Chůze: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Lokomoce člověka: malé dopsání
→‎Význam chůze: stylové úpravy
Řádek 5:
Při chůzi je vždy aspoň jedna noha v dotyku se zemí. Pokud jsou obě nohy v kontaktu se zemí, jedná se o [[stání]]. Když je pohyb natolik rychlý, že jsou obě nohy ve vzduchu, jedná se o [[běh]] (či skok). Během chůze se [[těžiště]] těla pohybuje v závislosti na jednotlivých krocích. U člověka je chůze spojena se třemi klouby - [[kotník]]em, [[kolenní kloub|kolenním kloubem]] a [[kyčelní kloub|kyčelním kloubem]]. Pro snadnější a pohodlnější chůzi je člověk vybaven [[Obuv|botami]].
 
Pro [[Centrální nervová soustava|centrální nervovou soustavu]] (CNS) je chůze po měkkém, např. lesním nebo polním terénu osvěživější než monotónní chůze po asfaltových chodnících měst. Pružnost a různorodost došlapu působí na CNS stimulačně, zatímco monotónnost přetěžuje jak úpony šlach, tak i kosti. Známé jsou případy přetržení (ruptur) šlach např. u sálových sportů (basketbal, squash, tenis, házená...) a např. při dlouhých pochodech vojsk.
 
== Význam chůze ==
Chůze nemá pouze logistickou funkci, má i psychosociální a estetickou stránku (výlety, chůze přírodou...). Zvyšuje ventilaci, působí pozitivně na svalový a kloubní aparát, zlepšuje vertebrogenní potíže, trávení, metabolické procesy a celkovou výdrž (tenacitu) organizmu. Je politováníhodné, že společnost 21. století považuje jiné druhy logistiky (automobily, segway, elektrokoloběžky apod.) za užitečnější a "módnější". 'Krásná' chůze zrcadlí i vnitřní psychomotorickou vyváženost člověka.
 
== Lokomoce člověka ==
Při došlapu na zem se dotýká pata země jako první. Pata je proto poměrně masitá a tuhá tkáň. Došlap vyžaduje propnutí nohy v koleně, přitáhnutí špičky vzhůru a současně vzpřímený trup člověka ('prsa jdou první'). Po došlapu paty se noha odvíjí po své vnější klenbě k prstcovému "vějíři". Jakmile se kyčelní kloub (ve svislici) předsune před špičku nohy, dochází k "zadní fázi" odpichu. Tato fáze je důležitá a bývá zanedbávána tím, že trup je předkloněn vpřed, "zlomen" v tříslech dopředu. Tím je eliminován význam lýtkového svalu coby iniciátora odpichu, dochází k přetěžování a zkracování hlubokého ohybače kyčle (m. illiopsoas) a k typické postuře "vystrčeného zadečku". Tato negativní "[[Reciproční inhibice|reciproční inhibice]]" působí ochabnutí hýžďových svalů, kde se hromadí tuk ('sicflajš'), dále ochabují (a tuhnou) lýtkové svaly, dochází k plochonoží a otékání nohou, neboť lýtka coby 'spodní krevní pumpa'<ref>Véle, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref>, nefungují adekvátně. V kotnících také dochází k typickému viklavému levo-pravému kyvu nohou, namísto k lineárnímu pato-špičkovému odvíjení. Pojem 'trojflexní linearita' (stejný směr kyčle, kolene a kotníku při chůzi) popsali [[Rolfing|Ida RolfRolfová]] (USA) a [[František Véle|Véle]] ([[Pražská myoskeletální škola|Pražská myoskeletální škola)]].
 
Správná chůze je dlouhodobě příjemný aerobní pohyb, probíhající ve svislici těla. Chůze má být rytmická, se symetrickou došlapovou vahou na patách, i symetrickým odpichovým rázemodpichem špiček. Ramena při chůzi rotují proti pánvi, nohy jsou ponechávány dostatečně dlouho vzadu, což stimuluje svaly končetiny (hýžďovélýtkové, stehenní a lýtkovéhýžďové) k 'vystřelení' těla vpřed klenbou prstců. Špička nohy má být v linearitě ke směru chůze, tedy nevytočená ani ven, ani dovnitř. Taková lokomoce přináší anatomickou i psychickou pohodu, napomáhá [[Bránice|bráničnímu dechu]], brání kloubnímu omezení kyčlů (koxartrózekoxartróza) a prospívá i oběhovému systému člověka<ref>Cvičení a prevence civilizačních chorob (Véle, F., Čumpelík, J., Bortlíková, V., 1980)</ref>.
 
== Rychlost chůze ==