Petr Iljič Čajkovskij: Porovnání verzí

}} (Dále jen Hindley 1974)</ref> Po absolvování školy nastoupil Čajkovskij na ministerstvo spravedlnosti jako asistent přednosty úřadu. Jeho touhy už ale v té době byly zcela upřeny k hudbě. Proto roku [[1863]] opustil státní službu, když se už rok před tím dal zapsat na [[Konzervatoř N. A. Rimského-Korsakova v Petrohradu|petrohradskou konzervatoř]]. Zde ho nejvíce ovlivnil její ředitel [[Anton Rubinstein]] (1829–1894), který Čajkovského vyučoval skladbu. Roku [[1866]] Čajkovskij na konzervatoři absolvoval kantátou na slova [[Óda na radost|Ódy na radost]] [[Friedrich Schiller|Friedricha Schillera]], za kterou obdržel stříbrnou medaili. Rubinstein pak Čajkovského doporučil svému mladšímu bratru [[Nikolaj Rubinstein|Nikolaji Rubinsteinovi]] (1835–1881), aby jej, začínajícího skladatele, přijal jako učitele [[harmonie]] na nově otevřenou [[Moskevská státní konzervatoř|Moskevskou státní konzervatoř]].

[[File:Nadezhda von Meck.jpeg|160px|thumb|Naděžda von Meck]] Odchod z konzervatoře Čajkovskému umožniloumožnil seznámeníkontakt se zámožnou šlechtičnou [[Naděžda von Meck|Naděždou von Meck]] (1831–1894), která se stala jeho nejvýznamnější oporou. BylaVon Meck byla ruského původu, vdova po železničním podnikateli jménem [[Karl Otto Georg von Meck]] a matka třinácti dětí, z nichž jedenáct se dožilo dospělosti. Byla velkou obdivovatelkouObdivovala Čajkovského hudbyhudbu a navázalav roce 1876 s&nbsp; ním navázala písemný kontakt. Specifikum jejich vztahu spočívalo ve skutečnosti, že se spolu, ačkoliv oba žili v&nbsp;Moskvě, nikdy nesetkali a nikdy spolu nemluvili.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Jejich – velice častá – komunikace probíhala jen formou dopisů, kterých se za 15 let jejich vztahu dochovalo kolem dvanácti set. Protože obsahují mnoho Čajkovského úvah a poznámek o&nbsp;vlastní tvorbě a hudbě obecně, jsou velice cenné. Oba si je uchovali, takže bylo možné vydat jejich edici.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Od roku 1877 poskytovala von Meck Čajkovskému pravidelné finanční částky, které se ustálily na 6000&nbsp;[[rubl]]ech ročně. Čajkovskij také často pobýval na jejích venkovských sídlech, ale pouze v&nbsp;době, kdy tam ani ona, ani členové její rodiny nebyli. Přátelství mezi oběma trvalo až do roku 1890, kdy šlechtična styky přerušila, údajně pro hrozící finanční bankrot.

Čajkovskij je považován za výrazného melodika. Komponoval také tzv. [[romansy]] – ruské umělé [[Píseň|písně]] pro sólový hlas s [[klavír]]ním doprovodem. Skladatelova [[symfonická hudba]] zrcadlí jeho vnitřní svět. Vypovídá o autorově zádumčivosti a o&nbsp;jeho životním [[Pesimizmus|pesimismu]]. Jeho tvorba je poučená západoevropským dědictvím (Mozart, [[Giuseppe Verdi|Verdi]], [[Georges Bizet|Bizet]], [[Jules Massenet|Massenet]]), tvorba [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]] pro něj byla nepřijatelná. Byl v kontaktu s představiteli [[Mocná hrstka|Mocné hrstky]], zejména s [[Milij Alexejevič Balakirev|Balakirevem]], jeho pojetí kompozice však bylo jiné. Autoři Mocné hrstky si vymýšleli hudební témata s ruskou melodikou, konzervativnějšíkterá podbarvovali exotickým koloritem. SnadNaproti itomu protoČajkovskij mávyužíval Čajkovskéhoautentické podmaniválidové melodie, strhujícíkteré hudba,zpracovával častov zahalenáduchu dozápadní ruskéhohudební koloritutradice.<ref>Hindley 1974, stáles. tolik příznivců349.</ref>

Čajkovského nejpopulárnější skladby – kromě těch nejznámějších mezi ně patří i balet a [[suita]] Louskáček z let 1891–1892, klavírní koncert č. 2 G dur z roku 1880, smyčcový kvartet č. 3 es moll z roku 1876 či trio pro housle, violoncello a klavír a moll z roku 1882 – jsou mezi návštěvníky koncertů stále populární. Jeho nejoblíbenější skladby jsou charakterizovány bohatými melodickými pasážemi, v nichž se často střídají místa hluboce melancholická s hudebními plochami odvozenými z lidových tanců. Podobně jako jeho současník [[Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov|Rimskij-Korsakov]] byl Čajkovskij mistr orchestrace. Zejména jeho balety obsahují mnoho okouzlujících prvků orchestrální barevnosti. Jeho symfonie, oblíbené pro svůj melodický obsah, obsahují často působivou (a někdy nedoceňovanou) práci s jednotlivými hudebními tématy. Ve svých nejlepších operách, jako je Evžen Oněgin a Piková dáma, používal velmi podmanivé melodické pasáže, aby stručně popsal dramatickou situaci s maximální působivostí. Pro svou melodičnost a brilantní instrumentaci nebyly jeho balety, zejména ''Labutí jezero'' a ''Šípková Růženka'', nikdy překonány. Skladatel je komponoval ve spolupráci s francouzkýmfrancouzským [[choreografie|choreografem]] [[Marius Petipa|Mariem Petipou]]. Čajkovského balety představují vlastně první dramatickou hudbu k tanci od operních baletů německého skladatele [[Christoph Willibald Gluck|Christopha Willibalda Glucka]]. Čajkovský také přispěl k rozvoji žánru [[Symfonická báseň|symfonické básně]]. Zejména skladby ''Romeo a Julie'' a ''Hamlet'' jsou pozoruhodné tím, jak v nich autor melodickými prostředky dokázal evokovat náladu literárních děl, která byla předlohou jeho kompozic.

[[Soubor:Tchaikovsky.jpg|náhled|Čajkovskij v pozdějších letech svého života]]