Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha: Porovnání verzí

Dne [[30. duben|30. dubna]] [[1344]] byla Praha povýšena na arci[[biskupství]] a vyňata z&nbsp;poslušnosti [[Seznam mohučských biskupů a arcibiskupů|arcibiskupa mohučského]]. Za šest dní nato bylo papežskou bulou uděleno [[seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražskému arcibiskupovi]] [[Arnošt z Pardubic|Arnoštu z&nbsp;Pardubic]] právo korunovat českého krále. Dne [[21. listopad]]u [[1344]] [[Jan Lucemburský]] položil základní kámen katedrály sv. Víta v&nbsp;souvislosti s&nbsp;povýšením pražského [[biskupství]] na arcibiskupství, přitomnipřítomni byli královi synové [[Karel IV.]] a [[Jan Jindřich]] a Arnošt z Pardubic.<ref>http://prague-castle.org/st-vitus-cathedral.html</ref> Arnošt měl přes ramena arcibiskupské [[pallium]]. Slavnosti se účastnilo veliké množství [[prelát]]ů a urozených pánů, přičemž sbor zpíval [[Te Deum laudamus]] (Tebe Bože chválíme). Hlavním architektem byl [[Matyáš z Arrasu]], kterému už bylo 55&nbsp;let. Stavbu zahájil východním kněžištěm, aby se co nejdřív mohly sloužit [[mše]]. V&nbsp;chóru ve tvaru podkovy zbudoval osm kaplí se shodným půdorysem, jimž odpovídají lichoběžná pole ochozu. Klenby rostou na drobných hlavičkách hruškovitých příporek, celek je střízlivý a prostý. Buduje závěr [[Chór (architektura)|chóru]] s&nbsp;[[Arkáda (architektura)|arkádami]] až po [[triforium]]. Staví východní část dlouhého chóru s&nbsp;jednou [[kaple|kaplí]] na severní a dvěma na jižní straně. Na jihu zahajuje stavbu včetně obvodového zdiva kaple svatého Kříže, která byla zprvu umístěna samostatně mimo rozestavěnou část katedrály, na severu začíná [[sakristie|sakristii]]. Roku 1352, ve svých dvaašedesáti letech Matyáš z&nbsp;Arrasu zemřel. Od roku 1356 převzal vedení stavby [[Petr Parléř]], narozený ve [[Schwäbisch Gmünd|Švábském Gmündu]]. Do Prahy přišel velmi mladý, asi 23letý, nejspíše z&nbsp;[[Kolín nad Rýnem|Kolína nad Rýnem]] a musel za sebou mít podporu a zkušenosti stavitelské rodiny, aby mu byla svěřena stavba takových rozměrů. Parléř pocházel z významného stavitelského rodu. V&nbsp;katedrále sv. Víta použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. Parléřovského typu, jež je vlastně klenbou valenou s výřezy na okna s krásným zdobením, tehdy ještě nosných žeber.

Trojlodní gotickou katedrálu francouzského typu tvoří závěr s&nbsp;věncem kaplí a bohatým opěrným systémem, z&nbsp;něhož vyčnívá vysoký chór. Na jižní straně vyčnívá do nádvoří Svatováclavská kaple a na ni navazující jižní předsíň se [[Zlatá brána (Pražský hrad)|Zlatou branou]] (pojmenovanou podle zlatého pozadí mozaiky Posledního soudu), předsazenou před jižní průčelí příčné lodi. K&nbsp;rohům obou příčníchpříčných lodí přiléhají pozdně gotická točitá schodiště. K&nbsp;jižní přiléhá velká věž, v&nbsp;dolní části gotická, ve výšce 55 m, kde měla věž přecházet do osmibokého půdorysu, navazuje renesanční ochoz a barokně upravená báň. V&nbsp;dolní části věže je zasazena kamenná pamětní deska z&nbsp;roku 1394, která popisuje postup středověké stavby. Oproti původnímu projektu, který počítal se symetrickou severní věží, rozhodli se architekti novověké dostavby pro řešení se dvěma věžemi v&nbsp;západním průčelí. Také západní část lemuje na obou stranách věnec kaplí.

Původně měl být v katedrále uméstěnumístěn keramický betlém, který objednala Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta na Pražském hradě a navrhla prof. [[Helena Johnová]](1884–1962). Tento betlém ale pro nepříznivé historické okolnosti (2. světová válka, komunistický převrat v roce 1948) nebyl realizován. Současný betlém je dílem sochaře [[Václav Andres|Václava Andrese]] (1894–1969). Je z polychromované keramiky a obsahuje 25 postav.<ref>{{Citace elektronického periodika