Hérakleitos: Porovnání verzí

Přidáno 43 bajtů ,  před 10 měsíci
m
Úprava rozcestníku za pomoci robota: Filón - změna odkazu/ů na Filón Alexandrijský; kosmetické úpravy
m (Úprava rozcestníku za pomoci robota: Filón - změna odkazu/ů na Filón Alexandrijský; kosmetické úpravy)
 
O spolehlivosti údajů v obou referátech je možno míti oprávněné pochyby. Například jeden z překladatelů a vykladačů Hérakleita, angličan Ch. Kahn, říká o Díogenově referátu, že jde o „helénistické anekdoty, které si Díogenés zřejmě většinou vymyslel z narážek v dochovaných zlomcích.“<ref name="Kahn">Charles Kahn: ''The Art and Thought of Heraclitus: Fragments with Translation and Commentary'' (''Umění a myšlení Héraklitovo: Zlomky s překlady a komentáři''), 1979, 23 stran, ISBN 0-521-28645-X</ref> [[Zdeněk Kratochvíl]] uvádí ve své knize ''Délský potápěč k Hérakleitově řeči'' tento názor na pravou míru; prohlašuje, že Díogenés si sice mnoho údajů vymyslel, či opsal jiné smyšlené údaje, obojí vycházející z anekdotické interpretace Hérakleitova díla, ale přesto lze z jeho referátu vyzískat několik údajů, kterou jsou pravděpodobně spolehlivé.<ref name="Potápěč" /> Suidás, který sepsal ''Lexicon'' v 10. století n. l., pak čerpal pravděpodobně hlavně z něj a se spolehlivostí jeho údajů se to zjevně má stejně.
[[Soubor:Ac artemisephesus.jpg|rightvpravo|thumbnáhled|Artemidin chrám v Efesu, kde Hérakleitos podle všeho dlouho pobýval.]]
 
Data Hérakleitova narození (cca [[540 př. n. l.]]) a úmrtí (cca [[480 př. n. l.]]) jsou založena na Díogénově údaji, že zemřel v šedesáti letech života, a že byl v mužném věku („akmé“, tj. přibližně 40. let, kdy člověk podle řeků dosahuje úplné fyzické a duševní zralosti<ref name="Špaňár">{{Citace monografie
 
Samotná kniha se nám (tak jako u jiných předsókratiků<ref>Edward Hussey: ''Presokratici''. Nakladatelství Petr Rezek, Praha, 1997. Překlad Martin Pokorný, ISBN 80-86027-07-4</ref>) nedochovala, ale množství autorů, kteří k ní přístup měli, z ní zachovali různé citáty, které shlukuje jako "přímé" zlomky,<ref name="Řeč o povaze bytí" /> a které představují menší polovinu,<ref name="Špaňár" /> podle Kratochvílova odhadu asi třetinu,<ref name="Potápěč" /> knihy. Autoři, kteří uchovali nejvíce jeho dnes dostupných "přímých" zlomků, jsou v pořadí od toho s největším počtem: [[Plútarchos]] z Chairóneie, [[Kléméns Alexandrijský]], [[Díogenés Laertios]], [[Hippolyt Římský]], [[Ióannés Stobaios]] a [[Aristotelés]].<ref name="Potápěč" />
[[Soubor:Bramante heracleitus and democritus.jpeg|leftvlevo|thumbnáhled|Donato Bramante, Hérakleitos (nalevo) – "Plačící filosof" a [[Démokritos]] (napravo) - "Smějící se filosof"; 1477]]
 
== Číslování dochovaných zlomků ==
Přesto (a možná právě proto), že mají mnoho odlišných výkladů a rekonstrukcí,<ref name="Kessidi" /> Hérakleitovy zlomky přitahují velkou pozornost, hlavně kvůli originálním, nesoudobým, zajímavým náhledům na fungování vesmíru i lidskou společnost.<ref name="Potápěč" />
 
[[Soubor:Brennende Fackel im Wind bei Nacht 001.JPG|thumbnáhled|rightvpravo|"''Ale vždy byl, je a bude: stále živý oheň, který se zažehává podle míry, a dle ní uhasíná.''"]]
=== Všechno plyne ===
Platón nám sděluje, že Hérakleitos říká, že "všechno se pohybuje a nic netrvá"<ref>Hérakleitos A 6/1, strana 452</ref>. Pro toto tvrzení lze nalézt doklad v snad nejznámějším<ref name="Špaňár" /> Hérakleitově zlomku "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky."<ref>Hérakleitos B 91, strana 186</ref>, nebo, přestože to není tak zřejmé, ve zlomku, který ve zkratce říká, že "Slunce je vždy nové."<ref name="hb6334">Hérakleitos B 6, strana 334</ref>. Dle výkladu v knize Zdeňka Kratochvíla ''Délský potápěč k Hérakleitově řeči'' totiž tento druhý zlomek znamená to, že jelikož se vše neustále mění, nelze se podruhé podívat na totéž Slunce; to je nové každým okamžikem, vždy.<ref name="Potápěč" />
=== Protiklady ===
Hérakleitos považuje [[protiklad]]y – které si u něj podle Zdeňka Kratochvíla nemáme vykládat jako například největší [[horkost]] X největší [[chlad]], či "představa" horkosti X "představa" chladu, ale prostě jako jakýkoliv [[rozdíl]], diferenci na škále teploty<ref name="Potápěč" /> – za velmi důležité a je přesvědčen, že vlastně "jsou" [[harmonie]], jak říká ve zlomku "Protikladné se shoduje – z neshodných věcí je nejkrásnější harmonie, a všechno vzniká sporem."<ref>Hérakleitos B 8, strana 261</ref> Dále například vyjadřuje názor, že ta strana některých protikladů, kterou nazýváme "[[zlo]]u", umožňuje tu "[[dobro]]u": "Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, únava odpočinek."<ref name="hb111290"/> Zajímavý je i zlomek "Bůh – den noc, zima léto, zápas mír, sytost hlad."<ref name="hb67252">Hérakleitos B 67, strana 252</ref>, který se vztahuje k jeho učení o "logos" či "Bohu", rozumu řídícímu svět. Protiklady jsou zároveň v možné souvislosti s věčným "zápasem", který podle Hérakleita pohání svět.<ref>Hérakleitos A 22/1, strana 472</ref>
[[Soubor:Tiger chasing a deer cropped.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|"''Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.''"]]
 
=== Zápas ===
Jako aristokrat se Hérakleitos několikrát opovržlivě vyjadřuje o jednání „většiny“ nebo „mnoha“ lidí. Kritizuje však také významné předchůdce, zejména [[Homér]]a, [[Hésiodos|Hésioda]] a [[Pythagoras|Pythagoru]]: "''Pythagoras, syn Mnésarchův, pěstoval zkoumání nejvíce ze všech lidí, a vybrav si tato sepsání, vytvořil si svoji moudrost – mnohoučenost, umění šalby!''"<ref>Hérakleitos B 129, strana 312; Zdeněk Kratochvíl soudí, že „vybrav si tato sepsání“ může znamenat výtku plagiátorství, J. Mansfeld a jiní je považují za vlastní zápisky (''syngrammata'') Pythagorovy.</ref> Zvlášť ostré odsouzení míří na jeho krajany: "''Efesané si zaslouží, aby všichni dospělí byli usmrceni a zanechali město nedospělým''," protože vyhnali toho nejprospěšnějšího, Hermidóra.<ref name="hb121302"/>
 
[[Soubor:Heraklit.jpeg|thumbnáhled|rightvpravo|[[Raffael Santi]], Hérakleitos (detail fresky "[[Athénská škola]]" ([[1510]] – [[1511]]), Vatikán)]]
U lidí vůbec, u „množství“ kritizuje povrchnost ("''Ti nejlepší si místo všeho vybírají jedno, nehynoucí slávu místo pomíjivosti; mnozí však se sytí jako dobytek.''"<ref>Hérakleitos B 29, strana 294</ref>), nechápání či odmítání jeho učení ("''Když nechápající poslouchají, podobají se hluchým; vlastní řeč jim dosvědčuje: jsouce zde, jsou nepřítomni.''"<ref>Hérakleitos B 34, strana 119</ref>, "''Ti, kdo neumějí naslouchat, neumějí ani mluvit.''"<ref>Hérakleitos B 19, strana 120</ref> a "''Lidská mínění jsou dětské hračky.''"<ref name="hb70303"/>). Nevidí všem společný logos a uzavírají se do vlastního světa (již citovaný B 2. "''Přes společný, jsoucí logos mnozí žijí, jako když mají své vlastní vědomí''") a žijí jako by spali: "''Pro bdící je svět jeden a společný, ale každý ze spících se obrací k vlastnímu.''"<ref>Hérakleitos B 89, strana 200</ref> – "''...Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí, tak jako zapomínají, co dělají, když spí.''"<ref name="hb1109"/>.
 
 
[[Platón]] argumentuje proti Hérakleitovi takto:
[[Soubor:Hendrik ter Brugghen - Heraclitus.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|[[Hendrick ter Brugghen]]: Hérakleitos([[1628]])]]
''Jak by tedy mohlo být něčím to, co nikdy není v témže stavu? ...jistě by nemohlo být od nikoho poznáno. Neboť jak by k němu přicházel, kdo by je chtěl poznat, současně by se stávalo jiným a různým, takže by se již nemohlo poznat, jaké asi je nebo v jakém je stavu. ... Jestliže se samo poznání nemění tak, že by přestalo být poznáním, trvá poznání stále a jest poznání. ... Jestliže však jest stále to, co poznává, a jest předmět poznání a jest krásno a jest dobro a jest každé jednotlivé ze jsoucen, nezdá se mi, že by se tyto věci nějak podobaly toku nebo pohybu.“<ref>Platón, [[Kratylos (Dialog)|Kratylos]], 439e – 440b.</ref>
 
Nejstarší zachovaný stoický spis, [[Kleanthés z Assu|Kleanthův]] „Chvalozpěv na Dia“ sice neodkazuje na Hérakleita přímo, ale přejímá něco, co se zdá být upravený Herakleitovský logos. [[Zeus]] vládne vesmíru svým zákonem (''nomos''), drží v ruce "rozeklaného sluhu", "oheň" ze "vždy živého blesku". Zatím nebylo řečeno nic o tom, že by se lišil od [[Homér]]ova Dia. Ale pak Kleanthés říká, že Zeus používá oheň, aby "napřímil společný ''logos''", a mísí ho s většími či menšími světly (nebeská tělesa). To je Hérakleitův logos, je však zaměněn za "společný zákon", který používá Zeus, aby "špatné (''perissa'', vlevo nebo liché) učinil dobrým (''artia'', vpravo nebo sudé)" a "uspořádal (''kosmein'') neuspořádané (''akosma'')".
 
[[Soubor:Franz Xaver Messerschmidt Charakterkopf 2.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|Busta Hérakleita od F. X. Messerschmidta]]
Stoický přeměna Hérakleitova "logu" ovlivnila i [[Filón Alexandrijský|Filóna]]a z Alexandrie, který spojil "zosobněnou moudrost" s tvůrčím principem jednoho Boha. Filón používá termín "logos" v celém svém pojednání o hebrejské [[Bible|Bibli]], patrně ovlivněn [[Stoicismus|stoickou filosofií]].<ref>[http://www.fysis.cz/herakleitos/bautorichar.htm Autoři citující Hérakleita] na Fysis.cz, část Filón Alexandrijský</ref>
 
=== Církevní Otcové ===
117 825

editací