Jomkipurská válka: Porovnání verzí

Přidáno 110 bajtů ,  před 9 měsíci
 
== Diplomatické aktivity během konfliktu ==
[[Soubor:Henry A Kissinger.jpg|náhled|upright|Henry A. Kissinger, v době války americký ministr zahraničních věcí]]
První informace o chystaném egyptsko-syrském útoku získaly Spojené státy krátce před jeho zahájením. Snažil se získat podrobnější informace od izraelských představitelů a sovětského velvyslance v USA [[AlexejAnatolij Dobrynin|AlexejeAnatolije Dobrynina]]. Ten z vyhrocení situace obvinil Izrael. G. Meirová i izraelský ministr zahraničí [[Abba Eban]] obvinění odmítli a potvrdili, že Izrael žádný útok nepodniká, ani se podniknout nechystá. Po 8:00 hodině washingtonského času (w.č.) v telefonickém rozhovoru sdělil egyptský ministr zahraničí [[Muhammad as-Zajját]], že izraelské válečné lodi s podporou letectva zaútočily v oblasti Suezského zálivu na egyptské cíle. Toto tvrzení posléze přejaly další arabské země i SSSR včetně dalších zemí socialistického bloku. Důvodem byla snaha, aby Egypt a Sýrie nebyly v následné válce považovány za agresory. Kolem půl deváté w.č. informoval izraelský [[chargé da´ffaires]] [[Mordechaj Šalev]] Kissingera, že se Izrael nachází pod útokem z Egypta a Sýrie. Krátce na to byl o zahájení války informován i prezident Nixon a generální tajemník OSN [[Kurt Waldheim]]. K jednání se následně sešel krizový štáb Bílého domu. Přetrvávaly pochybnosti o zahájení regulérní války, hovořilo se o lokálních bojích a očekávaném následném vítězství Izraele. Sovětský svaz, Egypt i Sýrie opakovaly zprávu o izraelském námořním útoku, což ale americká strana odmítla s poukazem masivnost a koordinovanost egyptsko-syrského protiútoku. Tvrzení o izraelském útoku po několika dnech Sovětský svaz opustil.<ref>Kissinger, str. 413-421</ref>
 
[[File:AF Dobrynin 01.png|náhled|left|Anatolij Dobrynin, v době konfliktu sovětský velvyslanec v USA]]
První informace o chystaném egyptsko-syrském útoku získaly Spojené státy krátce před jeho zahájením. Snažil se získat podrobnější informace od izraelských představitelů a sovětského velvyslance v USA [[Alexej Dobrynin|Alexeje Dobrynina]]. Ten z vyhrocení situace obvinil Izrael. G. Meirová i izraelský ministr zahraničí [[Abba Eban]] obvinění odmítli a potvrdili, že Izrael žádný útok nepodniká, ani se podniknout nechystá. Po 8:00 hodině washingtonského času (w.č.) v telefonickém rozhovoru sdělil egyptský ministr zahraničí [[Muhammad as-Zajját]], že izraelské válečné lodi s podporou letectva zaútočily v oblasti Suezského zálivu na egyptské cíle. Toto tvrzení posléze přejaly další arabské země i SSSR včetně dalších zemí socialistického bloku. Důvodem byla snaha, aby Egypt a Sýrie nebyly v následné válce považovány za agresory. Kolem půl deváté w.č. informoval izraelský [[chargé da´ffaires]] [[Mordechaj Šalev]] Kissingera, že se Izrael nachází pod útokem z Egypta a Sýrie. Krátce na to byl o zahájení války informován i prezident Nixon a generální tajemník OSN [[Kurt Waldheim]]. K jednání se následně sešel krizový štáb Bílého domu. Přetrvávaly pochybnosti o zahájení regulérní války, hovořilo se o lokálních bojích a očekávaném následném vítězství Izraele. Sovětský svaz, Egypt i Sýrie opakovaly zprávu o izraelském námořním útoku, což ale americká strana odmítla s poukazem masivnost a koordinovanost egyptsko-syrského protiútoku. Tvrzení o izraelském útoku po několika dnech Sovětský svaz opustil.<ref>Kissinger, str. 413-421</ref>
 
[[Soubor:Henry A Kissinger.jpg|náhled|upright|Henry A. Kissinger, v době války americký ministr zahraničních věcí]]
Již první den po zahájení konfliktu se Sovětský svaz snažil vyvíjet na Sadáta tlak, aby přistoupil na možnost nabídky uzavření příměří. Oficiálně se jednalo o syrskou žádost, ale ve skutečnosti se sovětské vedení obávalo rozbití procesu uvolňování mezi velmocemi (podle jiných zdrojů šlo opravdu o požadavek Sýrie, neboť ta se po dobytí Golanských výšin chtěla vyhnout izraelskému protiútoku).<ref>Herzog, str. 116</ref> Sadát ale zůstal neoblomný a o příměří byl ochoten hovořit až po dosažení hlavních egyptských cílů.<ref>Wanner, str. 181</ref> Ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]] panoval [[optimismus]], neboť ještě nebyly k dispozici reálné informace a předpokládalo se brzké vítězství Izraele. [[Prezident Spojených států amerických|Prezidentu]] Nixonovi a jeho exekutivě působilo mnohem větší starosti rozbíhající se vyšetřování případu známého později jako [[aféra Watergate]], a celý blízkovýchodní problém byl proto přesunut na [[Ministr zahraničních věcí Spojených států amerických|amerického ministra zahraničí]] Henryho Kissingera.<ref name="rfr6" /> Americkou víru v izraelské vítězství nenarušilo sovětské komuniké, v němž chyběla nabídka na společné prosazení příměří v [[Organizace spojených národů|OSN]] (což znamenalo, že ho Arabové nepotřebují), ale až večerní poselství z Egypta, ve kterém o příměří rovněž nebyla ani zmínka.
[[Soubor:Nickel Grass M60 C-5.jpg|náhled|vlevo|Vykládka vojenského materiálu dodaného v rámci americké pomoci Izraeli]]