Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 6 měsíci
Stieglitz na tyto požadavky a zejména na Whiteův odchod reagoval svým obvyklým antagonistickým způsobem. Během krátké doby dodal Whiteovi většinu negativů a tisků, které společně vyrobili v roce 1907. Rozkol mezi nimi byl tak hluboký, že Stieglitz napsal Whiteovi „Jedna věc, kterou požaduji… je to, že mé jméno nebude zmiňováno v souvislosti s Tebou a s tisky nebo negativy… Bohužel nemohu vyhladit minulost…“<ref name="Naef, p 490"/>
 
=== 1914-1920: Učitel a leader ===
 
Povzbuzen úspěchem školy Seguinland School a jeho nově nalezenou svobodou jednat mimo Stieglitzův stín, White založil v&nbsp;roce [[1914]] vlastní fotografickou školu Clarence H. White School of Photography.<ref name="Hlaváč 207">{{Citace monografie
}}</ref> White požádal malíře Maxe Webera, aby se k němu připojil, spolu s [[Paul Lewis Anderson|Paulem Lewisem Andersonem]]. White učil studenty fotografický styl a interpretaci, Weber učil design, kompozici a teorii umění a Anderson technické aspekty kamer a vybavení. Jane Whiteová se ujala role správkyně, účetní, sociální ředitelky a zprostředkovatelky pro každodenní úkoly svého manžela.
 
Mezi jeho žáky za celou dekádu patřili studenti, ze kterých se časem stali významní fotografové, například [[Dorothea Langeová]],<ref>HLAVÁČ, sstr.&nbsp;316.</ref> [[Margaret Bourke-Whiteová]], [[Anne Brigmanová]], [[Paul Outerbridge]], [[Anton Bruehl]], [[Laura Gilpin]], [[Ralph Steiner]], [[Margaret Watkins]], [[Doris UlmannUlmannová]] nebo [[Karl Struss]].<ref name="about.com">{{cite web|title=Directory of Notable Photographers|publisher=About.com|year=2006|url=http://photography.about.com/library/dop/bldop_cwhite.htm|accessdate=2006-12-26}}</ref><ref>HLAVÁČ, sstr.&nbsp;268.</ref> Whiteova škola byla velmi úspěšná.<ref name="Family History">{{Citace elektronické monografie
|příjmení = Groves
|jméno = Cathleen Dobbins
|nedostupné = ano
}}</ref> Přednášeli zde také fotografové [[Edward Steichen]] a [[Paul Strand]].<ref name="Family History" />
 
Jedním z důvodů jeho úspěchu byl Whiteův přístup k výuce. Zdůrazňoval osobní vizi a styl nad každou konkrétní školou nebo hnutím. Studentům byly přiděleny „problémy“ a byli požádáni, aby vytvořili obrazy, které evokovaly určitý koncept nebo pocit, jako například „nevinnost“ nebo „díkůvzdání“.<ref>Barnes, str. 20</ref> Také požadoval, aby studenti experimentovali, podobně jako on a Stieglitz, aby vytvářeli několik druhů výtisků stejného obrazu. Ze třiceti hodin výuky nabízených každý týden ve škole, 14 probíhalo z jednom předmětu "Umění fotografie", který učil White. Během těchto přednášek White zdůrazňoval, že hlavní prioritou, kterou se jeho studenti museli naučit, je „schopnost vidět.“<ref>Barnes, str. 146</ref> Nikdy mezi svými studenty nepodporoval ani nedovolil konkurenci porovnáním práce jednoho s druhým. K práci každého člověka se přistupovalo jen a pouze ve vztahu k tomuto člověku.<ref>White (1975), str. 195</ref>
 
==== Škola moderní fotografie ====