Obecná teorie relativity: Porovnání verzí

Pomocí globální geometrie mohou být některé prostoročasy zobrazeny tak, že obsahují hranice nazývané [[Horizont událostí|horizonty událostí]], které ohraničují jednu oblast od zbytku prostoročasu. Nejznámějšími příklady jsou černé díry: jestliže je hmota stlačena do dostatečně malého prostoru (podle tzv. obručové hypotézy je příslušným rozměrovým měřítkem [[Schwarzschildův poloměr]]<ref>{{Harvnb|Thorne|1972}}; pro nejnovější číselné studie viz {{Harvnb|Berger|2002|loc=sec. 2.1}}</ref>), žádné světlo zevnitř nemůže uniknout ven. Vzhledem k&nbsp;tomu, že žádný objekt nemůže předstihnout světelný impuls, je taktéž uvězněna veškerá vnitřní hmota. Průchod z&nbsp;vnějšku do vnitřku stále zůstává možný, což ukazuje, že hranice, ''horizont'' černé díry, není fyzickou bariérou.<ref>{{Harvnb|Israel|1987}}. Přesnější matematický popis rozlišuje několik druhů horizontů, zejména horizonty událostí a zdánlivý horizont srov. {{Harvnb|Hawking|Ellis|1973|pp=312–320}} nebo {{Harvnb|Wald|1984|loc=sec. 12.2}}; tam jsou také intuitivnější definice pro izolované systémy, které nevyžadují znalost prostoročasových vlastností v&nbsp;nekonečnu, srov. {{Harvnb|Ashtekar|Krishnan|2004}}</ref>

 

Časné studie černých děr se opíraly o&nbsp;explicitní řešení Einsteinových rovnic, konkrétně o&nbsp;sféricky symetrické Schwarzschildovo řešení (používané k&nbsp;popisu statické černé díry) a o&nbsp;osově symetrické Kerrově metrice (používané k&nbsp;popisu rotující, stacionární černé díry, které přivádí zajímavé vlastností, jako je [[ergosféra]]). Pozdější studie za pomocí globální geometrie ukázaly obecnější vlastnosti černých děr. Z&nbsp;dlouhodobého hlediska jsou to spíše jednoduché objekty charakterizované jedenácti parametry specifikujícími energii, lineární hybnost, [[moment hybnosti]], polohu v&nbsp;určitém čase a elektrický náboj. To je uvedeno v&nbsp;teorémech o&nbsp;jedinečnosti černé díry: „černé díry nemají vlasy“, to znamená že nemají žádné rozlišovací znaky jako jsou například účesy lidí. Bez ohledu na složitost gravitačního objektu, který se zhroutí, aby vytvořil černou díru, je výsledný objekt (vysílající gravitační vlny) velmi jednoduchý.<ref>Pro první kroky, srov. {{Harvnb|Israel|1971}}; viz {{Harvnb|Hawking|Ellis|1973|loc=sec. 9.3}} nebo {{Harvnb|Heusler|1996|loc=ch. 9 and 10}} pro odvození a {{Harvnb|Heusler|1998}} stejně jako {{Harvnb|Beig|Chruściel|2006}} jako přehledy posledních výsledků</ref>

 

}}

* {{Citace periodika |ref=harv| příjmení=Gödel | jméno=Kurt|odkaz na autora=Kurt Gödel| titul=An Example of a New Type of Cosmological Solution of Einstein's Field Equations of Gravitation | periodikum=Rev. Mod. Phys. | rok=1949 | ročník=21 | strany=447–450 | doi=10.1103/RevModPhys.21.447 | číslo=3|<!--WIRE:nepřevedeno:-->bibcode = 1949RvMP...21..447G |<!--WIRE:doplněno:-->jazyk=anglicky}}

* {{Cit

|příjmení=Havas