[[Soubor:Hypermetropia.png|right|thumb|Schematické znázornění dalekozrakosti a její nápravy pomocí čočky]]
P
'''Dalekozrakost''' (''hypermetropia'', příp. ''hyperopia'') je [[oční vada]], při které se paprsky světla usměrněné [[čočka (oko)|čočkou]] lidského [[Oko|oka]] sbíhají až za [[sítnice|sítnicí]] a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Jelikož je lidské [[oko]] toto částečně schopno kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být tato vada zpočátku (v dětském věku) dobře patrná. Jejím projevem je špatná schopnost postiženého vidět blízko umístěné předměty a naopak dobrá schopnost vidět do dálky. Schopnost vidění do dálky vedla k označení „dalekozrakost“.
í
Stupeň špatného vidění se určuje měřením [[refrakce]] a vyjadřuje se počtem [[Dioptrie|dioptrií]], v případě dalekozrakosti s plusovým znaménkem. Náprava vidění se u dalekozrakosti děje podobně jako u opačného postižení, to jest [[krátkozrakost]]i, pomocí umělých [[Optika|optických]] [[čočka (optika)|čoček]]. Tradičním nosičem umělých čoček jsou [[brýle]]. Druhou možností nápravy schopnosti vidění je použití [[Kontaktní čočka|kontaktních čoček]]. Vynálezci kontaktních čoček byli v letech 1952-1955 [[Československo|českoslovenští]] vědci, profesor [[Vysoká škola chemicko-technologická|VŠCHT]] v Praze [[Otto Wichterle]] a jeho asistent [[Drahoslav Lím]].
