Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 069 bajtů, před 6 měsíci
rozšířeno dle cit.literatury
První zmínka o objevu [[hedvábí]] (silk) a [[Bourec morušový|bource morušového]] (''Bombyx mori'') pochází z [[Čína|Číny]]. Objev hedvábnictví je připisován [[konkubinát|konkubíně]] čínského císaře [[Žlutý císař|Chuang-ti]], který žil asi 3000 let před Kristem.{{Doplňte zdroj}}
 
Tajemství výroby [[hedvábí]] si čínští výrobci velmi pečlivě střežili před světem více jak 2000 let. TímVýroba hedvábí se stalařadila výroba hedvábík nejstřeženějším tajemstvím na světesvětě. Podle jedné z [[Legenda|legend]] sedokázal mluvíjako oprvní mnichovi,jeden kterýmnich pracovalve proslužbách císaře [[Justinián I.|Justiniána I.]], kterému se jako prvnímu podařilo propašovat vajíčka borcebource morušového z [[Čína|Číny]] v dutých [[bambus]]ových holích.
 
Hedvábné vlákno vytváří [[bourec morušový]] (latinsky: ''Bombyx mori'' - „hedvábný motýľ“). Dospělý jedinec žije asi jen tři dny, ve kterých snese okolo 300 vajíček. Bourec morušový se živí listy [[morušovník]]u. Když dosáhne asi třicetinásobektřicetinásobku původní délky, [[Kukla|zakuklí]] se. [[Housenka]] se do hedvábného vlákna, které sama vytvoří, zamotává a vytvoří [[kokon]] (zámotek). Jeden kokon může obsahovat 730 až 915 metrů dlouhé vlákno.{{Doplňte zdroj}}
 
Vlákno hedvábí tvoří bílkoviny [[fibrin]] a [[sericin]], které na [[vzduch]]u tuhnou a vytvářejí hedvábné vlákno, které je extrémně pevné a mohou se z něj [[Tkaní|tkát]] hedvábné látky. Hedvábné látky jsou zhotoveny z ušlechtilého přírodního materiálu, který má specifickou strukturu a mimořádný [[lesk]]. Už od nepaměti byl velmi cennou komoditou.
=== Hedvábnictví na území České republiky ===
K prvnímu pokusu zavést výrobu hedvábí z kokonů housenek bource morušového dal pokyn [[Albrecht z Valdštejna]] v [[Jičín]]ě v roce 1627, kdy tam povolal italské dělníky, kteří vysázeli mnoho moruší a zahájili pěstování. Po jeho smrti však hedvábnictví zaniklo.
První pokusy se získáváním hedvábí z housenek bource morušového byly zaznamenány v roce 1627, po krátké době však hedvábnictví zaniklo. V roce 1752 začalo s podporou Marie Terezie znovu systematické pěstování moruší a tak bylo v desetiletí 1770-1780 vyrobeno asi 40 q [[přírodní hedvábí|hedvábné příze]]. V polovině 19. století se hedvábí vyrábí i na území [[Praha|Prahy]], a to v usedlosti nazývané [[Rangherka]] nebo také Vršovický zámeček. Její součástí jsou síně pro chování bource morušového, na přilehlém pozemku je vysázeno 200 moruší. Koncem 19. století se počítalo s ročními cca 3 q hedvábných kokonů.<ref>{{Citace elektronické monografie
 
Roku 1749 začali v Praze na hradbách vysazovat moruše dva Italové: major Carlo Cremieri a divadelní podnikatel Locatelli. Roku 1757 od nich moruše odkoupil komerciální kongres, který stromky postoupil vlašskému špitálu, kde se hedvábí vyrábělo až do roku 1789. V roce 1752 vydala císařovna Marie Terezie výnos pro podporu pěstování moruší a roku 1756 jej doplnila pohrůžkou trestů za poškozování stromů. Roku 1751 obdržel radní Starého Města pražského Bedřich z Friedbergů povolení, aby z výnosu maškarních plesů, které pořádal ve svém domě čp. 620/I, přispíval do fondu na pěstování morušových stromků<ref></ref>. V desetiletí 1770-1780 vyrobeno asi 40 q [[přírodní hedvábí|hedvábné příze]]. Josef Rangher v polovině 19. století hedvábí vyráběl na předměstíí [[Praha|Prahy]], a to v usedlosti nazývané [[Rangherka]], neboli Vršovický zámeček. Její součástí jsou síně pro chování bource morušového, na přilehlém pozemku je vysázeno 200 moruší. Roku 1863 byla v Praze založena ''Hedvábnická jednota pro království české'' v čele s Ferdinandem Hillerem. Koncem 19. století se počítalo s ročním výnosem cca 3 q hedvábných kokonů.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Hedvábnictví
| url = http://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n172/mode/2up
| vydavatel = Hiller
| jazyk = česky
}}</ref> Další pěstitelé hedvábí byli evidování v Noutonicích, Chocní, Heřmanově Městci, Písku, či v Chlumu u Třeboně, roku 1882 bylo napočítáno na 105 tisíc morušových stromk <ref>Národní listy č. 138, 18.5.1882, strana 3</ref>. V okolí Šumperka a Rýmařova bylo v té době založeno několik textilních podniků, které se zabývaly výhradně zpracováním (převážně importovaného) hedvábí a tato oblast se stala významným střediskem hedvábnictví pro celé tehdejší Rakousko-Uhersko a pozdější Československo.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Pokračování v tradici
| url = http://www.svcrymarov.cz/horizont/05/18-2005.pdf