Sanktusník: Porovnání verzí

'''Sanktusník''' je malá a štíhlá věžička, nacházející se na hřebeni střechy [[Kněžiště|presbytáře]] [[kostel]]a obvykle zhruba nad [[hlavní oltář|hlavním oltářem]], méně často (především u staveb z období [[pozdní gotika|pozdní gotiky]]) též na hřebeni střechy [[hlavní loď|hlavní lodi]] nebo nad [[Křížení (architektura)|křížením lodí]].

Ve vížce je (případně původně byl) zavěšen malý [[zvon]], používaný při zpěvu ''[[Sanctus]]'' a při [[pozdvihování]], pro tento účel obsluhovatelný zevnitř kostela a; odtud je odvozen i jeho název. Sanktusník coby architektonický prvek se objevuje již od 13. století. Zvláště v případě menších venkovských kostelů byl ve [[středověk]]u jeho zvon často jediným kostelním zvonem. Později, zhruba od konce 15. století, začaly být s rozvojem [[kovolijec]]tví a také se zvyšováním významu a bohatství [[město|měst]] u kostelů budovány mohutné, velmi často samostatně stojící [[zvonice]] s řadou velkých zvonů.