Bílkovina: Porovnání verzí

Odebráno 23 bajtů ,  před 11 měsíci
→‎Základní vlastnosti bílkovin: tak 20, 22 nebo 23 ? opr., upr.
m (Editace uživatele 77.78.87.97 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Horst)
Značka: rychlý revert
(→‎Základní vlastnosti bílkovin: tak 20, 22 nebo 23 ? opr., upr.)
Nejednotnost hranice mezi peptidy a bílkovinami je dána tím, že dříve platilo: do počtu 50 aminokyselin se jedná o peptid, při vyšším počtu pak o bílkovinu. V současnosti je posuzována [[relativní molekulová hmotnost|poměrná molekulová hmotnost]] (M<sub>r</sub>), kdy do hodnoty M<sub>r</sub>=10 000 jde o peptid, nad tuto hodnotu bílkovinu. To odpovídá zhruba 100 aminokyselinám.
 
Pořadí aminokyselin v řetězci proteinu označujeme jako primární strukturu nebo také sekvenci. Z 20 aminokyselin (ve skutečnosti 23 - viz sekceobvyklých [[#Proteinogenní aminokyseliny|proteinogenníproteinogenních aminokyselinyaminokyselin]]), které se vždy vyskytují v lidském organismu, může v případě jednoduchého proteinu, složeného ze 100 aminokyselin, vzniknout 2220<sup>100</sup> (tj. asizhruba 1,747×1010<sup>134130</sup> ) rozdílných primárních proteinových struktur. Z toho vyplývá, že existujemůže existovat dalekonesrovnatelně větší množství různých proteinů, než je jich obsaženo ve všech živých organismech na Zemi. Struktura mnoha proteinů je již známá, např. [[myoglobin]]u a [[hemoglobin]]u; u blízce příbuzných živočišných druhů jsou si struktury velmi podobné.
 
Molekuly proteinů mohou vytvářet protáhlé, vláknité, ve vodě nerozpustné struktury, skleroproteiny (též fibrilární), a kulovité nebo elipsoidní, ve vodě rozpustné sferoproteiny (též globulární). V protikladu ke skleroproteinům ([[kolagen]], [[keratin]], [[fibroin]], tvořící [[vlas]]y, rohovinu, chrupavky…) lze skoro u všech sferoproteinů (např. [[enzym]]y, svalová tkáň) varem nebo působením kyselin a louhů (změnou hodnoty [[pH]]) rozrušit jejich terciární a sekundární strukturu ([[Srážení (chemie)|srážení]], [[denaturace]]). Přitom se ztrácejí některé biologické vlastnosti proteinů, např. schopnost enzymů štěpit potravu nebo svalovou kontraktivitu. Tělu cizí proteiny vyvolávají svou přítomností reakci antigen–protilátka, a proto nesmí být nikdy přímo vpraveny do krevního oběhu.