Eitoku Kanó: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
wire |
|||
Řádek 1:
{{Infobox - umělec}}
[[File:Kano Eitoku 009.jpg|thumb|''[[ Čao Fu]] a jeho vůl'', kresba tuší na svitku v čínském stylu, Kanó Eitoku, konec 16. století; chrám [[Daitoku-dži]], Kjótó]]
'''Kanó Eitoku''' ([[Japonština|japonsky]] 狩 野 永 徳 ) ([[16. únor]]a [[1543]], [[provincie Jamaširo]], [[Kjóto|Kjótó]]
== Život a dílo ==
Eitoku se narodil v Kjótu coby vnuk [[Kanó Motonobu|Kanó Motonobua]] ([[1476]]–[[1559]]), zakladatele malířské školy Kanó a stal se jeho žákem. Jeho umělecký talent byl rozpoznán již v mládí. Pod Motonobuovým vedením rozvinul malířský styl svého dědečka, který byl ovlivněn [[Čínské malířství|čínským malířstvím]]. Stal se oficiálním malířem ke konci [[Šógunát Ašikaga|šógunátu Ašikaga]] ([[1336]]–[[1573]]).
Ve spolupráci se svým otcem [[Kanó Šóei|Kanó Šóeiem]] ([[1519]]
Mezi Eitokuovy mecenáše patřili [[Nobunaga Oda|Oda Nobunaga]] a [[Hidejoši Tojotomi|Tojotomi Hidejoši]]. Jeho malby na skládací paraván ''[[bjóbu]]'', posuvné dveře ''[[fusuma]]'', na stěny a na strop zdobily Nobunagův hrad [[Azuči (hrad)|Azuči]] a Hidejošiho rezidenci v Kjótu a hrad v [[Ósaka|Ósace]]. Dochované soudobé záznamy ukazují, že Eitoku byl jedním z nejvyhledávanějších umělců své doby a měl mnoho bohatých a mocných mecenášů. Jeho přínos k uchování prominentního postavení školy Kanó nespočíval pouze v uměleckém talentu, ale také v jeho talentu organizačním a politickém. Eitoku dokázal zajistit stálý přísun zakázek a účinnou odbornou výchovu studentů a asistentů a v jednom okamžiku zachytil a úspěšně odklonil Hidejošiho zakázku původně určenou konkurenčnímu studiu Hasegawa, vedenému v té době zakladatelem [[Škola Hasegawa|školy Hasegawa]], [[Hasegawa Tóhaku|Hasegawou Tóhakuem]].<ref>{{
== Styl ==
Pracoval s intenzivními pastózními barvami, nanášenými na zlatý podklad po příkladu soudobých čínských prací s lakem. Pro své rozměrné kompozice používal štětce ze slámy. Důvodem byla snaha o dosažení výraznějších linií. Kanó Eitoku si vybíral náměty z tradičního krajinářství čínského i japonského. Vytvářel nejen velké kompozice, ale i drobná moralizující dílka v japonsko-čínském tušovém stylu. Také tento styl převzala a dále rozšiřovala pozdní malířská škola Kanó. Eitokuovy malby jej ukazují jako dokonalého kreslíře, jehož malířský styl byl označen jako „monumentální styl“ (''taiga''). Tento způsob malby vyznačující se odvážnými, rychlými tahy štětcem s důrazem na popředí a motivy, které jsou velké vzhledem k obrazovému prostoru, se stal příznačný pro školu Kanó. Tradiční popis tohoto stylu byl kodifikován jeho pravnukem [[Kanó Einó|Kanó Einóem]] ([[1631]]
Bohužel, většina Eitokových prací byla zničena v turbulencích v [[období Sengoku]]. Nicméně ty, které dosud existují, svědčí nejen o jeho talentu, ale také o síle a bohatství jeho mecenášů Nobunagy a Hidejošiho a o velkoleposti kultury období Azuči-Momojama. Symbolická zobrazení, jako jsou bažanti, fénixové a stromy, jsou častým námětem jeho prací. Bažant, kupříkladu, je národním symbolem Japonska a bažanti jsou mytologickými posly sluneční bohyně [[Amaterasu]].<ref>{{
== Obrazy ==
Řádek 45:
Soubor:Kano Eitoku - Cypress Trees.jpg|náhled|''Cypřiše''
Soubor: Kano Eitoku 001.jpg |Vrby na posuvných dveřích
Soubor:Kano Eitoku 002.jpg|''Čínští strážní lvi'' (
</gallery>
|