Guillaume Marie Anne Brune: Porovnání verzí

Brune, syn královského [[advokát]]a, chtěl v [[Paříž]]i studovat práva, když však vypukla [[Velká francouzská revoluce|revoluce]] roku [[1789]], celým svým srdcem přilnul k jejím ideálům a stal se členem [[Klub cordilierůcordelierů|Klubu cordilierůkordelierů]] a osobním přítelem [[Danton]]a. Mezitím se stal příslušníkem pařížské Národní gardy a roku [[1790]] založil nevelkou tiskárnu, které se o rok později vzdal ve prospěch armády a uveřejňoval v ní politické propagační letáky. Ač nebyl asi zcela bez viny na zářijových masakrech roku [[1792]], pověst o jeho podílu na bestiální vraždě princezny Lamballové, rozšířená v monarchistických kruzích, je zcela jistě nepravdivá. [[File:Guillaume Marie-Anne Brune.jpg|thumb|Guillaume Marie-Anne Brune|313x313pixelů]]Roku 1792 působil jako civilní [[komisař]] v [[Belgie|Belgii]] a roku [[1793]] jako generální adjutant v hodnosti [[plukovník]]a při Severní armádě, s kterou pak bojoval ve [[Vendée]]. V hodnosti brigádního [[generál]]a bojoval v [[bitva u Hondschoote|bitvě u Hondschoote]] (8. září [[1793]]) pod [[Houchard]]em a pomáhal při potlačení povstání royalistických pařížských sekcí ve vendémiaire [[1795]] (vrchním velitelem byl [[Napoleon Bonaparte]]). V italském tažení [[1796]]–[[1797]] bojoval pod [[Massena|Massenou]] a vyznamenal se u [[Rivoli]] (14. a 15. ledna [[1797]]) a poté obdržel velení [[divize (vojenství)|divize]]. O rok později dostal rozkaz k obsazení [[Švýcarsko|Švýcarska]], který splnil rychlým strategicky bezchybným tažením. Poté co v únoru [[1798]] přijel do [[Lausanne]], vedl jednání s bernskou vládou a současně připravoval útok. Již 6. března obsadil [[Bern]] a zadržel státní poklad. Později byl obviňován ze zpronevěry jeho části a to bylo možná i příčinou nepříliš vstřícného vztahu [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] k jeho osobě. Generál Brune pak 19. března [[1798]] proklamoval vznik [[Helvetská republika|Helvetské republiky]], která přežívala dalších 5 let. Roku [[1799]] byl jmenován vrchním velitelem armády v [[Batavská republika|Batavské republice]], porazil invazní síly rusko-anglické pod velením vévody z Yorku 19. září u [[Bergen (Norsko)|Bergenu]] a 6. října u [[Beverwijk]]u a přinutil je ke kapitulaci v [[Alkmar]]u a vyklizení Holandska. Po [[18. brumaire]] byl Napoleonem Bonapartem poslán do [[Vendée]] a tam „více srdcem než ocelí“ společně s [[Gabriel Hédouville|Gabrielem Hédouville]] ukončil občanskou válku. V srpnu [[1800]] převzal vrchní velení italské armády, překročil v prosinci [[Mincio]] a v lednu [[1801]] obsadil [[Vicenza|Vicenzu]] a [[Rovereto]]. 16. ledna 1801 uzavřel příměří s hrabětem [[von Bellegarde]] v Trevisu, příměří bylo pak vystřídáno [[Lunevillský mír|Lunevillským mírem]]. Roku [[1802]] stal se předsedou bezpečnostního výboru Státní rady a mezi léty [[1803]] až [[1805]] byl vyslancem [[Francie]] v [[Turecko|Turecku]]. Roku [[1804]] stal se [[maršál]]em Francie. Roku [[1806]] byl jmenován generálním guvernérem hansovních měst a pověřen velením armády ve [[Švédské Pomořany|švédském Pomořansku]]. Roku [[1807]] přijal kapitulaci dosud obleženého [[Stralsund]]u a ostrova Rujany. Jeho schůzka s králem [[Gustav IV.|Gustavem IV.]], Adolfem Švédským, který jej neúspěšně přemlouval ke spolupráci s Bourbony, vzbudila nelibost Napoleonovu, Brune byl odvolán z velení a postaven mimo službu. Nepřidal se po [[Restaurace (politika)|restauraci]] k [[Bourboni|Bourbonům]] a po návratu Napoleona z [[Elba|Elby]] se okamžitě připojil k němu. Byl jmenován [[pair]]em a pověřen velením Varské armády s velitelstvím v [[Toulon]]u. Úspěšně vzdoroval Rakušanům a kapituloval až měsíc po druhém pádu Napoleona.