Clarence Hudson White: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
cs
Řádek 23:
White nezaznamenal, jak brzy začal fotografovat poté, co se s manželkou vrátili do Newarku, ale muselo to být velmi brzo. Existují přinejmenším dvě fotografie datované stejným rokem 1893, a také rok poté byl hluboce zaujatý svým novým zájmem.<ref>White (1979), str. 34 </ref> Whiteův vnuk napsal: "Není náhoda, že fotografický život Clarence Whitea začal v roce jeho svatby. Moje babička nosila mnoho klobouků a všechny vyzařovaly skutečnou atmosféru; byla manželkou, matkou, obchodní manažerkou, modelkou, estetickou kritičkou, stoikem a také distancí mezi mým dědečkem a spoustou životních nepříjemností. S pevnou oddaností vytvořila prostředí, ve kterém mohl vést klidný a produktivní život."<ref name=MPW>Maynard P. White, Jr. "Clarence H. White: Artist in Life and Photography" in Homer, str. 11-19</ref> Značný vliv své ženy na umělecký vývoj je vidět později, když si korespondoval s Alfredem Stieglitzem. White často používal slova "my" nebo "paní Whiteová a já" při popisování své poslední fotografické aktivity.<ref name=MPW/>
 
Když se White a jeho žena vrátili do Newarku, nenacházeli se v prosperující situaci. Aby situaci vylepšili, nastěhoval se i se svou nevěstou k jeho rodičům,<ref>White (1979), str. 7</ref> a pokračoval v celodenních pracovních směnách účetního. Zpočátku neměl zájem o kariérní fotografování, a to ani poté, co začal být úspěšným a v práci účetního pokračoval po mnoho dalších let.<ref> White (1975), str. 40</ref> Většina jeho příjmů šla na zajištění rodiny a jeho počáteční zapojování do fotografování bylo finančně náročné. Později jeho student [[Ralph Steiner]] vzpomínal jak mu White v tomto období řekl, že každý týden měl peníze pouze na dvě [[Fotografická deska|negativní skleněné desky]], a každý volný okamžik trávil plánováním toho, co s těmito dvěma deskami udělá o svém víkendu."<ref>White (1979). str. 8</ref>
 
White se všechno během své kariéry učil sám, zčásti proto, že v čase kdy rozvíjel vlastní vizi, neměl peníze na školení nebo kurzy. Mnozí z jeho přátel, studentů a životopisců však věřili, že právě nedostatek formálního tréninku byl jednou z jeho největších sil. Když měl v roce 1899 v Newarku samostatnou výstavu, jeho newarské kolegyně [[Ema Spencer]]ová napsala: „Byl oddělený od uměleckých vlivů a naprosto nevzdělaný v uměleckých školách. V důsledku toho ignoroval tradiční metody a následoval své vlastní schopnosti, protože ho pobízela nepolapitelná a nevyzpytatelná síla obyčejně známá jako geniální."<ref>Ema Spencer, forward to the ''Exhibition of Photographs by Clarence H. White, Newark, Ohio, at the Camera Club, 1899'', quoted in White 1975, str. 48</ref> Je také důležité poznamenat, že v té době nebyly v USA žádné formální fotografické školy nebo dokonce uznávané autority, u kterých by mohl White studovat. Nejběžnější způsob, jakým se nový fotograf naučil fotografovat, byla spolupráce se zkušeným fotografem a kromě několika portrétistů se v Newarku nebylo od koho učit.
Řádek 82:
White byl jako učitel na Kolumbiji velmi dobře přijat, v roce 1908 byl jmenován instruktorem na Brooklynském institutu umění a vědy (nyní známý jako [[Brooklyn muzeum]]). Tuto funkci zastával dalších 13 let, a to i při práci ve vlastní škole a při výuce individuálních workshopů.
 
Při návštěvě Hollanda Daye v Maine v roce 1910 White našel malou, rozbitou chatu poblíž Dayovy chaty a přesvědčil jejího majitele, aby mu jí prodal téměř za pakatel. Pak si koupil malý pozemku poblíž a nechal na něj chatku přestěhovat. Poté, co byla chata přestavěna a rozšířena, White na tom místě založil Seguinland School of Photography. Jméno Seguinland vzniklo podle nedalekého hotelu a byla to první nezávislá fotografická škola v Americe.<ref name="Barnes, p 18">Barnes, pstr. 18</ref> White požádal svého přítele [[Max Weber|Maxe Webera]], aby vyučoval s ním a jeho kolegové Day a později Käsebierová hodnotili studentské práci na konci každého letního semestru. Přitaženi Whiteovou pověstí a skromnými školnými náklady přišli první studenti z New Yorku, Philadelphie, Baltimoru, Chicaga, Los Angeles, Ekvádoru a Egypta. Jedno-, dvou- nebo čtyřtýdenní relace stály 20, 30 nebo 50 amerických dolarů.<ref name="Barnes, p 18"/> V souladu s Whiteovou povahou studenti v Seguinlandu užívali neformální, rodinnou atmosféru, ve které White se svou manželkou brali své studenty na pikniky a výlety podél pobřeží. Seguinland fungoval do roku 1915, kdy odpovědnost za běh nově zřízené školy v New Yorku přemohla jeho finanční schopnost udržet školu v Maine.
 
Také v roce 1910 hlavně Stieglitz úsiloval o velkou výstavu umělců Fotosecese v Albright Gallery v Buffalu (nyní známá jako galerie [[Albright-Knox Art Gallery]]). Zatímco výstava byla oznámena jako skupinová aktivita Fotosecese, Stieglitz odmítl ostatním dovolit rozhodovat o tom, kdo bude na výstavě zařazen a jak bude vystaven. Stieglitz, známý svou dominancí a dogmatickým přístupem k fotografii, svou vlastní jednostrannou autoritou uskutečnil své činy v minulosti, ale v tomto případě pro několik blízkých přátel zašel příliš daleko. Nejdříve Käsebierová, pak White a nakonec Steichen, svůj vztah se Stieglitzem ukončili. Každý zmiňoval Stieglitzovo nadřazené ego, jeho odmítání uvažovat o ostatních názorech a jeho opakovaných činech jménem Fotosecese bez konzultace s takzvanými „členy“ skupiny.<ref>White (1975), str. 95-99</ref>
Řádek 121:
Tento koncept uplatňoval bez ohledu na konečný zájem studenta. White pochopil, že ne všichni jsou umělci. Škola zacházela „s fotografií nejen jako s výtvarným uměním, ale také jako s uměním praktickým, které je nepostradatelné pro moderní obchod a průmysl“.<ref>Fulton, str. 152</ref> Někteří z jeho studentů po škole pokračovali v žurnalistice, reklamě, průmyslu, lékařství nebo vědeckých profesích.
 
White byl ve škole známý svými týdeními komentáři k práci studentů. Byl “soucitný, přesto však hledal kritiku, aby jim věrně ukázal, jak byli slabí, ale vždypřesto jejim učinildodával odvážnéodvahu a silnésílu.”<ref name="Fulton, p 182">Fulton, str. 182</ref> Jeho studentka Marie Riggin Higbee Averyová shrnula, co se tam stalo, když řekla: "Přísnost naší výuky, spolu s nedominantnímnezkrotným [sic] duchem pěstovaným v každém z nás, následkem učení Clarence Whitea, bylo nést nejslabší ze skupiny na místa velkých poct ve světě fotografie."<ref name="Fulton, p 182"/>
 
Stejně důležité pro učení byly mimoškolní aktivity, které White navrhl k doplnění výuky. V pátek večer měl přednášku hostující lektor, napříkald Stieglitz, Steichen, [[Paul Strand]] nebo [[Francis Bruguière]]. K přednášení později pozýval také absolventy své školy: Paula Outerbridgeho, Doris Ulmannovou nebo Antona Bruehla.<ref>Barnes, str. 21</ref>
Řádek 167:
== Po smrti ==
 
Přestože se White se Stieglitzem pokoušeli usmířit ještě před tím, než White zemřel, Stieglitz nikdy Whiteovi neodpustil, že se od něj v roce 1912 odtrhl. Když se Stieglitz dozvěděl o Whiteově předčasné smrti, napsal Kuehnovi: „Chudák White. Starost a trápení. Když jsem ho naposledy viděl, říkal mi, že se před dvaceti lety nedokázal vyrovnat (s životem stejně jako on). Varoval jsem ho, aby zůstal podnikat v Ohiu - New York byl pro něj příliš mnoho. Ale Fotosecese ho lákala. Ješitnost a ambice. Jeho fotografie šla k ďáblu.<ref name="Naef, str.p 482"/> Navzdory těmto slovům měl Stieglitz v době své smrti ve své osobní sbírce 49 Whiteových fotografií, včetně osmnácti vytvořených společně s ním.<ref>Naef, str. 483-493</ref>
 
Škola pokračovala pod vedením Jane Whiteové až do roku 1940, kdy už neměla energii udržet krok s časově náročnou prací a množstvím studentů. Její syn Clarence H. White junior školu převzal a na krátkou dobu se mu podařilo počet studentů zvýšit. Nicméně špatně načasovaný přesun do větších čtvrtí, kde se studenti mohli ubytovat, se shodoval s mobilizací během [[druhá světová válka|druhé světové války]] a počet nových studentů klesl. Škola byla nakonec uzavřena v roce 1942.<ref>{{cite web|first=Verna|last=Posever Curtis|title=Photos from the Clarence H. White School|url=https://www.loc.gov/loc/lcib/0112/white.html|accessdate=2011-11-21}}</ref>
Řádek 208:
 
== Citáty o Whiteovi ==
* "IMyslím, thinkže thatkdybych ifbyl Ipožádán, wereabych askedjmenoval tonejjemnějšího namea thenejrafinovanějšího mostmistra subtle and refined master photography has producedfotografie, thatjmenoval I would namebych himjeho... ToBýt beskutečným aumělcem trueve artistfotografii, invyžaduje photographybýt oneumělcem musttaké alsov beživotě an artist in life, anda Clarence H. White was suchbyl antakovým artistumělcem." [[Alvin Langdon Coburn]]<ref name="coburn">Alvin L. Coburn, ''Alvin Langdon Coburn, Photographer'' (New York: 1966), str. 88.</ref>
 
*"What he„To, broughtco topřinesl photographyfotografii, wasbylo anmimořádné extraordinaryvnímání sense of lightsvětla. ''The Orchard'' isje bathedsvětelná in lightkoupel. ''The Edge of the Woods'' isje asíla tournepřítomnosti de force of the absence of lightsvětla." [[Beaumont Newhall]]<ref>Cited in White (1979), pstr. 8</ref>
*"Clarence White's poetic vision and sensitive intuition produced images that insinuate themselves deeply into one's consciousness." [[Edward Steichen]]<ref>Cited in Barnes, p. 11</ref>
 
*"Anyone who came under his influence never got over it." Stella Simon, a White School alumnus and prominent photographer<ref name="ppa"/>
*"Clarence White's poetic vision and sensitive intuition produced images that insinuate themselves deeply into one's consciousness." [[Edward Steichen]]<ref>Cited in Barnes, pstr. 11</ref>
*"To Clarence H. White, one of the very few who understand what the Photo-Session means & is." Inscription in a collection of Photo-Session memorabilia presented to White by Alfred Stieglitz<ref>White (1975), p 137</ref>
 
*"The man was a good teacher, a great teacher, and I can still occasionally think "I wish he were around. I'd like to show him this.' Isn't that odd, that that stays with you?" Dorothea Lange<ref>Barnes, p14</ref>
* "Každý, kdo se dostal pod jeho vliv, už se z něj nikdy nedostal." [[Stella F. Simon|Stella Simon]], absolventka White School a prominentní fotografka.<ref name="ppa"/>
 
*"To Clarence H. White, one of the very few who understand what the Photo-Session means & is." Inscription in a collection of Photo-Session memorabilia presented to White by Alfred Stieglitz<ref>White (1975), pstr. 137</ref>
 
*"The man was a good teacher, a great teacher, and I can still occasionally think "I wish he were around. I'd like to show him this.' Isn't that odd, that that stays with you?" [[Dorothea Lange]]<ref>Barnes, p14str. 14</ref>
 
== Galerie ==