Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 9 433 bajtů ,  před 6 měsíci
== Po smrti ==
 
Přestože se White se Stieglitzem pokoušeli usmířit ještě před tím, než White zemřel, Stieglitz nikdy Whiteovi neodpustil, že se od něj v roce 1912 odtrhl. Když se Stieglitz dozvěděl o Whiteově předčasné smrti, napsal Kuehnovi: „Chudák White. Starost a trápení. Když jsem ho naposledy viděl, říkal mi, že se před dvaceti lety nedokázal vyrovnat (s (životem stejně jako on). Varoval jsem ho, aby zůstal podnikat v Ohiu - New York byl pro něj příliš mnoho. Ale Fotosecese ho lákala. Ješitnost a ambice. Jeho fotografie šla k ďáblu.<ref name="Naef, str. 482"/> Navzdory těmto slovům měl Stieglitz v době své smrti ve své osobní sbírce 49 Whiteových fotografií, včetně osmnácti vytvořených společně s ním.<ref>Naef, str. 483-493</ref>
 
Škola pokračovala pod vedením Jane Whiteové až do roku 1940, kdy už neměla energii udržet krok s časově náročnou prací a množstvím studentů. Její syn Clarence H. White junior školu převzal a na krátkou dobu se mu podařilo počet studentů zvýšit. Nicméně špatně načasovaný přesun do větších čtvrtí, kde se studenti mohli ubytovat, se shodoval s mobilizací během [[druhá světová válka|druhé světové války]] a počet nových studentů klesl. Škola byla nakonec uzavřena v roce 1942.<ref>{{cite web|first=Verna|last=Posever Curtis|title=Photos from the Clarence H. White School|url=https://www.loc.gov/loc/lcib/0112/white.html|accessdate=2011-11-21}}</ref>
 
V roce 1949 White junior dostal šanci zřídit oddělení fotografie na [[Ohio University]] a pokračoval ve stopách svého otce založením školy, která byla "na špičkové úrovni".<ref>{{cite web|first=Cathleen|last=Dobbins Grove|title=White Family History School|url=http://newarkteaparty.com/h/white/whitefamilyhistory.html|accessdate=2011-11-21}}</ref> White junior zemřel v roce 1978 ve věku 71 let. Fotografická škola na univerzitě v Ohiu je nyní známá jako [[Ohio University#School of Visual Communication|School of Visual Communication]].
 
== Styl a technika ==
 
Od začátku Whiteova vize byla silně ovlivněna kulturou a společenskými cestami malého města v Ohiu. „Oslavoval elementární věci, čas strávený hraním v polích nebo lesích, prosté potěšení z neuspěchaného života, hraní her v interiérových prostorech… White, vyrůstající v rozšířené rodině, který neznal nic jiného, ​​neměl skutečný smysl pro ostatní společnosti a jeho obrazy tak měly proti vnějšímu prostředí jakési opevnění, které bylo jeho soukromým eposem.“<ref>Bunnell 1986, str. 17</ref>
 
From the beginning White's vision was heavily influenced by the culture and social ways of a small town in Ohio. He "celebrated elemental things, the time spent playing in the fields or woods, the simple pleasure of unhurried living, the playing of games in interior spaces…. White, growing up within an extended family, knowing nothing else, had no real sense of other societies and his pictures thus had a kind of fortification against the outside. They were his private epic."<ref>Bunnell 1986, p 17</ref>
 
White nutně potřeboval toto kulturní prostředí s mimořádným vykreslením světla. Vzhledem k velmi dlouhým hodinám v jeho účetnictví, často od 7 do 18 hodin, šest dní v týdnu, White nejčastěji fotografoval své snímky hned po svítání nebo těsně před soumrakem. Jednou napsal: „Moje fotografie byly méně ostré než jiné a nemyslím si, že by to bylo kvůli objektivu, stejně jako podmínky, za kterých byly fotografie zhotoveny - nikdy ve studiu, vždy doma nebo v otevřených prostorách, a kdy mimo dveře v denní době velmi zřídka vybrané pro fotografování.“<ref>White (1975), str. 47</ref> Také sdílel důvěrnou znalost svých modelů, kterými nejčastěji byli jeho manželka, její tři sestry a jejich vlastní děti.
 
Of necessity, White depicted this cultural milieu with an extraordinary rendering of light. Due to very long hours at his accounting job, often going from 7 am to 6 pm six days a week, White most often photographed his subjects just after dawn and just before dusk. Once he wrote "My photographs were less sharp than others and I do not think it was because of the lens so much as the conditions under which the photographs were made ‒ never in the studio, always in the home or in the open, and when out of doors at a time of day very rarely selected for photography."<ref>White (1975), p 47</ref> He also shared an intimate familiarity with his subjects, who most often were his wife, her three sisters and his own children.
 
Whiteovy fotografie však nebyly komponovány náhodně; pečlivě kontroloval ve svých scénách každý detail, někdy dokonce vytvářel pro své modely speciální kostýmy.<ref>{{cite book|title=Great Photographers|publisher=New York: Time-Life Books|year=1971|page=128|isbn=0-316-70722-8}}</ref> Ve své mysli viděl přesně to, co chtěl, a pak to realizioval svým fotoaparátem. Říká se, že "White je nejvýznamnější v historii fotografie, protože ve svých raných letech předefinoval povahu tvorby obrazu, čímž vytvořil výrazně moderní idiom pro svůj vlastní čas… Snížil své skladby na velmi jednoduché prvky forma, a tím, že experimentuje s principy designu odvozeného velmi od Whistler a japonských tisků, vytvořil osobnostní styl, který byl jedinečný pro fotografování.<ref>Cathleen A. Branciaroli and William Inness Homer, "The Artistry of Clarence H. White", in Homer, str. 34</ref>
 
Nonetheless, White's photographs were not casually posed; he carefully controlled every detail in his scenes, sometimes even having special costumes created for his models.<ref>{{cite book|title=Great Photographers|publisher=New York: Time-Life Books|year=1971|page=128|isbn=0-316-70722-8}}</ref> He saw in his mind exactly what he wanted and then made it happen through his camera. It's been said that "White is most significant in the history of photography because, in his early years, he redefined the nature of picture-making, creating a distinctly modern idiom for his own time…. He reduced his compositions to very simple elements of form, and by experimenting with principles of design derived largely from Whistler and Japanese prints, he created a person style that was unique for photography.<ref>Cathleen A. Branciaroli and William Inness Homer, "The Artistry of Clarence H. White", in Homer, p 34</ref>
 
Peter Bunnell dále napsal: "Kvalita, která dělá Whiteovy fotografie nezapomenutelnými, má co do činění s formou i obsahem. Ve svých nejjemnějších obrazech je dispozice každého prvku, každé linie a tvaru, zvýšena na expresivní intenzitu, které se podařilo dosáhnout několika fotografům." White dokázal přeměnit smyslové vnímání světla na expozici nejzákladnějšího aspektu fotografie - doslovné materializace formy skrze světlo samotné, jeho otisky, většinou v platinovém médiu, vykazují bohatství, jemnost a světelnost tónu zřídka dosažené v dějinách fotografie.“<ref>Bunnell 1986, str. 6</ref>
 
Peter Bunnell further wrote "The qualities that make White's photographs memorable have to do with both form and content. In his finest pictures the disposition of every element, of each line and shape, is elevated to an expressive intensity few photographers managed to attain ... White was able to transform the sensory perception of light into an exposition of the most fundamental aspect of photography - the literal materialization of form through light itself. His prints, mostly in the platinum medium, display a richness, a subtlety, and a luminosity of tone rarely achieved in the history of photography."<ref>Bunnell 1986, p 6</ref>
 
Zatímco White je většinou známý svými rodinnými scénami a portréty, jeho „… práce není žánr, protože nám skutečně říká jen velmi málo o zobrazených osobách nebo o světě, ve kterém žijí. Whiteovy subjekty jsou zřejmě právě tam, a to je konec konce. Zdá se, že tady máme „čistou fotografii“, podobnou snad dřívějšímu „čistému obrazu“ devatenáctého století.“<ref>Maddox, nečíslovaný úvod</ref>
 
While White mostly is known for his family scenes and portraits, his "…work is not genre because it really tells us very little about the individuals shown or the world they live in. White subject's are apparently just there, and that's about the end of it. What we seem to have here is a 'pure photography', similar perhaps to the earlier 'pure painting' of the nineteenth century."<ref>Maddox, unpaged preface</ref>
 
Pokud jde o Whiteův styl, je důležité poznamenat, že zatímco v letech 1906 až 1925 žil v New Yorku téměř celý svůj život, na jeho fotografiích není nic, co by naznačovalo, že tam někdy žil. Ve městě nebyly žádné ulice ani lidé, žádné budovy, mosty, lodě nebo automobily. Na rozdíl od většiny svých přátel fotografů se rozhodl ignorovat místo, kde žil, s výjimkou přístupu, který mu dal k propagaci jeho práce a k učení ostatním.<ref>White (1975), str. 165</ref> I když byl pragmatický v jeho potřebě vydělávat si na živobytí a rozvíjet své umění zůstal věrný svým kořenům svého malého města po celý život.
 
In terms of White's style it is important note that while he spent almost all of his life from 1906 to 1925 living in New York City, there is nothing in his photographs to indicate he ever lived there. There were no streets scenes or people in the city, no buildings, bridges, ships or automobiles. Unlike most of his photographer friends, he chose to ignore the very place he lived except for the access it gave him to promote his work and to teach others.<ref>White (1975), p 165</ref> Although he was pragmatic in his need to earn a living and advance his art, he remained true to his small town roots throughout his life.
 
Po většinu svého života byl White při používání fotoaparátu a objektivů omezen finančně. Jednou prohlásil “Nejdůležitějším faktorem ve výběru [jeho vybavení] je limit 50.00 dolarů.”<ref name="White 1975, p47">White (1975) str. 47</ref> Po většinu času v Newarku používal fotografickou kameru 6 1/2" x 8 1/2" s portrétním objektivem Hobson 13".<ref name="White 1975, p47"/>
 
Je známo, že White pracoval s následujícími procesy: platinotisk, gumotisk, palladiotisk, gumpalladiotisk, platina vyvolaná glycerolem, kyanotypie a platina potažená ručně. Jeho platinotisky využívaly soli platiny namísto stříbrných solí používaných v moderních platinových tiscích, což vedlo k většímu rozsahu a bohatství středních tónů.<ref>White (1975), str. 68</ref>
 
White někdy vytiskl stejný negativ s použitím různých procesů, a v důsledku toho existují značné rozdíly v tom jak se některé jeho tisky objevují. Jeho platinotisky mají například hluboký purpurově hnědý tón, zatímco gumotisky mají odstín načervenalý. Fotogravury jeho obrazů v ''Camera Work'', které považoval za skutečné tisky, byly neutrálnější, směřovaly k teplým černobílým tónům.
 
Před rokem 1902 White datoval své fotografie podle toho, kdy pořídil negativ, i když nemusel ve stejném roce udělat tisk. Svým pozdějším tiskům často přiděloval dva datumy, jeden pořízení obrazu, druhý datum tisku.<ref>Naef, str. 484</ref>
 
== Galerie ==