Petr Iljič Čajkovskij: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění Charakteristiky hudby a Výběru z díla |
doplnění Charakteristiky hudby a Životopisu |
||
Řádek 42:
| strany = 348
| isbn = 0-600-35491-1
}} (Dále jen Hindley 1974)</ref> Po absolvování školy nastoupil Čajkovskij na ministerstvo spravedlnosti jako asistent přednosty úřadu. Jeho touhy už ale v té době byly zcela upřeny k hudbě. Proto roku [[1863]] opustil státní službu, když se už rok před tím dal zapsat na [[Konzervatoř N. A. Rimského-Korsakova v Petrohradu|petrohradskou konzervatoř]]. Zde ho nejvíce ovlivnil její ředitel [[Anton Rubinstein]] (1829–1894), který Čajkovského vyučoval skladbu. Roku [[1866]] Čajkovskij na konzervatoři absolvoval kantátou na slova [[Óda na radost|Ódy na radost]] [[Friedrich Schiller|Friedricha Schillera]], za kterou obdržel stříbrnou medaili. Rubinstein pak Čajkovského doporučil svému mladšímu bratru [[Nikolaj Rubinstein|Nikolaji Rubinsteinovi]] (1835–1881), aby jej, začínajícího skladatele, přijal jako učitele [[harmonie]] na nově otevřenou [[Moskevská státní konzervatoř|Moskevskou státní konzervatoř]].
=== Zralá léta ===
Řádek 68:
[[Soubor:Tchaikovsky with wife Antonina Miliukova.jpg|náhled|vlevo|Petr Iljič Čajkovskij a jeho manželka Antonina Miljukova krátce po své svatbě a před rozchodem (1877)]]
[[File:Nadezhda von Meck.jpeg|160px|thumb|Naděžda von Meck]] Odchod z konzervatoře Čajkovskému
| titul = Das ABC der klassischen Musik. Die großen Komponisten und ihre Werke
| vydavatel = Naxos
Řádek 74:
| počet_stran = 325
| strany = 235
}}</ref> Jejich – velice častá – komunikace probíhala jen formou dopisů, kterých se za 15 let jejich vztahu dochovalo kolem dvanácti set. Protože obsahují mnoho Čajkovského úvah a poznámek o vlastní tvorbě a hudbě obecně, jsou velice cenné. Oba si je uchovali, takže bylo možné vydat jejich edici.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = von Baer
| jméno1 = Ena
Řádek 84:
| rok = 1988
| isbn = 978-3378-0019-61
}}</ref> Od roku 1877 poskytovala von Meck Čajkovskému pravidelné finanční částky, které se ustálily na 6000 [[rubl]]ech ročně. Čajkovskij také často pobýval na jejích venkovských sídlech, ale pouze v době, kdy tam ani ona, ani členové její rodiny nebyli. Přátelství mezi oběma trvalo až do roku 1890, kdy šlechtična styky přerušila, údajně pro hrozící finanční bankrot.
V 80. letech už byl Čajkovskij známým, oblíbeným a respektovaným skladatelem doma i v cizině. Býval zván, aby dirigoval svoje skladby, jak opery, tak symfonickou hudbu. Například v roce 1883 pobýval v [[Paříž]]i, v letech 1888 a 1889 podnikl koncertní turné po západní Evropě. Kromě Dvořáka na nich osobně poznal [[Johannes Brahms|Johannese Brahmse]], [[Gustav Mahler|Gustava Mahlera]] či [[Charles Gounod|Charlese Gounoda]]. V dubnu a květnu [[1891]] byl triumfálně přijat v [[Spojené státy americké|USA]]. Od května 1892 žil Čajkovskij v lokalitě Frolovskoje, což je předměstí [[Klin]]u, města severozápadně od Moskvy. V současnosti je v domě Čajkovského muzeum.<ref>[http://www.museum.ru/mscreg/e5_news.htm Stránky muzea].</ref>
Řádek 140:
== Charakteristika hudby ==
Čajkovskij je považován za výrazného melodika. Komponoval také tzv. [[romansy]] – ruské umělé [[Píseň|písně]] pro sólový hlas s [[klavír]]ním doprovodem. Skladatelova [[symfonická hudba]] zrcadlí jeho vnitřní svět. Vypovídá o autorově zádumčivosti a o jeho životním [[Pesimizmus|pesimismu]]. Jeho tvorba je poučená západoevropským dědictvím (Mozart, [[Giuseppe Verdi|Verdi]], [[Georges Bizet|Bizet]], [[Jules Massenet|Massenet]]), tvorba [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]] pro něj byla nepřijatelná. Byl v kontaktu s představiteli [[Mocná hrstka|Mocné hrstky]], zejména s [[Milij Alexejevič Balakirev|Balakirevem]], jeho pojetí kompozice však bylo jiné. Autoři Mocné hrstky si vymýšleli hudební témata s ruskou melodikou,
Čajkovského nejpopulárnější skladby – kromě těch nejznámějších mezi ně patří i balet a [[suita]] Louskáček z let 1891–1892, klavírní koncert č. 2 G dur z roku 1880, smyčcový kvartet č. 3 es moll z roku 1876 či trio pro housle, violoncello a klavír a moll z roku 1882 – jsou mezi návštěvníky koncertů stále populární. Jeho nejoblíbenější skladby jsou charakterizovány bohatými melodickými pasážemi, v nichž se často střídají místa hluboce melancholická s hudebními plochami odvozenými z lidových tanců. Podobně jako jeho současník [[Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov|Rimskij-Korsakov]] byl Čajkovskij mistr orchestrace. Zejména jeho balety obsahují mnoho okouzlujících prvků orchestrální barevnosti. Jeho symfonie, oblíbené pro svůj melodický obsah, obsahují často působivou (a někdy nedoceňovanou) práci s jednotlivými hudebními tématy. Ve svých nejlepších operách, jako je Evžen Oněgin a Piková dáma, používal velmi podmanivé melodické pasáže, aby stručně popsal dramatickou situaci s maximální působivostí. Pro svou melodičnost a brilantní instrumentaci nebyly jeho balety, zejména ''Labutí jezero'' a ''Šípková Růženka'', nikdy překonány. Skladatel je komponoval ve spolupráci s
== Dílo (výběr) ==
[[Soubor:Tchaikovsky.jpg|náhled|Čajkovskij v pozdějších letech svého života]]
Složil šest [[Symfonie|symfonií]], programní symfonii ''Manfred'', [[Symfonická báseň|symfonické básně]] (''Romeo a Julie'', ''Francesca da Rimini''), slavnostní předehru ''1812'', ''Italské capriccio'', čtyři orchestrální suity (čtvrtá z nich se jmenuje ''Mozartiana''), [[Smyčcové kvarteto|smyčcová kvarteta]] (''D dur'' a další), tři klavírní koncerty (jeho asi nejznámější dílo ''Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll''), [[houslový koncert]], romance, sbory, [[Kantáta|kantáty]] a mnohá další díla. Dále mj. složil deset [[Opera|oper]], z nichž nejznámější jsou ''[[Evžen Oněgin (opera)|Evžen Oněgin]]'', ''[[Piková dáma (opera)|Piková dáma]]'', ''[[Mazepa (opera)|Mazepa]]'' a ''[[Jolanta (opera)|Jolanta]]''.
|