'''Masoretský text''' (''textus receptus'') je [[hebrejština|hebrejský]] (či v jistých případech [[aramejština|aramejský]]) text [[Starý zákon|Starého zákona]] opatřený masoretskými [[vokalizace|vokalizačními]] znaky, resp. doplněný o tzv. [[masora|masoru]] (ta se dělí na malou (''Masora parva''), velkou (''Masora magna'') a závěrečnou (''Masora finalis'') masoru) – propracovaný systém okrajových poznámek sloužící k rychlé a přehledné orientaci v biblickém textu a k zaznamenání jeho různých variant. Hebrejština, jako i jiné [[semitské jazyky]], totiž nezná ve svém [[hebrejské písmo|písmu]] znaky pro samohlásky. Protože však stále méně [[Židé|Židů]] bylo schopno číst původní souhláskový text (a z náboženských důvodů bylo pociťováno jako nanejvýš důležité uchovat jeho ''přesné'' znění a výslovnost), bylo nutné vytvořit vokalizační systém.
O ujednocení textu starozákonních knih se přibližně do [[5. století]] n. l. starali [[sóferím]] („písaři“). Jejich následovníci, od [[6. století]] zvaní „[[masoreti]]“, opatřili tradovaný a pečlivě opisovaný hebrejský, popř. aramejský text vokalizací. Těchto systémů vzniklo několik, nakonec byl všeobecně přijat ten, který vyvinula škola v [[Tiberias|Tiberiadě]].
