Jomkipurská válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Diplomatické aktivity během konfliktu: oprava jména + foto |
→Velmoci: + 2x foto, wikifikace |
||
Řádek 113:
=== Velmoci ===
Na začátku 70. let patřil [[Blízký východ]] mezi oblasti zvýšeného zájmu velmocí, tedy SSSR a USA, ale nikoliv mezi jejich priority. Spojené státy se snažily nalézt východisko ze svízelné situace, do které se dostaly během vleklé [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]], rýsovala se možnost průlomu v minimálních americko-[[Čína|čínských]] vztazích a zanedbatelný nebyl, alespoň pro prezidenta Nixona, blížící se volební rok [[1972]]. SSSR, kterému se podařilo zklidnit vztahy se Spojenými státy po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|intervenci do Československa]], přijal na 24. sjezdu [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] tzv. ''politiku détente,'' v jejímž rámci se snažil minimalizovat rizika americko-sovětské konfrontace.
[[File:Richard M. Nixon, ca. 1935 - 1982 - NARA - 530679.jpg|thumb|left|Richard Nixon, v době konfliktu prezident USA]]
Americká angažovanost v oblasti se ponejvíce omezovala na pokusy o uzavření mírové smlouvy mezi Izraelem a jeho arabskými protivníky. Tato iniciativa, známá jako [[Rogersův plán]], narážela na řadu problémů. Hlavním z nich byla neústupnost Izraele ve věci opuštění některých okupovaných území a odpor Egypta a Sýrie k usednutí s Izraelem k jednomu stolu. To se totiž v očích arabského světa rovnalo uznání Izraele a zradě. Zanedbatelnými nebyly ani přehmaty americké administrativy, jako například podceňování arabských představitelů či nevalná znalost problematiky u amerických vyjednávačů. Důležitou roli navíc hrála i americká podpora Izraeli, která z USA jako zprostředkovatele mírových rozhovorů činila pro [[Arabové|Araby]] nedůvěryhodného partnera. Přes toto všechno se egyptský prezident Sádát ještě na začátku roku 1971 snažil o sblížení s USA. Když však jeho snahy byly z americké strany bojkotovány, obrátil se na SSSR. Díky dodávkám vojenského materiálu i ekonomické pomoci byl Sovětský svaz pro země Blízkého východu důležitým partnerem. Egypt se dokonce stal na této pomoci závislým. Přestože tato pomoc byla pro země východního bloku vyčerpávající a Sovětský svaz přivedla až na hranici ekonomických možností, stala se pro SSSR příležitostí vojensky se více uchytit v prostoru Blízkého východu. 21. května 1971 byla podepsána sovětsko-egyptská smlouva, která Egyptu zajišťovala přísun nejmodernější sovětské vojenské techniky. SSSR se ale zároveň od počátku snažil tyto dodávky brzdit, neboť se oprávněně obával, že je Egypt použije pro vyvolání další konfrontace s Izraelem, což by mohlo ohrozit proces ''détente'' a vést k nežádoucí konfrontaci mezi velmocemi. Některé politické a vojenské kruhy v SSSR navíc z principu nedůvěřovaly spojenectví s [[Marxismus|nemarxistickými]] režimy a poukazovaly na arabskou nespolehlivost. Hlavně z těchto důvodů sovětské vojenské dodávky neobsahovaly taktické rakety či strategické bombardéry, které Egypt opakovaně požadoval.
USA, které přes množství výhrad byly vnímány jako jediný možný garant mírových rozhovorů, začaly prodávat do Izraele vojenskou techniku, zejména stíhací letouny [[Phantom II]] a [[Douglas A-4 Skyhawk|Skyhawk]], ale stejně jako SSSR se snažily nevyvolat těmito dodávkami situaci, při které by byl konflikt neodvratný. Po návštěvě G. Meirové v USA v prosinci 1971 byl veškerými jednáními na Blízkém východě pověřen [[Henry Kissinger|H. Kissinger]]. Ani ten však nakonec neuspěl a nedonutil obě strany k významnějším ústupkům.
Řádek 130:
| strany = 51
}}[Dále jen: ''Herzog'']</ref> Do Egypta se vrátili sovětští specialisté, ale tentokrát v omezeném počtu. Navíc bylo ukončeno předávání informací mezi americkými a sovětskými zpravodajskými službami o stavu egyptské armády, kterými se obě velmoci snažily udržet rovnováhu mezi protivníky. Sovětský svaz se stále více klonil k názoru, že ''omezená válka'' rovnováhu neporuší. Přesto se stavěl váhavě k případnému egyptskému útoku na Izrael,<ref>Kissinger, str.402</ref>, neboť bojové schopnosti Arabů hodnotil velmi nízko.<ref>Kissinger, str. 198</ref> Skutečný rozsah egyptských příprav na válku ale neznal. Přesto se rozhodl vyhovět egyptsko-syrské žádosti o zvýšení dodávek zbraní z jara 1973.
[[File:Brezhnev-color.jpg|thumb|right|Leonid Brežněv, v době konfliktu generální tajemník ÚV KSSS, nejvyšší představitel SSSR]]
Koncem února 1973 přicestoval na několikadenní návštěvu USA poradce egyptského prezidenta [[Háfiz Ismá ´íl]]. Na následných jednáních se američtí představitelé snažili přimět egyptskou stranu k ústupkům. Ismá´íl ale předložil maximalistické požadavky, které se ukázaly reálně nesplnitelné. Výměnou za zahájení egyptsko-izraelských jednání o ukončení válečného stavu Egypt požadoval izraelské stažení ze všech obsazených území a návrat do hranic z roku 1967. Kissinger, který za americkou stranu vedl část vyjednávání se sice snažil Ismá´íla přimět k ústupkům, což se ale nepodařilo. Egyptsko-syrské přípravy na válku v té době již byly v běhu a veškerá jednání byla jen snahou zamaskovat tuto skutečnost.<ref>Kissinger, str.208</ref> V řeznu přicestovala do USA izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová. Ta prohlásila, že ''"Izrael na tom nebyl nikdy tak dobře"'' a jako jedinou garanci své [izraelské] bezpečnosti považovala kontrolu nad obsazenými oblastmi.<ref>Kissinger, str.404</ref>
| |||