Irové|Iry]], chtějí opustit Spojené království a připojit se k Irsku. Konflikt začal uprostřed kampaně za ukončení diskriminace katolické menšiny ze strany unionistické vlády a policie. Další důvodem bylo zavedení internaci (vězení bez soudu) pro nacionalisty a použití nelegálních výslechových metod původně označovaných jako mučení.
Řádek 60:
* Konec diskriminace v zaměstnání
* Konec diskriminace v přidělování bydlení
* Jeden člověk, jeden hlas -– v severním Irsku mohl volit jen ten kdo vlastnil dům zatímco ve zbytku Spojeného království mohl volit každý dospělý.
* Spravedlivé volby -– to znamenalo, že nacionalisté mají menší volební sílu než unionisté i tam kde nacionalistů byla většina.
* Reforma policie ([[Královská ulsterská policie|Královské ulsterské policie]], RUC) -– v níž byli téměř všichni její příslušníci protestanti a byli obviňováni z náboženské diskriminace a policejní brutality.
* Zrušení zákona o zvláštních pravomocích -– Umožňoval policii zatknout a uvěznit lidi bez obvinění nebo soudu, zakázat jakékoliv shromáždění a pochody. Tento zákon byl používán téměř výhradně proti katolíkům.
 
Někteří unionisté podezřívali hnutí za občanská práva, že je pouze agentem IRA jehož konečným cílem je sjednotit Irsko. Ačkoli republikáni a členové IRA pomáhali vytvořit a řídit hnutí, neměli v něm hlavní slovo.
Řádek 75:
Dne 24. srpna 1968 hnutí za občanská práva uspořádalo svůj první pochod za občanská práva z [[Coalisland]] do [[Dungannon]]u. V průběhu následujícího roku se konalo mnoho dalších pochodů. Loajalisté (zejména členové PUE) napadali některé z těchto protestů a pořádali protidemonstrace ve snaze zakázat pochody. 5. října 1968 byl zakázán pochod za občanská práva v [[Derry]] severoirskou vládou. Když se aktivisté vzepřeli zákazu, RUC obklopila demonstranty a začala je bít. Více než 100 lidí bylo zraněno, mezi nimi i řada nacionalistických politiků. Tento incident byl natočen i televizním štábem a vysílal se po celém světě. Následovaly dvoudenní střety mezi nacionalisty a RUC v Derry.
 
Několik dní nato se v [[Belfast]]u zformovala studentská organizace -– Lidová demokracie. Na konci listopadu O'Neill slíbil hnutí za občanská práva úlevy, nacionalisté je považovali za nedostatečné a loajalisté zase za příliš rozsáhlé. 1. ledna 1969 zahájila Lidová demokracie čtyřdenní pochod z Belfastu do Derry, který byl opakovaně obtěžován a napadán loajalisty. Na Burntollet Bridge byl napaden asi 200 loajalisty včetně policistů mimo službu vyzbrojenými železnými tyčemi, cihlami a rozbitými lahvemi. V Derry byl pochod napaden podruhé.Následující začali důstojníci RUC útočit na katolické domy a útočili a ohrožovat obyvatele ve čtvrti [[Bogside]] v Derry. Obyvatelé pak uzavřeli Bogside barikádami před policisty a vytvořili "„[[Free Derry]]"“, která se na jistý čas stala [[No-go zóna|no-go zónou]] pro bezpečnostní složky. V březnu a dubnu 1969 loajalisté útočili na vedení vody a elektrické energie v Severním Irsku a obviňovali z toho spící buňky IRA a hnutí za občanská práva. Některé útoky nechali velkou část Belfastu bez vody a elektřiny. Loajalisté doufali, že tyto útoky donutí O'Neilla odstoupit a ukončit jakékoliv ústupky vůči nacionalistům. Mezi 30. březnem a 26. dubnem bylo uskutečněno šest bombových útoků, britská armáda byla vyslána chránit tato vedení. Unionistická podpora pro O'Neilla slábla a 28. dubna rezignoval na post předsedy vlády.
 
=== Nepokoje v srpnu 1969 a jejich dohra ===
Řádek 98:
V letech [[1970]] až [[1972]] došlo k explozi politického násilí v Severním Irsku. V roce [[1972]] zemřelo téměř 500 lidí z nichž byla něco více než polovina civilisté. Byl to nejkrvavější rok v celé historii konfliktu.
 
Koncem roku 1971 bylo v Derry 29 barikád, které blokovaly přístup k takzvanému "„[[Free Derry]]"“. 16 z nich nebylo dokonce průjezdních ani obrněným vozidlům britské armády. Mnoho z republikánských [[No-go zóna|no-go zón]] bylo řízených jednou ze dvou frakci IRA. Existuje několik důvodů proč násilí vyvrcholilo v těchto letech. Unionisté tvrdí, že hlavním důvodem bylo vytvoření [[Prozatímní irská republikánská armáda|prozatímní irské republikánské armády]] (Dočasná IRA) a [[Oficiální irská republikánská armáda|Oficiální irské republikánské armády]] (Oficiální IRA). Tyto dvě frakce vznikly poté co se IRA rozdělila. Zatímco starší [[Irská republikánská armáda|IRA]] prosazovala nenásilnou občanskou kampaň, nová Prozatímní IRA si stanovila vést ozbrojený boj proti britské vládě v Severním Irsku. Dočasná IRA byla schopna vzít na sebe vzala roli obránce katolické komunity.
 
Nacionalisté poukázali na události, které vysvětlují prudký nárůst násilí v těchto letech. Jednou z nich byl Zákaz vycházení ve Falls v červenci 1970, kdy 3000 vojáků uvalilo zákaz vycházení na nacionalistickou část Belfastu Dolní Falls. Během přestřelek mezi britskou armádou a Oficiální IRA, ve kterých bylo vypáleno více než 1500 nábojů, byli zabiti čtyři lidé. Dalším z nich bylo zavedení internaci bez soudu v roce 1971 (mezi prvními 350 uvězněnými nebyl ani jeden protestant). Kvůli špatně organizované zpravodajské službě bylo mezi internovanými jen velmi málo republikánských aktivistů, ale někteří internováni se zradikalizovali po těchto zkušenostech. Třetí událost, která způsobila zvýšení náboru do IRA, byla [[Krvavá neděle (1972)|Krvavá neděle]], [[30. leden|30. ledna]] [[1972]] kdy bylo britskou armádou zastřeleno třináct neozbrojených civilistů (čtrnáctá oběť zemřela na následky zranění o několik měsíců později) .
Řádek 104:
Dočasná IRA nebo „Provost“ se snažila vystupovat jako ochránce nacionalistické komunity. Oficiální IRA zahájila svou ozbrojenou kampaň jako odpověď na pokračující násilí. Dočasná IRA zahájila svou ofenzivní kampaň v roce 1971 kdy Armádní ráda IRA schválila útoky na britskou armádu.
 
V roce 1972 Prozatímní IRA zabila přibližně 100 příslušníků bezpečnostních sil, 500 zranila a provedla zhruba 1300 bombových útoků na obchodní cíle které považovala za "umělou„umělou ekonomiku"ekonomiku“. Bombová kampaň zabila mnoho civilistů zejména během Krvavého pátku 21. července 1972 kdy 22 bomb v centru Belfastu zabilo sedm civilistů a dva vojáky.
 
Během stejného roku Oficiální IRA zabila desítky vojáků a několik dalších zranila, většinou během přestřelek. Oficiální IRA v květnu 1972 svou kampaň ukončila.
 
Navzdory dočasnému příměří v roce [[1972]] a jednáním s britskými úřady, byla Prozatímní IRA odhodlána pokračovat ve své kampani až do dosažení sjednoceného Irska. Vláda Spojeného království v [[Londýn]]ě věřila, že severoirská administrativa je neschopná udržet bezpečnostní situaci a snažila se v Severním Irsku převzít kontrolu nad pořádkovými v Severním Irsku. Britská vláda prosadila stav legislativní nouze a sesadila unionisty řízený parlament a vládu v Stormonte a představila přímou vládu z Londýna. Přímá vláda byla zamýšlena jako krátkodobé opatření. Střednědobá strategie měla obnovit samosprávu Severního Irska která by byla akceptovatelná ze strany unionistů i nacionalistů. Dohoda se ukázala být klamná a Problémy pokračovaly také v 70. a 80. letech a v 90. letech. Existence "„[[No-go zóna|no-go oblastí]]"“ v [[Belfast]] a [[Londonderry|Derry]] byla výzva k autoritě britské vlády v Severním Irsku a během [[Operace Motorman]] britská armáda zničila barikády a obnovila kontrolu nad oblastmi 31. července 1972.
 
=== Sunningdaleská dohoda a stávka UWC ===
{{související|Referendum v Severním Irsku 1973}}
V červnu [[1973]] po vydání zprávy britské vlády a po [[Referendum v Severním Irsku 1973|referendu o statusu Severního Irska]], které proběhlo v březnu toho roku byl založen nový parlamentní orgán [[Severoirské shromáždění (1973)|Severoirská shromáždění]]. Volby se konaly 28. června. V říjnu [[1973]] tradiční nacionalistické a Unionistické strany spolu s britskou a irskou vládou sjednali [[Sunningdaleská dohoda|Sunningdaleskú dohodu]], která byla určena k vytvoření politického urovnání v rámci Severního Irska. Dohoda stanovila "sdílení„sdílení moci"moci“ -– vytvoření výkonné moci, která zahrnovala nacionalisty i unionisty a vytvoření Irské rady -– složené z ministrů Severního Irska a Irska, která by byla určena na podporu přeshraniční spolupráce.
 
[[Sunningdaleská dohoda]] rozdělila unionisty, kterým rovněž oponovala i IRA a jejímž cílem bylo konec existence Severního Irska, jako součásti Spojeného království. Mnoho unionistů bylo proti sdílení moci a argumentovali tím, že není možné se o moc dělit s těmi nacionalisty, kteří se snaží o zničení státu.
Řádek 131:
Dne [[31. červenec|31. července]] [[1975]] v Buskhill nedaleko [[Newry]] byla ozbrojenci z UVF ze stredoulsterské brigády přepadena populární irská kabaretní skupina [[Miami Showband]], která se vracela domů do Dublinu po vystoupení v Banbridge. Útočníci měli oblečené uniformy britské armády a zastavili je na falešném vojenském silničním kontrolním bodě na hlavní silnici A1. Tři z členů kapely, dva katolíci a jeden protestant, byli zastřeleni, zatímco dva členové UVF byli zabiti poté co bomba umístěna do minibusu kapely předčasně explodovala. V lednu následujícího roku bylo 11 protestantských dělníků zastřeleno v [[Kingsmill]]u v [[Jižní Armagh|Jižním Armaghu]], poté co byli vyvedeni z jejich autobusu ozbrojeným republikánským gangem, který se nazýval Jihoarmaghské republikánské akční síly. Útok přežil jen jeden člověk. Tyto útoky byly provedeny v odvetě za Loajalistické útoky proti rodinám Reaveyomcovým a O'Dowdomcovým z předchozí noci.
 
Násilí pokračovalo po zbytek 70. let. Britská vláda znovu zakázala UVF v říjnu 1975, když příměří Prozatímní IRA skončilo. Počátkem roku 1976 Prozatímní IRA porušila příměří a vrátila se k násilí, ztratila se naděje na rychlé odstoupení Britů ze Severního Irska a místo toho vypracovaly strategii známou jako „Dlouhá válka“ (Long War), která zahrnovala méně intenzivní, ale trvalejší násilnou kampaň, která by mohla pokračovat donekonečna. Příměří Oficiální IRA z roku 1972 se stalo trvalým, transformovala se do [[Dělnická strana Irska|Dělnické strany Irska]], která absolutně odmítala násilí. Odštěpenecká frakce Oficiální IRA -– [[Irská národní osvobozenecká armáda]] pokračovala v násilné kampani od roku [[1974]].
 
=== Konec 70. let ===
Řádek 138:
V roce 1979 podnikal dva útoky proti Britům. Dne [[27. srpen|27. srpna]] [[1979]] [[Louis Mountbatten|Lord Mountbatten]] zatímco byl na dovolené v [[Mullaghmore]] v [[hrabství Sligo]], byl zabit bombou ukrytou na palubě jeho lodi. Při tomto útoku byli zabiti i tři další lidé. Ten samý den bylo zabito 18 britských vojáků (většina z výsadkového pluku) dálkově řízenou bombou ve [[Warrenpoint]]u v [[hrabství Down]].
[[Soubor:Hunger_Strike.JPG|náhled|Republikánská malba na zdi připomínající hladovku v roce 1981]]
Poté co se britské vládě nedařilo dosáhnout politického urovnání, pokusila se "normalizovat"„normalizovat“ Severní Irsko. Zrušila internace bez soudu a odstranění politického statusu polovojenských vězňů. Od roku 1972 byli členové polovojenských organizaci [[Porota|bezporotními]] soudy, aby se předešlo zastrašování poroty, a proto mělo být s nimi zacházeno jako s obyčejnými zločinci. Odpor proti této politice mezi republikánskými vězni vedl k tomu, že více než 500 z nich zahájilo ve věznici v Maze protesty „na dece“, charakteristické odmítáním vězeňského mundúru a „špinavý protest“ odmítání hygieny. Jejich protesty přešly v letech 1980 a 1981 až do [[Hladovka|hladovky]], která byla zaměřena na obnovení statusu politických vězňů a další ústupky.
 
== 80. léta ==
Řádek 161:
 
 
[[Soubor:Sniperatwork.jpg|náhled|Značka "Odstřelovač„Odstřelovač v práci"práci“ v [[Crossmaglen]]e]]
 
=== Zhoršení situace v jižním Armaghu ===
Řádek 186:
IRA opět deklarovala příměří v roce [[1997]], poté co jednání o dokumentu známém jako [[Velkopáteční dohoda]] začala bez Sinn Féin. V září téhož roku Sinn Féin podepsala tzv. Mitchellovy principy a byla přijata do jednání. UVF bylo první polovojenské seskupení, které se rozštěpilo v důsledku jejich příměří a vytvořil se [[Loajalistický dobrovolnický sbor]] (LVF). V prosinci 1997 INLA zavraždila vůdce LVF Billyho Wrighta, což vedlo k řadě odvetného zabíjení katolíků touto loajalistickou skupinou. Skupina, která se odtrhla od Prozatímní IRA, vytvořila [[Pravá irská republikánská armáda|Pravou IRA]].
 
V srpnu 1998 provedla Pravá IRA [[Bombový útok v Omagh]]u, při němž zemřelo 29 civilistů. Tento bombový útok zdiskreditoval "disidentské„disidentské republikány"republikány“ v očích těch, kteří je předtím podporovali. Stali se z nich malé skupiny s malým dopadem, ale stále schopné násilí. INLA také vyhlásila příměří po belfastské dohodě v roce 1998. Od té doby byla většina polovojenského násilí zaměřená na jejich "vlastní"„vlastní“ komunity a další frakce v rámci jejich organizaci. UDA například bojovala se svými loajalistickými kolegy z UVF od roku 2000.
[[Soubor:Unidentified_irish_mural.jpg|náhled|Malba republikánské brigády v Belfastu v polovině 90. let odkazuje „šťastný návrat domů“ (''Slán Abhaile'') britským vojákům. Bezpečnostní normalizace byla jedním z klíčových bodů Velkopáteční dohody.]]
Členové Prozatímní IRA byli mezitím obviněni z účasti na vraždách Roberta McCartneyho, Matthewa Burnse, Jamese Curran, Andrewa Kearneya a kromě toho z různých jiných obvinění.
 
=== Politický proces ===
Po příměří byla zahájena jednání mezi hlavními politickými stranami v Severním Irsku. Rozhovory vedly k Velkopáteční dohodě v roce [[1998]]. Ta obnovila samosprávu Severního Irska na základě "sdílení„sdílení moci"moci“. V roce [[1999]] se zformoval výkonný výbor který se skládal ze čtyř hlavních stran včetně Sinn Féin. Mezi další významné změny patřila reforma [[Královská ulsterská policie|Královské ulsterských policie]] a její přejmenování na [[Policejní sbor Severního Irska]], který měla zaměstnat alespoň 50% u katolíků na deset let a zrušení soudů bez poroty v roce 2007. Bezpečnostní normalizační proces byl také součástí smlouvy který zahrnoval postupné zavírání nadbytečných kasáren britské armády, hraničních rozhleden a stažení všech sil zúčastněných na [[Operace Banner|operaci Banner]] -– včetně Batalion Královského irského pluku který byl tímto nahrazen pěchotní brigádou rozmístěnou na deseti místech po celém Severním Irsku, ale bez operativní úkolů v provincii.
 
Charakteristickým rysem severoirské politiky po dohodě byl útlum ve volebních podmínkách stran jako například [[Sociálnodemokratická a labouristická strana|Sociálnědemokratická a labouristická strana]] a [[Ulsterská unionistická strana|ulsterských unionistická strana]], a utlumení nepřátelství mezi soupeřícími stranami Sinn Féin a [[Demokratická unionistická strana|Demokratickou unionistické stranou]]. Ačkoliv se politické násilí výrazně snížilo, náboženské nepřátelství nezmizelo. Veřejný prostor je rozdělen mezi katolické nacionalisty a protestantské unionisty tak jako předtím.
 
== Tajná dohoda mezi britskými silami a loajalisty ==
[[Soubor:Collusion_is_not_an_illusion.jpg|vlevo|náhled|Republikánská malba v Belfastu se sloganem "Tajná„Tajná dohoda není iluze. Je to státní vražda"vražda“.]]
Ve snaze mařit aktivitu IRA, bylo mnoho případů tajných dohod mezi státními bezpečnostními silami ([[britská armáda]] a [[Královská ulsterská policie|RUC]]) a loajalistickými polovojenskými jednotkami. Jejich členy byli vojáci a policisté, kteří se v době, kdy byli mimo službu, účastnili loajalistických útoků. Také dodávali zbraně a informace loajalistům, nezakročovali proti nim a bránili policejnímu. vyšetřování. De Silva ve své zprávě uvádí, že během 80. let 85 % informací které používaly loajalisti při útocích, pocházelo od bezpečnostních složek. Bezpečnostní síly měly také dvojitých agentů a informátorů uvnitř loajalistických skupin, kteří na rozkaz organizovali útoky. Z 210 loajalistů, kteří byli zatčeni týmem Stevens vyšetřování se zjistilo, že 207 byli státní agenti nebo informátoři.
 
Rekruti britské armády v místním [[Ulsterský obranný pluk|ulsterských obranném pluku]] (UDR) byly téměř všichni protestanti. V roce 1990 bylo 197 vojáků UDR odsouzených za účast na teroristických činech včetně 19 usvědčen z vraždy. Byl to však jen malý zlomek provinění, kteří sloužili v pluku, ale podíl byl vyšší než při odsouzení členy britské armády, RUC a civilního obyvatelstva.
 
Během 70. let, [[Glennaneský gang]] -– tajná aliance Loajalistického militantů, britských vojáků a důstojníků RUC provedla sérii útoků proti katolíkům v Severním Irsku známou jako "vražedný„vražedný trojúhelník"trojúhelník“. Také provedli několik útoků v Irsku. Britská skupina tajné dohody v Irsku si nárokuje 120 vražd, většinou obětí tvořili civilisté. V Casselově zprávě vyšetřovali 76 vražd a našli se důkazy, že vojáci a policisté byli zapojeni do 74 z nich. Jeden člen, RUC důstojník John Weir tvrdil, že jeho nadřazení věděli o tajné dohodě ale dovolili, aby pokračovala. Casselova zpráva rovněž uvedla, že někteří vedoucí pracovníci věděli o trestné činnosti, ale neudělali nic pro prevenci, vyšetřování a trestání. Útoky přisuzovány skupině jsou [[Bombové útoky v Dublinu a Monaghanu 1974|bombové útoky v Dublinu a Monaghanu]] (1974), vyvraždění skupiny Miami Showband (1975) a vyvraždění rodin Reaveyoů a O'Dowdovů (1976).
 
Bezpečnostní síly prostřednictvím dvojitých agentů a informátorů pomáhali loajalistickým skupinám se zabíjením lidí a to včetně civilistů. Vyšetřování zjistilo, že to zlepšilo a prodloužilo konflikt. [[Polní průzkumná jednotka]] (FRU) britské armády byl hlavní orgán který soustřeďoval tyto agenty. [[Brian Nelson]], šéf rozvědky UDA, byl agentem FRU. Prostřednictví Nelsona, FRU pomáhala loajalistům zaměřit osoby na zabití. Velitelé FRU tvrdili, že pouze pomáhali loajalistům označovat republikánské aktivisty a předcházet zabíjení civilistů. Vyšetřování našlo důkaz, že pouze dva životy byly zachráněny a že Nelson/FRU je zodpovědný za nejméně 30 vražd a dalších útoků -– mnoho z nich byli civilisté. Jednou z obětí byl i advokát Pat Finucane. Nelson také dohlížel na dodávky zbraní pro loajalisty v roce 1988. V letech 1992 až 1994 byly loajalisté zodpovědní za více útoků než republikáni.
 
Zpráva policejního ombudsmana z roku [[2007]] odhalila, že členům UVF bylo dovoleno provést sérii teroristických činů, včetně vražd, zatímco pracovali jako informátoři pro speciální oddělení RUC. Bylo zjištěno, že speciální oddělení dalo informátorům imunitu tím, že zajistilo, aby nebyli chyceni a odsouzeni a blokovaly i prohledávání kvůli zbraním. Policejní ombudsmanka Nuala O'Loanová řekla, že to vedlo ke stovkám mrtvých a že vysocí britští úředníci na ni tlačili aby zastavila vyšetřování. Člen UVF Robin Jackson byl spojen s 50 až 100 vraždami v Severním Irsku, přestože nikdy nebyl odsouzen za jakoukoliv z nich.
Řádek 217:
 
== Pochody Oranžského řádu ==
Mezi komunitní napětí často stoupalo během "pochodové„pochodové sezóny"sezóny“, když [[Protestantismus|protestantské]] [[Oranžský řád]] pořádal pochody napříč celému Severnímu Irsku. Přehlídky se konají u příležitosti vítězství [[Vilém III. Oranžský|Viléma Oranžského]] v [[bitvě u Boyne]] v roce [[1690]] a tím zajistil protestantskou převahu a britskou nadvládu v Irsku.
 
Jeden konkrétní bod vzplanutí který způsobil neustálý roční spor je oblast Garvaghy Road v [[Portadown]], kde oranžisté prochází nacionalistickou oblastí na Garvaghy Road. Tento průvod byl prozatím zakázán na neurčito po nacionalistických nepokojích proti doprovodu a také loajalistických odvetných nepokojích proti jeho zákazu. V letech [[1995]], [[1996]] a [[1997]] došlo k několik týdnů trvajícím nepokojům v celém Severním Irsku kvůli bezvýchodné situaci v Drumcree. Řada lidí zemřela během těchto nepokojů včetně katolického taxikáře, který byl zabit [[Loajalistický dobrovolnický sbor|Loajalistického dobrovolnými silami]] a tři katolických sourozenců, kteří zemřeli poté, co na jejich dům v Ballymoney házeli zápalné lahve.
Řádek 232:
 
== Ztráty na životech ==
V letech [[1969]] až [[2001]] bylo zabito 3532 lidí během konfliktu. Počty mrtvých se liší a sahají od 3532 (1969-20011969–2001) po 3722 ([[1966]]-–[[2007]]) v důsledku různých metod. V knize ''Politika antagonismu: Pochopení Severního Irska'', Brendan O'Leary a John McGarrym poukázali na to, že "téměř„téměř dvě procenta populace Severního Irska bylo zabito nebo zraněno během politického násilí. V roce 2010 se odhadovalo, že v Severním Irsku utrpělo úraz v důsledku konfliktu až 107.000 lidí. Na základě údajů shromážděných severoirskou statistickou a výzkumnou agenturou, počet "obětí"“obětí„ se odhaduje na 500.000 pouze v Severním Irsku. Pojem "oběť"“oběť„ se tu ale definuje pro ty, kteří byli přímo ovlivněni úmrtím, fyzickým poraněním nebo traumatem v důsledku konfliktu.
 
=== Odpovědnost ===
Řádek 543:
* Greg Harkin and Martin Ingram (2004), Stakeknife: Britain 's secret agents in Ireland, O'Brien Press (18 February 2004); ISBN 0-86278-843-9
* Richard English, Armed Struggle: The History of the IRA, Oxford University Press (23. prosinec 2004); ISBN 0-19-517753-3
* Richard English, The Interplay of Non-violent and Violent Action in Northern Ireland, 1967-721967–72, in Adam Roberts and Timothy Garton Ash (eds.), Civil Resistance and Power Politics: The Experience of Non-violent Action from * * * Gandhi to the Present, Oxford University Press, 2009; ISBN 978-0-19-955201-6.
* Kevin Myers, Watching the Door A Memoir 1971-19781971–1978, Lilliput Press, Dublin (16 October 2006); ISBN 1-84351-085-5
* Tim Pat Coogan, Ireland in the Twentieth Century, Palgrave Macmillan (16 February 2006); ISBN 1-4039-6842-X
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Konflikt_v_Severním_Irsku“