Teatro Capranica: Porovnání verzí

Přidáno 28 bajtů ,  před 2 lety
m (přidána Kategorie:Kultura v Římě za použití HotCat)
Se svolením papeže [[Alexandr VIII.|Alexandra VIII.]] mohli bratři Pompeo a Federico Capranicové divadlo rozšířit a otevřít veřejnosti. Architekt [[Carlo Buratti]] přestavěl divadlo do obvyklého podkovovitého tvaru se šesti úrovněmi lóží. 18. ledna 1695 bylo divadlo znovu otevřeno operou ''Clearco in Negroponte'' skladatelů [[Giovanni Lorenzo Lulier]]a, [[Tommaso Gaffi]] a [[Carlo Francesco Cesarini|Carla Francesca Cesariniho]]. Bylo to teprve druhé veřejné divadlo v Římě (prvním bylo [[Teatro Tor di Nona]] otevřené v roce 1671).
 
Za vlády papeže [[Inocenc XII.|Inocence XII.]] byla veřejná divadelní představení zakázána a divadlo zůstalo uzavřené od roku 1699 až do roku 1711. Po zrušení zákazu bratři Capranicové divadlo znovu otevřeli. Známý mecenáš umění kardinál [[Pietro Ottoboni (kardinál)|Pietro Ottoboni]] přispěl na renovaci divadla a najal architekta Filippa Juvarra na přestavbu jeviště. Divadlo se stalo scénou vyhledávanou publikem i autory. Řadu premiér svých oper zde uvedl např. [[Alessandro Scarlatti]]. Bylo rovněž oblíbeným divadlem dramatika [[Carlo Goldoni|Carla Goldoniho]].
 
S výstavbou nových veřejných divadel v Římě ([[Teatro delle Dame|Teatro Alibert]] (1718), [[Teatro Valle]] (1727) a [[Teatro Argentina]] (1732)) ztrácelo postupně divadlo Capranica na důležitosti. Prošlo řadou přestaveb a rukama několika majitelů. V [[19. století]] přestalo být předním operním domem Říma a spíše se koncentrovalo na komedie, divadelní hry (často v římském dialektu), akrobatická vystoupení, a loutková představení. Divadlo se vrátilo rodině Capranica v roce 1853, kdy je markýz Bartolomeo Capranica koupil zpět a nákladně renovoval. Nicméně již nikdy nezískalo svou někdejší prestiž.