Taktovka: Porovnání verzí

'''Taktovka''' ([[Francouzština|franc.]] ''Baguettebaguette de chef d'orchestre'', [[Angličtina|angl.]] ''baton'') je zvláštní ruční nástroj (jedná se vlastně o speciálně konstruované ukazovátko), který užívá dirigent při řízení orchestru, respektive při jeho dirigování. Taktovka je v podstatě tenká světlá tyčka vyrobená z plastu nebo z tvrdého dřeva o přibližné délce 40 až 48 centimetrů, která je na jednom konci opatřena vhodně ergonomicky tvarovanou rukojetí tak, aby dirigentovi při dirigování neklouzala z ruky. Kvalitní taktovky bývají také vybaveny doplňkovým ochranným pouzdrem tak, aby se při transportu a skladování v mimohudebním provozu nepoškodily (resp. nezlomily).

Některé speciální typy taktovek mohou být vyrobeny jakožto skládací z lehkých slitin kovů, jedná se o klasickou teleskopickou konstrukci známou např. z prutových antén nebo skládacích deštníků.

Historicky první použití taktovky je datováno do roku [[709–700 př. n. l.|709]] [[př. n. l.]] Pherekydes z [[Patra|Patry]] udával rytmus máváním zlatou hůlkou a hudebníci, hrající na flétny a citery, stáli v kruhu kolem něj.

Než se začala taktovka standardně používat, udával rytmus [[Cembalo|cembalista]] (např. srolovanými notami), nebo první houslista (smyčcem). Také bylo běžnou praxí, že dirigent stál zády k orchestru a dirigoval rukama.

Teprve v době [[Jean-Baptiste Lully|Jeana-Baptiste Lullyho]], dvorního skladatele [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], se začala používat barokní taktovka: dlouhá hůl (franc. ''bâton'') pro vedení orchestru. Dirigent stál zády k orchestru a takt udával boucháním holí o zem. [[8. leden|8. ledna]] [[1687]] uvedl Lully své [[Te Deum laudamus|Te Deum]] k oslavě uzdravení krále Ludvíka XIV. Pro dirigování orchestru použil právě tuto dlouhou hůl. V průběhu dirigování si taktovkou prorazil nohu, což mu způsobilo [[absces]], který vyústil v [[Gangréna|gangrénu]]. Protože Lully dlouho odmítal amputování končetiny (ke kterému došlo až příliš pozdě), zemřel na následky o dva měsíce později ([[22. březen|22. března]]).

Klasická taktovka, jak ji známe dnes, zažívá rozmach v letech [[1820]]-[[1840]]. Jako první zavedl použití [[Taktovka|taktovky]] u dirigentského pultu skladatel Carl Maria von Weber. Dirigent již stojí čelem k orchestru, nikoli zády.

Slovo se někdy používá i v přeneseným významu zejména ve frazeologizmu "být pod taktovkou", a to i v mimohudebním světě, zde ve smyslu "být někým přímo řízen".