Dirigent: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 3:
'''Dirigent''' (z [[Latina|latiny]], 1. příčestí (''{{Cizojazyčně|la|dirigens}}'' = dirigující) slovesa ''{{Cizojazyčně|la|dirigere}}'' = dirigovat, řídit) je [[Hudba|hudební]] [[umělec]], který vede [[orchestr]] a [[zpěvák]]y při nastudování a [[Interpretace (hudba) |interpretaci]] hudebních nebo hudebnědramatických děl.
V [[17. století]] byly [[orchestr]]y převážně menší než dnes a struktura hudby z hlediska časového ([[Tempo|tempového]], [[Metrum (hudba)|metrického]] a [[Rytmus (hudba)| rytmického]]) průběhu méně komplikovaná, a tak tyto ansámbly nepotřebovaly ukazující dirigenta. Garantem kvality hudebního průběhu byl zpravidla první [[Housle|houslista]] (evtl. hráč na jiný prominentní nástroj, například drnkací) nebo hudebník u klávesového nástroje ([[Cembalo|cembala]] či [[Varhany|varhan]]). Jak počet členů [[orchestr]]u rostl a hudební výraz interpretovaných skladeb se individualizoval, bylo stále víc zapotřebí někoho k jeho manuálnímu vedení. [[Francie|Francouzský]] [[Hudební skladatel|skladatel]] a dirigent [[Italové|italského]] původu [[Jean-Baptiste Lully]] ([[1632]]–[[1687]]) udával takt pravidelnými rytmickými údery velkou holí (podobnou holi vycházkové) o podlahu, čímž se stal jedním z dirigentů-průkopníků. Tato hůl vlastně byla jakýmsi velkým předchůdcem dnešní dirigentské [[Taktovka|taktovky]]. Infekce po zranění způsobeném touto holí se mu posléze také stala osudnou. Lully dlouho odmítal amputaci končetiny, a když k ní nakonec přece jen svolil, rozmohla se vzniklá [[Gangréna|gangréna]] již tak, že ho nebylo možné zachránit.
U velkých hudebních těles, jako jsou [[Orchestr#Symfonický a filharmonický orchestr|symfonické orchestry]] nebo orchestry [[Opera|operních]] [[Divadlo|divadel]], je důležité, aby všichni hudebníci hráli přesně zároveň, aby splňovali záměry [[Hudební skladatel|skladatelů]] zapsané v [[Partitura|partiturách]] a aby měl výraz celého souboru jednotný interpretační výraz. I když mají před sebou hráči noty, potřebují vědět, kdy přesně mají z hlediska souhry začít, jak rychle budou hrát (tempové údaje v zápise jsou buď jen slovně přibližné, nebo sice [[Metronom|metronomicky]] přesné, ale každý je přesto může individuálně cítit jinak), jak hlasitě smí hrát vzhledem k ostatním i vzhledem k [[Akustika|akustice]] daného sálu a jakým způsobem je třeba hrát ve smyslu výrazu a charakteru jednotlivých míst i celku skladby. Rovněž sóloví i sboroví [[Zpěvák|pěvci a pěvkyně]] a do jisté míry také sólisté-instrumentalisté jsou odkázáni na sladění svého zpěvu či hry s orchestrem prostřednictvím zkouškových podnětů a gestikulace dirigenta. Pokud hrají hudbu pouze dva, tři nebo čtyři lidé, mohou se mezi sebou vzájemně dorozumívat například pohledem. Ve velkém orchestru či divadle je ale tak velký počet hrajících i zpívajících hudebníků, že je zde dirigentova činnost prakticky i motivačně nezbytná.
| |||