Táhlové ústrojí se šroubovkou: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-významnost, závěrečné sekce dle pravidel, reference do citačních šablon značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
začlenění do souvislosti, není to spřáhlo, jen jeho část (použitý zdroj nic takového ani neříká), viz diskusi |
||
Řádek 1:
{{Wikifikovat}}
[[File:Eisenbahn Schraubenkupplung 1.jpeg|thumb|Tradiční způsob spojení železničních vozidel]]
'''Šroubovka''' je
| příjmení =
| jméno =
Řádek 11 ⟶ 10:
| datum vydání =
| datum přístupu = 2019-04-06
}}</ref> Táhlové ústrojí se skládá ze šroubovky a tažného háku, na kterém je zavěšena, a celek je oproti skříni vozidla v podélném směru vypružen. Tlakové síly se přenášejí oddělenými nárazníky, rovněž vypruženými. Spřahování a rozvěšování vozidel se provádí ručně.
}}</ref> které nenachází uplatnění pouze tam, kde jezdí příliš dlouhé nákladní vlaky a tento typ spřažení by nevydržel tak velkou tlakovou sílu. Používá se v kontinentální Evropě, Asii i některých částech Ameriky. Mezi vozidla, které je naopak nevyužívají, patří například některé ucelené vlaky, takzvané elektrické či motorové jednotky, či mimo železniční kolejová vozidla, tedy tramvaje a metro.▼
▲
V mezinárodním provozu je podle UIC 520 stanovena minimální pevnost šroubovky při přetržení 850 kN. Tažná síla, kterou vyvíjí hnací vozidlo a kterou je zatěžováno táhlové ústrojí vozidel vlaku, je s ohledem na značné podélné dynamické rázy, které vznikají při jízdě vlaku a posunu a způsobují další zatížení šroubovky, omezena pouze na 300 kN. Zvýšení pevnosti šroubovky brání její maximální povolená hmotnost, kterou UIC 520 stanoví na 36 kg. S ohledem na fyzické možnosti posunovačů je doporučená hmotnost šroubovky pouze 30 kg.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 23 ⟶ 25:
}}</ref>
==
=== Závěsnice ===
Na svorníku, který prochází otvorem v hlavě táhlového háku, jsou pomocí závlačky a podložky upevněny závěsnice 1, které svým tvarováním umožňují výchylky šroubovky vůči hlavě háku v horizontální rovině. Závěsnice jsou pro svoji snadnou vyměnitelnost dimenzovány jako díl šroubovky s nejmenší pevností při přetržení (mezinárodní provoz 850 kN, vozy lehké stavby 380 kN). Výroba závěsnice se skládá z vykování vnějšího tvaru za tepla a předkování otvoru. Následuje vyvrtání předkovaných otvorů a normalizační žíhání.
=== Čtvercové matice
Matice závěsnice 2, vykovaná z ocelové tyče, je svými čepy 45 mm pomocí závlaček a podložek otočně upevněna v otvorech závěsnic. V otvoru matice je vytvořen oblý závit pro vřeteno. Čepy matice třmenu 3 nejsou opatřeny otvory pro zajištění závlačkami, protože sevření matice třmenem je provedeno již při tepelném zpracování třmene a bez jeho ohřátí nelze matici vyjmout.
=== Vřeteno s objímkou ===
Vřeteno 5 umožňuje svými protisměrnými závity v čtvercových maticích měnit délku šroubovky. V polovině délky šroubovky je mezi oblé protisměrné závity 50 x 7 (šroubovka 850 kN) za tepla v zápustce nalisována objímka 4 určená k přinýtování rukojeti 6 sloužící k otáčení vřetenem. Závlačkami zajištěné podložky na obou koncích vřetene zajišťují vřeteno proti vyšroubování ze čtvercových matic.
=== Třmen ===
Třmen šroubovky 7 je výkovek z kulatiny průměr 40 mm. Hotový třmen průřezu elipsy (ve vodorovné poloze třmene na výšku 36 mm, na šířku 40 mm) je zakončen oky, ve kterých jsou předkovány a vyvrtány otvory Ø47+0,5mm, do kterých je třmenem za tepla sevřena matice třmenu 3. V rámci teplného zpracování je třmen normaližačně žíhán.
===
* standardní šroubovky pro zatížení 850 kN, 1220 kN, a 1350 kN<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| |||