Moravská orlice: Porovnání verzí

S ohledem na státoprávní vývoj se snažil odvodit šachování orlice od tinktur obsažených v pozdějším znaku Čech Rostislav Nový v syntéze "K počátkům feudální monarchie v Čechách (K počátkům českého znaku) II" z r. 1978. Pokud se přebíraly symboly jako nárok na dědictví území, tak potom jako celé figury i s tinkturami, popř. se změněnými tinkturami, nikoliv pouhé tinktury. Stejně nereálné bylo "vysvětlení", s kterým přišel prof. Jindřich Šebánek z FF MU v Brně v referátu k Vojtíškově práci K otázce erbu českého krále v časopisu Matice moravské, že "orlice moravská je barevnou obměnou orlice plamenné". To už byla pravděpodobnější hypotéza numismatika a částečného heraldika Kristiána Turnwalda v článku O moravské orlici", z r. 1947, že může mít souvislost s rodným znakem papeže [[Inocenc III.|Inocence III.]] (1161 - 1216). Rod Conti-Segni používal zlato-černě šachovanou orlici na červeném štítu. Turnwald se domníval, že papež mohl markraběti Vladislavu I. Jindřichovi udělit v tinkturách odlišený znak. Tuto teorii vyvrátil František Zvolský doložením rozdílností znaku [[Vladislav Jindřich|Vladislava I. Jindřicha]], který měl na štítu lva. Tento moravský heraldik v článku Šachování moravské orlice z r. 1959 došel k závěru, že šachování nemá jiný význam, než odlišit moravskou orlici od jiných orlic, které měl právo používat král [[Václav II.]] (orlice krakovských knížat). Trochu blíže pravdě je vysvětlení [[Tomáš Pešina z Čechorodu|Tomáše Pešiny z Čechorodu]], který ve svém díle Prodromus Moravographiae z r. 1663 odvodil šachování moravské orlice od chorvatského znaku. Ten však neudělal nic jiného, než že přebral vysvětlení o 70. let dříve napsaného mýtu o příchodu Moravanů z Charvátské země, který v díle Zrcadle slavného Markrabství moravského napsal genealog a heraldik [[Bartoloměj Paprocký z Hlahol a Paprocké Vůle]]. V něm vyslovil závěr, že „Na erb orla, který náleží slavnému Markrabství moravskému má býti orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém na znamení toho, že předkové těchto krajin vyšli z Charvátské země a erb svuoj otcovský s nabytým erbem orlem v jedno složili.“ Podle právního historika JUDr. Jiřího Bílého, který kromě Rostislava Nového se jako jediný zabýval právními aspekty používání moravské orlice, má její šachování úplně jiný původ. Stříbrná orlice a červeno-stříbrný štít byly podle něj spojeny králem Přemyslem II. Otakarem jako součást sponheimsko-andechsovského dědictví. Bratranec krále Přemysla II. Otakara [[Oldřich III. Korutanský]] ze Sponheimu, který vládl na Břeclavsku, byl spřízněn s [[Přemyslovci]] jako syn sestry [[Václav I.|Václava I. Jednookého]] [[Judita Přemyslovna (1230)|Jitky (Judity) Přemyslovny]]. Jeho otec [[Bernard II. Korutanský]] si totiž vzal onu Jitku jako dceru českého krále [[Přemysl I. Otakar|Přemysla I. Otakara]]. V prosinci 1268 uzavřel v [[Poděbrady|Poděbradech]] bezdětný Oldřich III. Korutanský smlouvu s králem [[Přemysl II. Otakar|Přemyslem II. Otakarem]] a odkázal mu všechny své země, přičemž pominul svého mladšího bratra [[Filip Sponheimský|Filipa Sponheimského]] († 1279), arcibiskupa solnohradského a patriarchu [[Aquileia|akvilejského]]. Po smrti Oldřicha III. Korutanského 27. 10. 1269 se král Přemysl II. Otakar stal pánem [[Korutany|Korutan]] a [[Kraňsko|Kraňska]] a dostal se do kontaktu s aquilejským patriarchátem a byl jmenován kapitánem. Členové starkenburské větve dynastie Sponheimů používali stříbrno-červeně šachovaný štít. Korutanští [[Sponheimové]] i Oldřich III. Korutanský po svých předcích zdědili tento šachovaný štít. Král Přemysl II. Otakar považoval šachování za jedno ze zděděných znamení. Proto ho spojil s markraběcí stříbrnou orlicí na modrém štítu.