Alfons Maria z Liguori: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Život: rodiče
Řádek 22:
== Život ==
[[Soubor:St Alphonsus Liguori.jpg|náhled|vlevo|Alfons Maria z Ligouri]]
Pocházel ze skvělého aristokratického rodu. Otec jeho, Don Josef, byl hlavou starého šlechtického rodu de Liguori; nábožná matka Anna pocházela ze šlechtického rodu Cavalieru<ref name="theologie">{{Citace monografie
Pocházel ze skvělého aristokratického rodu. Ve věku 16 let obhájil doktorát z práva světského a církevního. V 19 letech vedl svůj první a vítězný proces jako advokát. Brzy se stal známým i mimo [[Neapol]]. V roce [[1723]] však prohrál téměř vyhraný proces kvůli přehlédnutí banální formality. Z prohraného sporu utrpěl šok, zhroutil se a tři dny nic nejedl a nepil. Po zotavení se vzdal své kanceláře a po náhodné návštěvě nemocnice se rozhodl, že se dále bude věnovat práci duchovní a charitativní. Dal se na studium [[teologie]]. Poté, co byl ve svých 30 letech vysvěcen, pracoval jako kněz v [[Neapol]]i. Staral se zvláště o chudé a potřebné. Se skupinou kněží založil Kongregaci Misionářů Nejsvětějšího Spasitele, schválenou [[Svatý stolec|Apoštolským stolcem]] v r. 1732 a nazývanou [[redemptoristé]], později nazvané (od roku 1749) [[Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele]]. Cílem toho institutu byl především [[apoštolát]] založeny na [[lidové misie|lidových misiích]], na praxi [[exercicie|exercicií]] a na rozjímavé modlitbě zvané meditace podle sv. Alfonse, zaměřených tak na [[laik]]y jak na [[klérus]]. Sv. Alfons byl velmi ceněným znalcem [[morální teologie]] a vydání jeho učebnice s toho oboru (1748) bylo velmi často obnovováno. Jeho postoj v morální teologii byl úzce spojeny s jeho [[spiritualita|spiritualitou]]; vyznačovala se rovnováhou mezi rizikem neseným v [[jansenismus|jansenistickém rigorizmu]] a [[laxizmus|laxizmu]] patřičný pro část [[kazuistika|kazuistiky]]. Alfons zanechal po sobě velké množství spisů z oblasti spirituality. Mezi jeho spisy také patří polemiky a obhajoby víry proti [[hereze|herezi]] [[jansenismus|jansenismu]] a spisy podporující [[lidová zbožnost|lidovou zbožnost]]. Jeho [[spiritualita]] a [[askeze]] opíraly se o [[kristocentrismus]]. Od 1762 do 1775 r. byl biskupem v Sant' Agata dei Goti (v 1775 r. se pro svou nemoc zřekl vedení té diecéze). Zemřel po velkém tělesném utrpení 1. srpna 1787 v Noceře dei Pagani u Neapole. Byl [[kanonizace|kanonizován]] v roce 1839. Mezi církevní učitele jej povýšil 23.3.1871 papež [[Pius IX]].<ref>Václav Remeš: jména v kalendáři, MF Dnes, 1.8.1998. str.4.</ref>
| příjmení1 = Kopecký
| jméno1 = R.
| titul = Morální theologie
| vydavatel = vydavatelství Volné myšlenky
| místo = Praha
| rok = 1930
| strany = 11
Pocházel ze skvělého aristokratického rodu}}</ref>. Ve věku 16 let obhájil doktorát z práva světského a církevního. V 19 letech vedl svůj první a vítězný proces jako advokát. Brzy se stal známým i mimo [[Neapol]]. V roce [[1723]] však prohrál téměř vyhraný proces kvůli přehlédnutí banální formality. Z prohraného sporu utrpěl šok, zhroutil se a tři dny nic nejedl a nepil. Po zotavení se vzdal své kanceláře a po náhodné návštěvě nemocnice se rozhodl, že se dále bude věnovat práci duchovní a charitativní. Dal se na studium [[teologie]]. Poté, co byl ve svých 30 letech vysvěcen, pracoval jako kněz v [[Neapol]]i. Staral se zvláště o chudé a potřebné. Se skupinou kněží založil Kongregaci Misionářů Nejsvětějšího Spasitele, schválenou [[Svatý stolec|Apoštolským stolcem]] v r. 1732 a nazývanou [[redemptoristé]], později nazvané (od roku 1749) [[Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele]]. Cílem toho institutu byl především [[apoštolát]] založeny na [[lidové misie|lidových misiích]], na praxi [[exercicie|exercicií]] a na rozjímavé modlitbě zvané meditace podle sv. Alfonse, zaměřených tak na [[laik]]y jak na [[klérus]]. Sv. Alfons byl velmi ceněným znalcem [[morální teologie]] a vydání jeho učebnice s toho oboru (1748) bylo velmi často obnovováno. Jeho postoj v morální teologii byl úzce spojeny s jeho [[spiritualita|spiritualitou]]; vyznačovala se rovnováhou mezi rizikem neseným v [[jansenismus|jansenistickém rigorizmu]] a [[laxizmus|laxizmu]] patřičný pro část [[kazuistika|kazuistiky]]. Alfons zanechal po sobě velké množství spisů z oblasti spirituality. Mezi jeho spisy také patří polemiky a obhajoby víry proti [[hereze|herezi]] [[jansenismus|jansenismu]] a spisy podporující [[lidová zbožnost|lidovou zbožnost]]. Jeho [[spiritualita]] a [[askeze]] opíraly se o [[kristocentrismus]]. Od 1762 do 1775 r. byl biskupem v Sant' Agata dei Goti (v 1775 r. se pro svou nemoc zřekl vedení té diecéze). Zemřel po velkém tělesném utrpení 1. srpna 1787 v Noceře dei Pagani u Neapole. Byl [[kanonizace|kanonizován]] v roce 1839. Mezi církevní učitele jej povýšil 23.3.1871 papež [[Pius IX]].<ref>Václav Remeš: jména v kalendáři, MF Dnes, 1.8.1998. str.4.</ref>
 
== Odkazy ==