Timaios (filozof): Porovnání verzí

[[File:Pseudo-Timaeus of Locri, On the Nature of the World and the Soul.jpg|thumb|Rukopis spisu ''O podstatě kosmu a duše'', pořízený v 15. století a uložený v [[Biblioteca Marciana]] v Benátkách]] [[Dórština|Dórsky]] napsaný spis s názvem ''O podstatě kosmu a duše'' (Περὶ φύσιος κόσμω καὶ ψυχᾶς – Peri phýsios kósmō kai psychās), který se dochoval celý a existuje ve více než padesáti rukopisech, začíná slovy: ''Timaios z Lokry práví následující''. Směrodatné rukopisy ho označují jako Timaiovo dílo.<ref>Walter Marg (ed.): ''Timaeus Locrus, De natura mundi et animae'', Leiden 1972, s. 76 ff.</ref> V pramenech se poprvé uvádí ve 2. století n. l. (u [[Nikómachos z Gerasy|Nikómacha z Gerasy]] a v komentáři k dialogu ''Timaios'' od [[Platonismus|platonika]] Lukia Kalbena Taura). V antice nebyla pravost spisu zpochybněna. Shrnuje nauku, kterou Timaios ve stejnojmenném dialogu přednáší a ve výstavbě se z větší části shoduje s Platónovým dílem<ref>Obsáhlou komparaci nabízí Richard Harder: ''Timaios.'' In: Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft, sv. VI, Stuttgart 1936, s. 1205–1220.</ref> Proto se věřilo, že se jedná o Timaiův spis, z něhož Platón čerpal při koncipování Timaiovy řeči v dialogu. Tuto domněnku posílila pověst kolující od 3. století př. n. l., že je dialog ''Timaios'' [[plagiát]]; tvrdilo se, že si Platón za mnoho peněz koupil pythagorejskou knihu, z níž v ''Timaiovi'' převzal přírodovědnou nauku. Tato kniha byla tehdy identifikována se zmíněným spisem ''O podstatě kosmu a duše''.

Teprve moderní [[filologie|filologická]] zkoumání prokázala, že spis ''O podstatě kosmu a duše'' pochází až z pozdního 1. století př. n. l. nebo z 1. stol. n. l. a je založený na Platónově ''Timaiovi''.<ref>Matthias Baltes:''Timaios Lokros, Über die Natur des Kosmos und der Seele'', Leiden 1972, s. 1–3, 20–26; Thomas H. Tobin (ed.): ''Timaios of Locri, On the Nature of the World and the Soul'', Chico (California) 1985, s. 3–7.</ref> Jedná se o jeden z četných [[pseudepigraf]]ů filosofických [[traktát]]ů, jejichž [[Anonymita|anonymní]] autoři připisovali své spisy známým pythagorejcům minulosti. Hlavní rozdíl od Platónova ''Timaia'' spočívá v tom, že ''Pseudotimaios'' podává pouze obsah nauky, zatímco na její zdůvodnění a metodologické úvahy rezignuje. Naopak příležitostně připojuje vlastní vysvětlení a materiál z jiných platónských dialogů. Autorův postoj k pojednávaným otázkám je jednoznačnější než v Platónově ''Timaiu'', přístup k řešení problematiky je školský. Některé pasáže v ''Pseudotimaiovi'' jsou bez znalosti dialogu ''Timaios'' zmatené a zavádějící.<ref>Richard Harder: ''Timaios.'' In: ''Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft'', sv. VI, Stuttgart 1936, s. 1203–1226, zde 1219–1221.</ref> Sloh ''Pseudotimaia'' je ve srovnání s [[entuziasmus|entuziastickým]] způsobem vyjadřování v platónském dialogu střízlivý.