Jomkipurská válka: Porovnání verzí

Přidáno 2 097 bajtů ,  před 9 měsíci
+ info, + ref., + odkaz
(+ info, + ref., + odkaz)
| strany = 311
| isbn = 80-7217-145-3}}[Dále jen: ''Black a Morris'']</ref>
Zatímco se při opakovaných setkáních se sovětskými představiteli snažil získat větší množství zbraní, zejména nejmodernějších systémů, ve vnitřní politice upevňoval svou moc posilováním role [[Egyptská armáda|armády]]. Ta prodělávala modernizaci nejen co do výzbroje, ale i po stránce výcviku vojáků a výchovy nových velitelských kádrů. Byl kladen důraz zejména na vzdělání a fyzickou připravenost. Zároveň ale stoupala sovětská vojenská přítomnost v Egyptě; SSSR se významně podílel na ochraně egyptského vzdušného prostoru a skupiny vojenských poradců v námořnictvu či [[Protiletecká obrana|protiletecké obraně]] byly na egyptském velení prakticky nezávislé. To ovšem vedlo k narůstání počtu konfliktů mezi Sověty a Egypťany, pramenící převážně ze sovětské arogance vůči Egypťanům.<ref>Wanner, str. 107</ref> Ovšem nejhorší pro Egypťany bylo zjištění, že Sovětský svaz předává v rámci udržení [[Status quo|statu quo]] informace o egyptské armádě USA a potažmo Izraeli. Problémy vyvrcholily 9. července 1972, kdy egyptská armáda obklíčila sovětské základny a SSSR dostal týdenní ultimátum na odsun z Egypta. Sádát se tak nejen snažil přivést sovětsko-egyptské vztahy na rovnoprávnější základ, ale i ještě více upevnit svou pozici na domácí politické scéně. Zároveň si od tohoto kroku sliboval, že USA zmírní svůj jednoznačně proizraelský postoj. To se však nestalo. NaKromě mezinárodnímtoho polisi byloSadát vypovězeníuvědomil, sovětskýchže poradcůSSSR vnímánoa jakoUSA prázdnéjednají gestopo zavedení politiky ''deténte'' ve shodě a nepřikládalaSovětský sesvaz munehodlá většíkvůli důležitostEgyptu riskovat konflikt s USA.<ref>Wanner Uvědomil, str.si 110také, že od SSSR nemůže čekat významnější podporu pro své požadavky vůči Izraeli a dospěl definitivně k názoru, že jedinou možností jak situaci řešit je ozbrojený konflikt s Izralem.</ref>{{Citace monografie
| příjmení =Kissinger
| jméno =Henry
| rok =2004
| titul =Bouřlivé roky
| vydavatel =BB/art s.r.o.
| místo =Praha
| isbn =80-7341-206-3
| počet stran = 1250
| strany =194}}
[Dále jen: ''Kissinger'']</ref>Na mezinárodním poli bylo ale vypovězení sovětských poradců vnímáno jako prázdné gesto a nepřikládala se mu větší důležitost.<ref>Wanner, str. 110</ref>
 
V této době již egyptští vojenští představitelé připravovali plány na omezenou válku proti Izraeli; původní plán s krycím názvem ''Granit'' měl čtyři varianty. Nedostatky v jeho naplánování ale vedly k výměně na postech velení armády. Nový plán na omezenou válku nesl název ''Šarára'' (''Jiskra''), přičemž jeho součástí byl plán na překročení Suezského kanálu (krycí název ''[[Operace Badr (1973)|Badr]]'' (''Půlměsíc'')). Plány byly dokončeny na podzim 1972. Poté se mohlo přikročit k intenzivním přípravám na jejich uskutečnění. Začátkem roku 1973 se do Egypta začali vracet sovětští poradci, ale jejich počet byl omezen (1 000 z původních 15 000) a jednalo se pouze o specialisty. S návratem sovětských specialistů začaly do Egypta znovu proudit vojenské dodávky.<ref>Wanner, str. 117</ref> Sádát navíc zahájil intenzivní jednání se Sýrií ve snaze zajistit vytvoření arabské aliance pro případný útok proti Izraeli. Gestem vypovězení Sovětů si dokázal zajistit podporu i konzervativních arabských zemí, zejména [[Saúdská Arábie|saúdskoarabského]] [[Fajsal bin Abd al-Azíz|krále Fajsala]]. Ten zároveň tlačil na USA, aby přinutili Izrael k vydání [[Jeruzalém]]a pod [[muslim]]skou kontrolu. V opačném případě pohrozil omezením produkce [[Ropa|ropy]], na jejíchž dodávkách byly USA životně závislé. USA ale tomuto prohlášení věnovaly jen malou pozornost.
| počet stran = 375
| strany = 51
}}[Dále jen: ''Herzog'']</ref> Do Egypta se vrátili sovětští specialisté, ale tentokrát v omezeném počtu. Navíc bylo ukončeno předávání informací mezi americkými a sovětskými zpravodajskými službami o stavu egyptské armády, kterými se obě velmoci snažily udržet rovnováhu mezi protivníky. Sovětský svaz se stále více klonil k názoru, že ''omezená válka'' rovnováhu neporuší. Přesto se stavěl váhavě k případnému egyptskému útoku na Izrael,<ref>Kissinger, str.402</ref>, neboť bojové schopnosti Arabů hodnotil velmi nízko.<ref>Kissinger, str. 198</ref> Skutečný rozsah egyptských příprav na válku ale neznal. Přesto se rozhodl vyhovět egyptsko-syrské žádosti o zvýšení dodávek zbraní z jara 1973.
 
Koncem února 1973 přicestoval na několikadenní návštěvu USA poradce egyptského prezidenta [[Háfiz Ismá ´íl]]. Na následných jednáních se američtí představitelé snažili přimět egyptskou stranu k ústupkům. Ismá´íl ale předložil maximalistické požadavky, které se ukázaly reálně nesplnitelné. Výměnou za zahájení egyptsko-izraelských jednání o ukončení válečného stavu Egypt požadoval izraelské stažení ze všech obsazených území a návrat do hranic z roku 1967. Kissinger, který za americkou stranu vedl část vyjednávání se sice snažil Ismá´íla přimět k ústupkům, což se ale nepodařilo. Egyptsko-syrské přípravy na válku v té době již byly v běhu a veškerá jednání byla jen snahou zamaskovat tuto skutečnost.<ref>Kissinger, str.208</ref> V řeznu přicestovala do USA izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová. Ta prohlásila, že ''"Izrael na tom nebyl nikdy tak dobře"'' a jako jedinou garanci své [izraelské] bezpečnosti považovala kontrolu nad obsazenými oblastmi.<ref>Kissinger, str.404</ref>
 
Další změnou v poměru sil na [[Blízký východ|Blízkém východě]] bylo navázání bližších vztahů Egypta se [[Saúdská Arábie|Saúdskou Arábií]] a dalšími bohatými arabskými zeměmi. Kromě toho, že Sádát získal významný zdroj financí (za 700 milionů dolarů dodal Sovětský svaz bez dalších dotazů veškerý materiál, včetně raket [[Scud]]), získal i spojence schopné ekonomicky zasáhnout Spojené státy. Prostřednictvím saúdskoarabského krále [[Fajsal bin Abd al-Azíz|Fajsala]] se podařilo sjednotit arabské země produkující a vyvážející ropu a zavést politiku tzv. [[Ropná zbraň|''ropné zbraně'']]'','' jak byl nazýván způsob ekonomicko-politického nátlaku na západní země a především USA.<ref>Herzog, str. 55</ref> Saúdská Arábie se navíc, jako strážce [[muslim]]ských tradic, nesmířila s izraelskou okupací posvátných míst, zejména mešity [[al-Aksá]] v Jeruzalémě, a prostřednictvím USA požadovala po Izraeli její uvolnění. V dubnu 1973 v tiskovém interview saúdskoarabský ministr financí řekl, že za americký požadavek na zvýšení ropné produkce očekávají arabské země politickou podporu ve sporu s Izraelem. Americká vláda a posléze i americký tisk prohlásili, že tyto výhrůžky nelze brát vážně. Následovala další saúdskoarabská varování, a to i od krále Fajsala. Americký prezident Nixon ovšem v té době čelil frontálnímu útoku na svou osobu v důsledku [[Aféra Watergate|aféry Watergate]], jejichž vinou byla vládní administrativa prakticky v rozkladu a Spojené státy nedokázaly na vážně míněné pohrůžky smysluplně odpovědět.
| isbn = 80-7214-767-6
| počet stran = 375}}
* {{Citace monografie
| příjmení =Kissinger
| jméno =Henry
| rok =2004
| titul =Bouřlivé roky
| vydavatel =BB Art
| místo =Praha
| isbn =80-7341-206-3 }}
* {{Citace monografie
| příjmení = Sachar