Zahradní architektura: Porovnání verzí

Krajinářská architektura, je však používáno i jako označení určitého slohu zahradní architektury - anglického parku. <br />

Zahradní a krajinářská architektura -– označení používané i jako studijní obor v Lednici, zohledňuje situaci, kdy je krajina upravována uměle, se stejnými zásadami jako park. Další synonyma : zahradní design, sadovnická tvorba, sadovnická projekce, sadovnická realizace.

Obor krajinářská architektura prochází od konce 19. století do dnešních dnů složitým procesem sebeurčení. Nekončící hledání svého vlastního názvu budiž toho důkazem. Ačkoliv František Thomayer bývá považován za prvního českého zahradního architekta, sám holdoval především dobovému pojmu sadovnictví, případně krasosadovnictví. Tento pojem ve svých listech z německé praxe užíval před 1.[[první světová válka|první světovou válkou]] i Josef Kumpán, ačkoliv právě jemu je přisuzováno zavedení a popularizace pojmu "zahradní architekt" o jehož obsahu si učinil představu během působení spolu s Leberechtem Miggem. Vzniká tak generační schizma zahradních architektů a sadovníků, která se stane hlavním rysem oboru po celé 20. století. Slovní spojení "zahradní architekt" se stává velmi atraktivní značkou oboru a Bohumil Ducháč Vyskočil (zahradní architekt u Vaňka) mu přisuzuje působnost "parky, zahrady, hřiště, hřbitovy, koupaliště" ale i "zahradní města a kolinie, zelené pásy a výstaviště" (1934). Již v roce 1942 Bohumil Kavka rozděluje sadovnictví na dvě odvětví a) Sadovnictví krajinářské a b) Zahradní architektura. V podstatě marně. Sice se sadovnictví dává více cestou technologickou a zahradní architektura spíše kompoziční, nicméně schizma úspěšně trvá. V 90. letech 20. století nepřichází zlom, nicméně Zahradnická fakulta v Lednici se postupně zříká reliktů pojmu sadovnictví a objevuje se pojem "Zahradní a krajinářská architektura", který se snaží konvenovat s mezinárodními označeními "Landscape architecture" a "Garden design". Při vší smůle do hry ještě vstupují výrazy "tvorba" a "krajinná", které jsou různě adaptovány občanskými sdruženími, institucemi i komerčním sektorem. V rámci plurality kompetice mozkového trustu ČZU v Praze a VoŠZa v Mělníce křísí pojem sadovnictví v různých kontextech. Jediný konzistentní postoj k názvu dotčeného oboru zaujala komunita architektů, kteří na fakultách i leckdy v praxi používají ve shodě s platnou legislativou prakticky výhradně pojem "krajinářská architektura". S ohledem na velmi slabou pozici tohoto pojmu v občanské společnosti lze očekávat, že tradiční český "zahradní architekt" zůstane i nadále bestsellerem. Zřejmě to bude i tím, že autorizovaných osob je v branži zhruba desetina a zmatení pojmů umožňuje projektantům i školám působit ex lex.

[[Americká společnost krajinářských architektů]] (ASLA -– ''American Society of Landscape Architects'') nabízí následující definici a aplikaci povolání zahradní (krajinářské) architektury:

{{citace|„''Krajinářská architektura je povolání, které se týká uměleckých a vědeckých principů výzkumu, plánování, navrhování a řízení přírodních i vytvořené prostředí. Praktikanti této profese používají kreativní a technické dovednosti a vědecké, kulturní a politické znalosti v plánovitém uspořádání přírodních a konstrukčních prvků na pozemku v zájmu správce a k zachování přírodních, konstrukčních a lidských zdrojů. Výsledné prostředí, má sloužit k užitečnému, estetickému, bezpečnému a příjemnému použití.''"}}

{{citace|"Tváří v tvář rostoucí naléhavost ekologických problémů, kterým čelí lidská společnost, je třeba udělat více, než se udržet na Zemi, je třeba ošetřovat, zlepšovat a řídit životní procesy na planetě a zajistit integritu a sílu globální krajiny, která je spojuje.“ Deklarace ASLA o životním prostředí a rozvoji -– leden 1993}}