Josef Slavík: Porovnání verzí

| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1833|5|30|1806|3|26}}

| místo úmrtí = [[Pešť]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}

| citát =

}}

'''Josef Slavík''' ([[26. březen]] [[1806]], [[Jince]]<ref name=“matrika“>[http://ebadatelna.soapraha.cz/d/6149/14 Matriční záznam o narození a křtu] farnost Jince </ref> – [[30. květen]] [[1833]], [[Pešť]]) byl [[Česko|český]] [[housle|houslista]] a [[Hudební skladatel|skladatel]], také nazývaný „český Paganini“.

 

Josef Slavík se narodil se v Jincích v [[rodina|rodině]] učitele a hudebníka.[[Soubor:Jince (5).jpg|náhled|vlevo|Rodný dům Josefa Slavíka v Jincích]] V devíti letech byl ve hře na [[housle]] tak zručný, že zastával [[primárius|primária]] v [[smyčcové kvarteto|kvartetu]] [[hrabě]]te [[Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna|Rudolfa z Vrbny]] v [[Hořovice|Hořovicích]], kam se Slavíkova rodina přestěhovala. Když hrabě rozpoznal jeho [[Talent (schopnost)|talent]], zavezl jej do Prahy k řediteli [[konzervatoř]]e [[Friedrich Dionys Weber|Friedrichovi Dionysovi Weberovi]]. Ten svěřil jeho houslovou výchovu znamenitému pedagogu B. V. Pixisovi. Hrabě pak hradil náklady na chlapcovo [[studium]]. Svého [[mecenáš]]e Slavík nezklamal. Cílevědomě se vrhl do studia houslové [[Hra|hry]], žádný technický problém před ním neobstál. Komponoval též houslové skladby [[virtuóz]]ního charakteru. O touze vyniknout svědčí i jeho [[absolvent]]ský ''Houslový koncert fis moll'' o němž Pixis prohlásil: ''„Je vůbec rozumné psát takový nesmysl, když to nikdo nezahraje?“'' Slavík však koncert zahrál k údivu svého učitele i posluchačů.

 

Po absolutoriu se stal [[koncertní mistr|koncertním mistrem]] ve [[Stavovské divadlo|Stavovském divadle]]. Přitom stále tříbil svou techniku a zdokonaloval přednes. Komponoval i další skladby, ''Caprice D dur'' a ''Grand potpourri E dur'', jež sám hrával na koncertech v českých městech a později i v cizině.

 

[[Soubor:Hrob Slavíkův.jpg|náhled|Hrob na Vyšehradském hřbitově]]

 

 

„Vaše blahorodí!

V příloze posílám svůj dřívější pas a můj otec podá žádost místo mne; chtěl jsem zažádati ve Vídni, ale bylo mi řečeno, že se dělají veliké potíže při vydávání pasu, neboť by teprve pak byl odeslán do Prahy a z Prahy zpátky do Hořovic, – a tak bych musil velmi dlouho čekat; pas potřebuji nejpozději do 14&nbsp;dnů nebo do tří týdnů, poněvadž bych již v říjnu chtěl uspořádat koncert v Mnichově. Prosím Vaše Blahorodí, abyste laskavě tuto záležitost co nejvíce urychlil; vynaložím vše, abych Hořovicím dělal čest, a až se vrátím z Paříže, Londýna a Filadelfie, s největší radostí uspořádám koncert hořovickému ústavu, jehož jste tak horlivým ochráncem. Jistě dobře dopadne. Je dobře mít odvahu, říká se ve světě; je možno mnoho ztratit, ale doufám, že Bůh nedopustí, abych klesl…“

 

* {{Commonscat}}

* {{Wikizdroje|autor=Josef Slavík}}