Složenina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 95.173.85.34 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Matěj Suchánek |
trochu rozšíření, neúplné |
||
Řádek 1:
'''Složenina''' (kompozitum) je v [[lingvistika|lingvistice]] [[lexém]] ([[slovo]]), který se skládá z nejméně dvou jiných lexémů (slov). Skládání (kompozice) je jeden ze způsobů tvoření slov – [[slovotvorba|slovotvorby]], a to vedle odvozování (derivace), zkracování (abreviace), slučování (univerzibazace) a vytváření sousloví (multiverbizace).<ref name="krobotova" />
== Skládání slov v češtině ==
V [[čeština|češtině]] se nejčastěji tvoří dvouslovné složeniny, a to především [[Podstatné jméno|podstatná jména]] (''slovotvorba'') a [[Přídavné jméno|přídavná jména]] (''slovotvorný''), méně často [[Sloveso|slovesa]] (''blahořečit'') a [[příslovce]] (''širokoúhle'').
Složeniny v češtině rozdělujeme{{kdo?}} na:{{chybí zdroj}}
* nepravé
* pravé
Řádek 12:
=== Pravé složeniny ===
Pravé (neboli vlastní) složeniny nelze rozdělit na jednotlivá slova.{{chybí zdroj}} První část složeniny nemůže existovat samostatně, někdy ani druhá část: ''vodoléčba, velkovýroba, vodoměr, dějepis''. Jednotlivé výrazy mohou být spojeny spojovacím [[morfém]]em ([[interfix]]em), : ''vod-'''o'''-vod, osm-'''i'''-veslice'', nebo jsou napojeny bezprostředně: ''dvoj-dobý''.
== Vztah částí složeniny ==
Jednotlivá slova složeniny mají mezi sebou vztah jako [[větný člen|větné členy]], buď jsou tedy spojeny [[souřadnost|souřadně]], nebo je jedna část [[podřadnost|podřazena]] druhé.{{chybí zdroj}} Při souřadném spojení převládá vztah slučovací (''severozápad, sladkokyselý''),{{chybí zdroj}} někdy jde o jiný vztah (''česko-německý slovník, prusko-rakouská válka'').
Při podřadném spojení jeden člen určuje členství druhého členu, např.:
Řádek 21:
* ''vodoměr'' – měří vodu – [[předmět (mluvnice)|předmět]]
* ''horolezec'' – leze na hory – [[příslovečné určení]] místa
== Typy složenin ==
Milena Krobotová rozlišuje:<ref name="krobotova">[http://kcjl3.upol.cz/lexikologie_komb/slovotvorba.doc Slovotvorba] dle přednášek doc. PhDr. Mileny Krobotové, CSc., Univerzita Palackého v Olomouci</ref>
* složeniny nevlastní (spřežky), vzniklé pouhým spojením slovních tvarů: oka-mžik, pravdě-podobný, země-koule
* složeniny vlastní, vzniklé spojením [[slovní základ|slovních základů]] (děje-pis, vodo-pád, tlako-měr) nebo spojením alespoň jednoho slovního základu a jednoho slovního tvaru (samo-obsluha, malo-město, býlo-žravec). Vlastní složeniny se pak dělí na typy podle syntaktického vztahu a poměru spojení slov, která jsou předpokládaným základem složeniny, např.:
** složeniny slučovací (leso-step, červeno-bílý)
** složeniny predikační (listo-pad, Hrom-burác)
** složeníny předmětové (vodo-vod)
** složeniny doplňkové (samo-uk)
** složeniny přívlastkové (velko-město)
** aj.
Složeniny mohou být různých slovních druhů. Některé mohou vzniknout kombinovaným způsobem, tedy zároveň skládáním i odvozováním (dřevo/rub-ec, vodo/měr-ka).<ref name="krobotova" />
== Typy skládání ==
=== Determinace ===
Krobotová rozlišuje modifikační determinativa a mutační determinativa.<ref name="krobotova" />
V modifikačních determinativech přední člen složeniny určuje, specifikuje, modifikuje druh objektu, jevu, děje nebo stavu označovaného členem druhým, přičemž základní členy mohou existovat i jako samostatná slova. Nejčastějšími spojovacími morfy jsou -o- (jazyk-o-věda), -i- (vlast-i-věda), -e- (moř-e-plavba), popřípadě spojovací morf chybí, resp. je použit nulový morf (stroj-mistr).
Přední člen může být
* adjektivní, přičemž druhý člen, substantivum, může být buď neodvozené (černo-zem), nebo odvozené ze substantiva (malo-rolník) nebo odvozený ze slovesa (novo-stavba)
* substantivní, přičemž druhý člen může být buď substantivum nedějové (vzducho-loď, sbor-mistr, ohňo-stroj, kovo-huť, železo-beton, koso-dřevina, silo-čára) nebo dějové (vlasti-věda, blaho-přání, moře-plavba, tělo-výchova)
* numerální (dvou-hlas, dvoj-tečka, prvočíslo, čtvrtohory, půlkruh, polovodič)
* pronominální (samo-chvála, své-pomoc, vše-lék)
* verbální (svíti-plyn, prši-plášť, ježi-baba)
* adverbiální (mnoho-člen, více-hlas, skoro-básník)
K modifikačním determinativům se řadí i tzv. složeniny hybridní, a s prvním členem řeckého původu, např. izo-, makro-, mikro-, mono- (jediný, popř. jeden): monočlánek a s členy, jež vznikly krácením původního internacionálního složeného slova na jeho první člen, který ve složenině vyjadřuje základní význam: auto-, elektro-, foto-, gramo-, moto-, radio-, stereo-, termo- aj.
Mutační determinativa mohou mít přední člen:
* adjektivní, se spojovacím morfem -o- (dobro-mysl, Modro-vous, krátko-stopka)
* numerální, nejčastěji zlomkové výrazy: čtvrt-litr, půl-hektar, půl-válec, čtvrt-tón)
* verbální, se spojovacím morfem -o- nebo -i- nebo nulovým (krat-o-chvíle, kaz-i-svět, lam-železo, nezna-boh, straš-pytel).
=== Koordinace ===
Koordinační složeniny jsou spojení syntakticky nezávislých substantivních základů pomocí spojovacího morfu, např. lesostep, Turkotatar, Baltoslovan, lidoop, orlosup, kočkopes, jasanojavor, štěrkopísek, nosohltan, severovýchod, časoprostor, daktylotrochej, autojeřáb aj.
=== Komplexní způsob kompozičně derivační ===
Podle povahy syntagmat se vydělují dvě kategorie mutačních determinativ:
* základem složeného pojmenování je verbální syntagma (pivovar, vojvoda, krupobití, dřevorubec)
* základem složenoho pojmenování je atributivní syntagma (trojhran, nosorožec)
=== Spřahování (juxtapozice) ===
* citátové (větné) spřežky: (budižkničemu, přetrhdílo, mouchysněztesimě)
* nevlastní spřežky: (pantáta, zemětřesení, hurávlastenec, generálmajor)
== Literatura ==
| |||