Zikmund Lucemburský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 109.183.189.97 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Meluzína značka: rychlé vrácení zpět |
m →Císař a husité: mezera a poznámka o věku značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 94:
=== Uherský král ===
Už v roce 1374 Karel IV. syna zasnoubil s [[Marie Uherská|Marií]], nejstarší přeživší dcerou polského a uherského krále [[Ludvík I. Veliký|Ludvíka I.]], který zamýšlel, že Marie se svým manželem ho po jeho smrti nahradí v Polsku. V roce 1378 se Zikmund po otcově smrti stal braniborským markrabětem. Desetiletý Zikmund byl ovšem na několik příštích let poslán na uherský dvůr a s Uherskem se silně identifikoval.
[[Soubor:Albrecht_Dürer_082.jpg|thumb|left|upright|Zikmund Lucemburský, pozdější podobizna od [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]] (cca 1509–1516)]]
V roce 1381 poslal třináctiletého Zikmunda jeho starší bratr [[Václav IV.]] do [[Krakov]]a, aby se naučil polsky, zvykl si na zem a místní lid. Král Ludvík zemřel roku 1382 a Poláci odmítli další spojení s Uhrami. Za polskou královnu zvolili Mariinu mladší sestru [[Hedvika z Anjou|Hedviku]], provdanou za [[Vladislav II. Jagello|Vladislava II. Jagella]]. V Uhrách nechala královna vdova [[Alžběta Bosenská]] korunovat královnou Marii, která se zasnoubila s Ludvíkem Orleánským. [[15. listopad|15. listopadu]] [[1385]] si Zikmund vynutil sňatek s Marií (svatba proběhla ve [[Slovensko|slovenském]] [[Zvolen]]u) a získal tak uherský trůn. Po zajištění podpory šlechty se nechal korunovat uherským králem [[31. březen|31. března]] [[1387]] v [[Székesfehérvár]]u<ref>Michaud, "The Kingdoms of Central Europe in the Fourteenth Century", s. 743.</ref> (česky: Stoličný Bělehrad). V roce 1387 byla jeho manželka Marie i se svou matkou, Alžbětou Bosenskou, zajata během rebelie [[Seznam záhřebských biskupů a arcibiskupů|záhřebským biskupem]]. Marie byla brzy osvobozena, ale její matka i nadále zůstala v zajetí.
Řádek 112:
Po Václavově smrti (1419) se stal Zikmund jediným dědicem českého království. Katolická šlechta ho očekávala se samozřejmostí, [[husitství|husitská]] šlechta pak s určitými obavami. Připravovaly se volební požadavky: přijímání z kalicha a sekularizace (zabavení) církevního majetku. Zikmunda podporovala jako příštího českého krále vdova po Václavovi IV., [[Žofie Bavorská]], ta se ovšem nakonec sama uchýlila pod Zikmundovu ochranu.
V březnu 1420 byla ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]] za jeho přítomnosti vyhlášena křížová výprava proti kacířským Čechám. Koncem května oblehl Zikmund s křižáckým vojskem Prahu. Byl poražen na [[bitva na Vítkově|Vítkově]] (14. července) a [[Bitva pod Vyšehradem|pod Vyšehradem]] (2. listopadu), nechal se ale korunovat českým králem (korunoval jej pražský arcibiskup [[Konrád z Vechty]]), neboť měl ve své moci [[Pražský hrad]] (28. července). Na jaře 1421 se v [[Čáslav]]i sešel sněm, který ho jako krále odmítl; na Moravě, ve Slezsku a Lužici ho šlechta uznala.
Po prohrané bitvě u [[Havlíčkův Brod|Německého Brodu]] 8. ledna 1422 ze země odtáhl, snažil se ji příští léta získat kombinací diplomatického a vojenského nátlaku. Teprve v roce 1429 navázali husité kontakty se Zikmundem, jehož hodlali přijmout za krále, pokud by uznal jejich program. To ovšem byla pro světskou hlavu křesťanstva nepřijatelná podmínka. Zikmund tedy musel čekat celých sedmnáct let po Václavově smrti, než byl v českých zemích všeobecně přijat jako král.
| |||