Clarence Hudson White: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 157:
=== Stáří: 1920-1925 ===
První světová válka byla pro Whitea velmi těžkým obdobím, protože nebyla v souladu s jeho socialistickými hodnotami. Válka jakéhokoli druhu byla odporná jeho víře, a bojoval během tohoto období o tom, jak reagovat, když tolik země byla zapojena do podpory války. Jeho rodinný život čelil krizi, když se jeho synové Maynard a Lewis zapsali do armády. Lewis byl rychle propuštěn kvůli vadě srdce, ale Maynard zůstal ve službě až do konce války. Kromě toho byl jeho kolega Karl Struss poslán do zajateckého tábora kvůli svému německému původu.
[[World War I]] was very difficult for White because of his Socialist values. War of any kind was abhorrent to his beliefs, and he struggled during this period about how to respond when so much of the country was engaged in supporting the war. His family life faced a crisis when his sons Maynard and Lewis enlisted in the Army. Lewis was quickly discharged due to a heart defect, but Maynard remained in the service until the end of the war. In addition, his colleague Karl Struss had been sent to a detention camp because of his German heritage.
White se věnoval více než kdy jindy svému učení, aby se zbavil těchto problémů. Během tohoto období zřídka fotografoval a mnoho jeho kolegů na tom bylo podobně. Snad proto, že toužili po něčem, co by jim připomnělo, jak se věci dělaly před válkou, White a Stieglitz postupně srovnávali mnohé z jejich rozdílů. Toto bylo jediné napůl světlé místo v jinak obtížném období. V roce 1923 White napsal Stieglitzovi: „Chápu, že (George) Seeley nedělá nic; Coburn také; Day leží nemocný v posteli. Nevím, jestli budu moci znovu něco udělat, ale doufám, že to jednou zkusím.“<ref>White (1975), p237</ref>
White devoted himself more than ever to his teaching in order to take his mind off of these problems. He rarely photographed during this period, and many of his colleagues were similarly affected. Perhaps because they longed for something to remind them of how things were before the war, White and Stieglitz gradually reconciled many of their differences. This was the only half-way bright spot in an otherwise difficult period. In 1923 White wrote to Stieglitz, saying "I understand that [George] Seeley is doing nothing; Coburn likewise; Day sick in bed. I do not know whether I can again do anything, but I hope someday to try."<ref>White (1975), p237</ref>
Aby White pomohl posílit svého ducha a hledat nové inspirace, rozhodl se v létě 1925 odejít do Mexika. Bylo to jak výuka, tak několik studentů s ním, a možnost znovu začít fotografovat. Přijel do Mexika začátkem července, a jako znamení jeho reputace a vlivu, byl okamžitě navštíven mexickým prezidentem [[Plutarco Elías Calles]].
To help boost his spirits and to look for new inspirations, White decided to go to Mexico in the summer of 1925. It was going to be both a teaching experience, as several students went with him, and a chance for him to begin photographing again. He arrived in Mexico in early July, and, as a sign of White's reputation and influence, he was immediately visited by Mexican President [[Plutarco Elías Calles]].
Tragédie udeřila 7. července, když White náhle utrpěl infarkt poté, co pořídil několik svých prvních fotografií za poslední roky. Zemřel o 24 hodin později. Whiteovi bylo 54 let. Jeho syn Maynard přišel po jeho smrti a prohlásil tělo, které bylo vzato zpět do Newarku na pohřeb a pohřeb. Služeb se mohli zúčastnit jeho rodina a přátelé z města.
Tragedy struck on July 7 when White suddenly suffered a heart attack after taking some of his first photographs in years; he died 24 hours later. White was 54 years old. His son Maynard arrived after his death and claimed the body, which was taken back to Newark for a funeral and burial. His family and friends from the town were the only ones who were able to attend the services.
Zemřel na embólii v roce [[1925]] v Mexiku, kam se vypravil se svými studenty.<ref name="Family History" />
| |||