Jomkipurská válka: Porovnání verzí

Přidáno 3 208 bajtů ,  před 9 měsíci
(→‎Sýrie: doplnění)
 
=== Golanské výšiny ===
Golanské výšiny, rozkládající se na 900 km čtverečných se svým povrchem z [[čedič]]e a ztuhlé [[Láva|lávy]] bylbyly pro útočící jednotky nevýhodnýnevýhodné z důvodu minima použitelných komunikací. Po vyhlášení [[příměří]] po Šestidenní válce na syrsko-izraelské hranici (tzv. ''[[Purpurová linie|Purpurové linii]]'', která oddělovala obě strany a kde byly zároveň umístěny pozorovací jednotky OSN) vybudoval na vyvýšených místech Izrael 1617 opěrných bodů pěchoty (tzv. ''mucavy'') sloužících jako pozorovatelny i jako stanoviště pro navádění dělostřelecké a letecké palby. Vybudovány byly také střelecké rampy pro tanky, odkud mohly být útočící syrské jednotky ostřelovány do vzdálenosti 2000 metrů a vykopán byl i hluboký [[protitankový příkop]] a systém minových polí. Zároveň byla Izraelci na vrcholu nejvyšší hory Golanských výšin Hermonu (arabsky Džebel Šejch) vybudována velká pozorovací stanice, ze které Izrael dokázal sledovat činnost ve významné části Sýrie. Budováním statických obranných zařízení Izrael porušil základní principy své strategie - totiž přejít z obrany do útoku a přenést boj na území protivníka. Izraelci také, k již vybudovaným komunikacím přidali další spojovací komunikace, které měly usnadnit a zrychlit pohyb vojenských jednotek po výšinách. Dvě komunikace protínaly Golany z severu na jih: první vedla těsně podél Purpurové linie z Masady do Rafihu (75 km), druhá vedla podél ropovodu Trans-Arabian Pipeline zásobujícího Libanon ropou (tzv. ropovodní cesta). Ze západu na východ vedlo pět komunikací.
 
13. září 1973 došlo k velké letecké bitvě mezi izraelskými stíhači [[F-4E Phantom II]] a [[Mirage IIIC]] doprovázejích izraelské průzkumné letouny nad Sýrií a syrskými stíhači [[MiG-21]]. Izraelci v následných vzdušných soubojích ztratili jeden letoun, Syřané 13. Syrská armáda incident využila k přesunům dalších jednotek ke Golanským výšinám, což izraelští zpravodajci vyhodnotili mylně jako gesto adresované syrským obyvatelům. Ještě 25. září 1973 přesvědčoval ředitel Amanu gen. Eli Zeira na inspekční cestě ministra obrany Moše Dajana, že válka nehrozí dalších deset let. Přesto Dajan na naléhání polních velitelů brigády Barak povolil na Golany přesun 77. tankového praporu (prapor Oz) ze 7. tankové brigády. 77. prapor byl doplněn tanky [[Centurion Šo´t Kal]] na celkový počet 22 tanků.<ref>Centurion vs T-55, str. 48</ref>
 
Po vyhlášení příměří Sýrie vybudovala poblíž Purpurové linie řadu dělostřeleckých postavení, odkud opakovaně osřelovala jak Golanské výšiny, tak i Izrael. Dělostřelecké útoky bývaly doplňovány ze syrské strany i průniky pěchoty, která na izraelské opěrné body útočila. V předvečer války byly na syrské straně připraveny 2 tankové a 3 pěší divize (ve skutečnosti byla každá divize doplněna tankovými prapory):
* 71. pěšítanková divize na severu měla za úkol vázatpostupovat izraelsképodél jednotkyropovodní severněcesty od městajihu Kunejtra,k severu do prostoru města Kunjtra
* 3. tanková divize měla za úkol postupovat za 1. tankovou divizí s cílem zvýšit koncentraci syrských jednotek v prostoru města Kunejtra
* 9. pěší divize uprostřed měla vést útok přes Hušníju k řece Jordán
* 57. pěší divize na jihuseveru měla útočitza úkol vázat izraelské jednotky severně od města Kunejtra a postupovat směrem na ElWasset Ala poté se připravit na skrzpřekročení údolířeky RafídJordán
* 9. pěší divize uprostřed měla vést útok přes Hušníju ka řeceodříznout Jordánizraelské zásobovací linie jižně od Kunejtry
Každou z těchto divizí doplňovaly tanková brigáda disponující tanky T-54/55 a brigáda motorizované pěchoty. Každá pěší divize tak disponovala 180 tanky T-54/55. Jednotky připravené k útoku dále doplňovaly tankové divize disponující 230 tanky T-62. a dále nezávislé tankové brigády disponující 400 tanky T-54/55. Do připravovaných bojů byla syrská armády připravena nasadit cca 1400 tanků. Připraveno dále bylo 115 dělostřeleckých baterií ráže 85 - 203 mm(celkem 950 hlavní). Plán syrské armády předpokládal, že masivním útokem budou Golanské výšiny obsazeny do 36 hodin.<ref>Centurion vs T-55, str. 46</ref> Ve stejnou chvíli disponoval Izrael na Golanech 1 tankovou brigádou (jednalo se o 188. tankovou brigádu Barak) disponující 69 tanky Centurion Šo´t Kal. Tato síla byla považována za dostačující i vzhledem k izraelskému letectvu, které by v případě napadení dokázalo poskytnout izraelským tankům účinnou leteckou podporu a zadržet syrský útok do příchodu mobilizovaných posil. V okamžiku zahájení války (po příchodu posil) čelilo syrskému útoku 12&nbsp;000 mužů rozdělených do 3 brigád (2 obrněných a jedné pěší) disponující 177 tanky, několik pěších divizí a asi 50 děl.<ref name="rfr2" /><ref name="rfr3" />
* 5. pěší divize na jihu měla útočit směrem na El Al skrz údolí Rafíd a dále dosáhnout Arikova mostu v severním výběžku Galilejského jezera. V součinnosti se 7. divizí mělo následně dojít k obklíčení izraelských jednotek v prostoru města Kunejtra.
Každou z těchto divizí doplňovaly tanková brigáda disponující tanky T-54/55 a brigáda motorizované pěchoty. Každá pěší divize tak disponovala 180 tanky T-54/55. Jednotky připravené k útoku dále doplňovaly tankové divize disponující 230 tanky T-62. a dále nezávislé tankové brigády disponující 400 tanky T-54/55. Do připravovaných bojů byla syrská armády připravena nasadit cca 1400 tanků. Připraveno dále bylo 115 dělostřeleckých baterií ráže 85 - 203 mm(celkem 950 hlavní).
Syrské parajednotky měly být vysazeny z vrtulníků za izraelskými liniemi a měly za úkol obsadit a bránit mosty přes Jordán až do příchodu syrských jednotek. Speciálním úkolem, totiž obsazením izraelské pozorovací stanice na hoře Hermon byly pověřeny 82. výsadkový prapor a jednotka zvláštního určení.
Plán syrské armády ovlivněný sovětskou vojenskou doktrínou (která předpokládala, že k úspěchu útočících jednotek postačí přečíslení 3:1) předpokládal, že masivním útokem budou Golanské výšiny obsazeny do 36 hodin.<ref>Centurion vs T-55, str. 46</ref> a bude dosaženo východního břehu řeky Jordán. Zahájení útoku měla předcházet intenzivní palba vedená dělostřelectvem, tankovými jednotkami a letectvem. Syrské velení doufalo, že se jim podaří vytlačit izraelské jednotky pouhou početní převahou. Ve skutečnosti ale syrské velení předpokládalo, že OSN vynutí uzavření příměří dříve, než syrské jednotky překročí Jordán a proto další postup neplánovalo i z toho důvodu, že tzv. raketový deštník kryjící syrské jednotky před útoky izraelského letectva zasahoval pouze nad Golanské výšiny.
 
Izrael těsně za Purpurovou linií rozmístil 2 tankové prapory tvořící 1 tankovou brigádu (jednalo se o 188. tankovou brigádu Barak s velitelstvím v Nafehu, která měla na Golanech stálou posádku) disponující 69 tanky izraelské verze Centurionu (Šo´t Kal). Jeden z těchto praporů byl umístěn severně od Kunejtry, druhý jižně, brigáda byla dále doplněna mechanizovaným praporem s pěchotou. Tato síla byla určena pro podporu opěrných bodů na Purpurové linii. Za tankovými prapory byly umístěny 4 oddíly samohybného dělostřelectva ráže 155 mm (44 houfnic). Tato obranná linie byla považována za dostačující i vzhledem k izraelskému letectvu, které by v případě napadení dokázalo poskytnout izraelským tankům účinnou leteckou podporu a zadržet syrský útok do příchodu mobilizovaných posil. Předpokládalo se totiž, že izraelské zpravodajské služby dokáží v předstihu informovat o připravovaném útoku a v okamžiku zahájení útoku nepřátelskou ofenzivu nejen zastavit, ale přenést boj na území protivníka. V okamžiku zahájení války (po příchodu posil) čelilo syrskému útoku 12&nbsp;000 mužů rozdělených do 3 brigád (2 obrněných a jedné pěší) disponující 177 tanky, několik pěších divizí a asi 50 děl.<ref name="rfr2" /><ref name="rfr3" />
 
== Zahájení války ==