Myoskeletální medicína: Porovnání verzí

'''Myoskeletální medicína''' (lat. myos = [[sval]], skeleton = [[kostra|kostra)]] se zabývá diagnostikou a neoperační léčbou [[páteř]]e, [[kloub]]ů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovým aparátem člověka.<ref name="MarieHasikova"/> Svými vyšetřovacími postupy dokáže myoskeletální medicína odhalitodhaluje různé příčiny bolestí či problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, svalů, šlach, fascií aj. Je metodou volby např. v ranných stádiích [[Artróza|kloubních artróz]], blokád, svalové ztuhlosti a [[Svalová dysbalance|dysbalance]], adheze měkkých struktur aj. Poruchy a bolestbolesti často efektivně odstraňuje<ref name="MarakRadovan"/><ref name="LekariONLINE"/>. Nepopírá své profesní meze a potřebu operačních zákroků, např. při indikaci kloubních protéz.

Významné místo v myoskeletální medicíně si získala tzv. [[Pražská myoskeletální škola]]<ref name="LekariONLINE" />, zejména neurolog a fyzioterapeut prof. [[Karel Lewit|Karel Lewit.]] Ten, spolu s [[Vladimír Janda|prof. Vladimírem Jandou]], [[Jan Jirout|prof. Janem Jiroutem]] a [[František Véle|doc. Františkem Vélem]], stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje např. od klasických masáží.

Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá pohovor s pacientem, aspekci, palpační vyhmatávání a erudované, funkční myšlení terapeuta. Ten by měl být vysokoškolsky vzdělán a dobře obeznámen s anatomicko - [[Kineziologie|kineziologickými]], [[Neurologie|neurologickými]] a jinými složkami pohybového aparátu. Na rozdíl od povšechně působící medikamentózní léčby (analgetické masti a léky), působí cíleně na problém a řeší jeho příčinu. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) myoskeletální medicína přisuzuje jejich význam, nicméně vidí i jejich omezení. Nezřídka totiž nekorelují s popisem pacientových bolestíproblémů a pacienti bývají léčeni neúspěšně a neúčelně.

Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny si vedou záznamy o postupu léčby, která bývá často kontinuální. Při svých [[Kineziologie|kineziologických vyšetřeních]] by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, určují, zda problémy jsou rázu funkčního (špatná postura, nesprávné pohyby) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzují, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - jemné trakce, postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], specifická tělesná cvičení aj. Na rozdíl od plošně působících léků a mastí tak myoskeletální medicína cílí na příčiny. Za důležitou podmínku úspěchu považuje myoskeletální medicínai pacientovu spolupráci. Doporučuje cvičení na konkrétnídaný problém a vede pacienta k osvojení si správných pohybových vzorců. Cílem je pacientova bezbolestná a hladká pohybová aktivita, nebo alespoň minimalizace bolesti.<ref name="LekariONLINE" />