Mesiáš (Händel): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Mesiáš v českých zemích: typo, stylistika |
doplnění Mesiáše v českých zemích, +doplnění nezlom. mezer značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
Řádek 19:
| délka = 140 min.
}}
'''''Mesiáš''''' (HWV 56, {{Vjazyce2|en|''Messiah''}})<ref>Také katalogizován jako HG xlv; a HHA i/17.{{citace monografie|kapitola=Kuzel, Zachary Frideric|editoři=Stanley Tyrrell|příjmení=Hicks|jméno=Anthony |titul=The New Grove Dictionary of Music and Musicians.|vydání=2|strany=785|vydavatel=Macmillan|místo=London|rok=2001|jazyk=anglicky}}</ref> je [[oratorium]], které v roce [[1741]] složil [[Georg Friedrich Händel]] na anglické libreto [[Charles Jennens|Charlese Jennense]] vytvořené na základě biblických textů. Jennens využil [[Bible krále Jakuba|''Bibli krále Jakuba'']] a překlad [[Kniha žalmů|žalmů]] z ''[[Kniha společných modliteb|Knihy společných modliteb]]''. Oratorium bylo poprvé provedeno v [[Irsko|irském]] [[Dublin]]u 13. dubna 1742; [[londýn]]ská premiéra se uskutečnila o necelý rok později. V [[České země|českých zemích]] byl ''Mesiáš'' poprvé proveden v
| příjmení =
| jméno =
Řádek 31:
| url = http://www.rozhlas.cz/klasika/skladatele/_zprava/georg-friedrich-handel--1574222
| datum přístupu = 2018-01-24
}}</ref><ref name="
| příjmení = Freemanová
| jméno = Michaela
Řádek 45:
}}</ref> Po počátečním vlažném přijetí si veřejnost oratorium oblíbila, takže se nakonec přiřadilo k nejznámějším a nejčastěji prováděným chorálním dílům [[Klasická hudba|klasické hudby]].
Händelova pověst v [[Anglie|Anglii]], kde žil od roku 1712, se zakládala na věhlasu jeho [[Itálie|italských]] [[Opera|oper]]. Ve třicátých letech [[18. století]] Händel odpověděl na změnu hudební módy tvorbou oratorií komponovaných na anglické texty; ''Mesiáš'' je jeho šestým dílem tohoto žánru. Ačkoli strukturou připomíná operu, nemá dramatickou operní formu a neobsahuje žádné postavy ani přímou řeč. Jennensův text je spíše dlouhou meditací o
Händel napsal ''Mesiáše'' pro nevelký sbor a [[orchestr]] s volitelným nástrojovým obsazením řady jednotlivých čísel. Dílo bylo po jeho smrti postupně upraveno pro provádění v mnohem větším měřítku, pro obrovské orchestry a sbory. Při dalších snahách o aktualizaci oratoria byla jeho orchestrace revidována a posílena, mimo jiné [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfgangem Amadeem Mozartem]]. Na konci [[20. století|20.]] a na počátku [[21. století]] je trendem návrat k
== Pozadí ==
[[Soubor:BLW Handel.jpg|náhled|vlevo|upright|Socha na Händelovu počest z Vauxhallských zahrad|alt=Mramorová, bílá socha sedícího muže, Händela, v ruce držící hudební nástroj, na velkém podstavci]]
Skladatel [[Georg Friedrich Händel]], narozený v [[Halle an der Saale|Halle]] v [[Svatá říše římská|Německu]] roku 1685, získal v roce 1712 trvalé bydliště v [[Londýn]]ě a v roce 1727 se stal [[Naturalizace|naturalizovaným]] britským poddaným.<ref name="OMO"/> K roku 1741 již pocty, kterých se mu dostalo, dokazují jeho vůdčí postavení v tehdejší britské, resp. [[Anglie|anglické]] hudbě. U
Počátkem 30. let 18. století začala anglická veřejnost o italské opery ztrácet zájem. Velký úspěch ''[[Žebrácká opera|Žebrácké opery]]'' [[John Gay|Johna Gaye]] a [[Johann Christoph Pepusch|Johna Christopha Pepusche]] (poprvé uvedené v roce 1728) předznamenal vznik mnoha děl žánru ''[[ballad opera]]'' s anglickými texty, které si utahovaly z
Ačkoli se vyhlídky italské opery zhoršovaly, Händel zůstal žánru věrný. Ale jako alternativu k inscenovaným dílům začal uvádět [[Oratorium|oratoria]] v angličtině.<ref name="Burrows 1991, str. 4">Burrows (1991), str. 4</ref> Měl s
V roce 1735 dostal Händel od libretisty [[Charles Jennens|Charlese Jennense]] text pro nové oratorium s názvem ''[[Saul (Händel)|Saul]]''. Jennens byl bohatý vlastník pozemků, který se zajímal o hudbu a literaturu.<ref>Luckett, str. 33</ref> Vzhledem k tomu, že Händelovo tvůrčí úsilí se stále zaměřovalo hlavně na operu, otálel se skládáním hudby pro ''Saula'' až do roku 1738, kdy ho připravil pro divadelní sezónu 1738–1739. Jeho práce byla na premiéře v Královském divadle v lednu 1739 vřele přijata. Rychle následovalo méně úspěšné oratorium ''[[Izrael vEgyptě|Izrael v Egyptě]]'', jehož [[libreto]] také možná pochází od Jennense.<ref>Luckett, str. 38–41</ref> I
== Námět ==
[[Mesiáš]] (hebrejsky „pomazaný“) je titul, který starověcí Židé dávali svým politickým a náboženským vůdcům; odkazuje k
Richard Luckett, hudební vědec zaměřený na [[Stará hudba|starou hudbu]], popsal Händelova ''Mesiáše'' jako „komentář k narození, utrpení, vzkříšení a nanebevstoupení [Ježíše Krista]“, jenž začíná Božími zaslíbeními pronesenými proroky a končí oslavením Krista v nebi.<ref name="L76">Luckett, str. 76–77</ref> Na rozdíl od většiny Händelových oratorií zpěváci v ''Mesiáši'' nepředstavují dramatické role; není zde žádný dominantní narativní hlas a velmi málo se používá [[Přímá řeč|přímé řeči]]. Jennensovo libreto nechce dramatizovat život a učení Ježíše, ale ocenit „tajemství božskosti“<ref name="B57"/> pomocí kompilace citátů ''[[Bible krále Jakuba]]'' a [[Kniha žalmů|''Knihy Žalmů'']], obsažené v [[Liturgie|liturgické]] knize [[Anglikánská církev|anglikánské]] církve ''[[Kniha společných modliteb]]'' z roku 1662.<ref>Luckett, str. 73</ref>
Řádek 67:
Třídílná struktura díla se podobá Händelovým tříaktovým operám, Jennens tyto „části“ dělí na „scény“. Každá scéna je sbírkou samostatných čísel neboli „vět“, které mají podobu [[recitativ]]ů, [[Árie|árií]] nebo [[Pěvecký sbor|sborů]].<ref name="B57">Burrows (1991), str. 55–57</ref> Oratorium obsahuje dvě instrumentální čísla, zahajovací ''Symfonii'' {{refn|Popis „Symfonie“ je převzat z Händelovy rukopisné partitury.<ref>Burrows (1991), str. 84</ref>|group= "pozn."}} ve stylu francouzské předehry a pastorální ''Pifu'', často nazývanou „pastorální symfonie“, v polovině části I.<ref>Burrows (1991), str. 73–74</ref>
V části I [[Starý zákon|starozákonní]] proroci předpovídají příchod Mesiáše a jeho [[Panenské početí Ježíše Krista|panenské početí]]. Zvěstování pastýřům o narození Krista je uvedeno slovy [[Evangelium podle Lukáše|''Lukášova evangelia'']]. Část II zahrnuje [[Pašije|Kristovo utrpení a jeho smrt]], jeho vzkříšení a [[Nanebevstoupení Páně|nanebevstoupení]], první šíření [[Evangelium|evangelia]] po světě a konečné vyhlášení Boží slávy shrnuté v ''Aleluja'' (''Hallelujah''). Část III začíná slibem o vykoupení, po němž následuje předpověď [[Poslední soud|posledního soudu]] a „všeobecného vzkříšení“, zakončeného vítězstvím nad hříchem a smrtí a provoláváním Kristovy slávy.<ref name="L79">Luckett, str. 79–80</ref> Podle muzikologa Donalda Burrowse je velká část textu tak plná biblických narážek, že je do značné míry nesrozumitelná těm, kteří [[Bible|bibli]] neznají.<ref name="B57"/> Jennens pro své publikum vytiskl a vydal brožuru, v
== Historie vzniku oratoria ==
Řádek 74:
[[Soubor:Charles Jennens23.jpg|náhled|upright|Portrét [[Charles Jennens|Charlese Jennense]] kolem roku 1740|alt=Portrét, malba stojícího muže na tmavém pozadí, v bílé paruce, oblečený do reprezentativního oblečení se silným zlacením]]
[[Charles Jennens]] se narodil kolem roku 1700 do prosperující rodiny vlastnící pozemky a nemovitosti v hrabstvích [[Warwickshire]] a [[Leicestershire]], které nakonec zdědil.<ref name="MT-Jennens"/> Jeho náboženské a politické názory – postavil se proti [[Act of Settlement 1701|zákonu o nástupnictví z roku 1701]], který zajistil vstup na britský trůn pro [[Hannoverská dynastie|Hannoverskou dynastii]] – mu zabránily, aby získal titul na [[Balliolova kolej|Balliolově koleji]] v Oxfordu nebo aby usiloval o
Jennensův dopis Holdsworthovi z 10. července 1741, v němž se poprvé zmiňuje o ''Mesiášovi'', naznačuje, že text byl jeho nedávným dílem, pravděpodobně ho sestavil na počátku léta. Jako oddaný [[anglikánství|anglikán]] věřící v
=== Kompozice ===
[[Soubor:Georg Friedrich Händel.jpg|náhled|[[Georg Friedrich Händel]] v roce 1741]]
Hudba ''Mesiáše'' byla dokončena za 24 dní rychlé práce. Poté, co Händel obdržel Jennensův text někdy po 10. červenci 1741, začal na kompozici pracovat 22. srpna. Jeho záznamy ukazují, že do 28. srpna dokončil část I, do 6. září část II a do 12. září část III. Poté následovaly dva dny „doplňování“, takže celé dílo dokončil 14. září 1741. Celkem 259 stran rukopisu [[Partitura|partitury]] vykazuje určité náznaky spěchu jako jsou skvrny, škrábance, nevyplněné takty a jiné neopravené chyby, ale podle muzikologa [[Richard Luckett|Richarda Lucketta]] je počet chyb v
Na konec svého rukopisu napsal Händel písmena „SDG“, což znamená ''{{Cizojazyčně|la|Soli Deo Gloria}}'', „Jen Bohu patří sláva“. Tento nápis spolu s rychlostí kompozice podpořil víru v apokryfní tradici, podle které prý Händel napsal hudbu ve vytržení božské inspirace, v
Před prvním uvedením Händel provedl řadu revizí své rukopisné partitury. Částečně i
== Premiéra a raná uvádění ==
Řádek 91:
<!-- [[Soubor:Musick-hall-dublin.jpg|náhled|vpravo|Velká hudební síň na Fishamble Street v Dublinu, kde byl Mesiáš poprvé uveden|alt=černobílá perokresba, v dolní části chodník a za ním vstupy do několika úzkých, 2 až 3 patrových domů]] -->
[[Soubor:Kennan_%26_Sons_Ltd.,_Iron_works,_Fishamble_Street,_Dublin_(23737405856).jpg|náhled|vpravo|Vchod do bývalého sálu na Fishamble Street v Dublinu, kde byl ''Mesiáš'' poprvé uveden (vrata uprostřed)|alt=černobílá fotografie ulice s průčelími dvou domů, mezi nimi jsou vrata a brána s nápisem Kennan & Sons]]
Händelovo rozhodnutí uskutečnit sérii koncertů v [[Dublin]]u v zimě 1741–1742 vzniklo na základě pozvání [[William Cavendish, 3. vévoda z Devonshire|vévody z Devonshiru]], tehdy sloužícího jako místodržitel [[Irsko|Irska]].<ref name="Shaw24">Shaw, str. 24–26</ref> Händelův přítel a houslista [[Matthew Dubourg]] byl v Dublinu vévodovým kapelníkem; staral se o orchestrální požadavky Händelova turné.<ref name="Cole">{{citace periodika|příjmení= Cole|jméno= Hugo|titul= Handel in Dublin|url= |periodikum=Irish Arts Review (1984–87)|ročník=1| číslo= 2|datum= Summer 1984|strany= 28–30|jazyk=anglicky}}</ref> Je nejisté, zdali Händel původně zamýšlel provést ''Mesiáše'' v Dublinu; neinformoval totiž Jennense o takovém plánu, protože Jennens 2. prosince 1741 napsal Holdsworthovi: „… bylo to pro mě trochu ponížení, když jsem se dozvěděl, že namísto toho, aby uvedl ''Mesiáše'' zde, odjel s ním do Irska.“<ref>Burrows (1991), str. 14</ref> Po příjezdu do Dublinu 18. listopadu 1741 uspořádal Händel řadu šesti abonentních koncertů, které se uskutečnily mezi prosincem 1741 a únorem 1742 ve velkém hudebním sále na ulici Fishamble Street. Koncerty byly tak populární, že rychle zorganizovali druhou řadu; ''Mesiáš'' nefiguroval v žádné z
Začátkem března 1742 začal Händel diskutovat s příslušnými výbory o charitativním koncertu, který se měl konat v dubnu a na kterém chtěl představit ''Mesiáše''. Usiloval o
Výnos akce měl jít na tři dobročinné účely: uhrazení dluhů vězňů, Mercerovu nemocnici a Charitativní ošetřovnu.<ref name="B17"/> Ve zprávě o veřejné zkoušce popsaly noviny ''Dublin News-Letter'' oratorium jako „…daleko převyšující cokoliv tohoto druhu, co se kdy uskutečnilo tady nebo v jakémkoliv jiném království“.<ref>Luckett, str. 126</ref> Premiéry 13. dubna 1742 se zúčastnilo sedm set lidí.<ref name="L127"/> Aby se koncertu mohl zúčastnit co největší počet diváků, byli pánové požádáni, aby přišli bez mečů, a dámy, aby ve svých šatech neměly obruče.<ref name="B17"/> Představení sklidilo jednomyslnou chválu tisku: „Slova nedokáží vyjádřit nejvyšší potěšení, které zažilo obdivující a ohromené publikum.“<ref name="L127"/> Dublinský duchovní reverend Delaney byl tak stržen tím, jak Susannah Cibberová zazpívala árii ''Opovržený'', že údajně vyskočil a zvolal: „Ženo, pro toto jsou ti odpuštěny všechny tvé hříchy!“<ref name="Hog22">Hogwood, str. 22–25</ref> {{refn|group="pozn."|Delaneyho poznámka možná souvisela s tehdy probíhajícím skandálním rozvodem Cibberové.<ref name="Smithsonian"/>}} Příjmy z premiéry oratoria činily zhruba 400 liber, což dělalo asi 127 liber pro každý ze tří jmenovaných dobročinných účelů a zajistilo propuštění 142 osob z
Po premiéře oratoria zůstal Händel v Dublinu další čtyři měsíce. Zorganizoval druhé představení ''Mesiáše'' 3. června 1742, které bylo oznámeno jako „poslední vystoupení pana Händela během jeho pobytu v tomto království“. Při druhém provedení ''Mesiáše'', jehož finanční výnos byl určen pro samotného Händela, reprízovala Cibberová svou roli z prvního představení, zatímco Avogliová byla možná nahrazena paní Maclaineovou;<ref>Shaw, str. 30</ref> údaje o dalších účinkujících nejsou k dispozici.<ref>Luckett, str. 131</ref>
=== Londýn 1743–1759 ===
Když Händel 23. března 1743 ''Mesiáše'' uvedl v
Zvyk stát během sboru ''Aleluja'' se odůvodňuje tím, že to údajně na londýnské premiéře udělal král [[Jiří II. (britský král)|Jiří II.]], a proto všichni měli povinnost také povstat. Neexistují však přesvědčivé důkazy o tom, že král byl na premiéře přítomen ani že se zúčastnil jakéhokoli pozdějšího představení ''Mesiáše''; první zmínka o
[[Soubor:Microcosm of London Plate 037 - Foundling Hospital.jpg|náhled|vlevo|Kaple londýnského sirotčince ''Foundling Hospital'', místo konání pravidelných charitativních představení Mesiáše od roku 1750 |alt=Obraz pohledu do velké, vysoké a protáhlé místnosti, na třech stranách sedí stovky lidí.]]
Zpočátku chladnější přijetí ''Mesiáše'' v Londýně vedlo Händela k tomu, aby počet představení toho roku snížil z
V nastudování z roku 1749 v Covent Garden pod správným názvem ''Mesiáš'' se objevily dvě ženské sólistky, které byly od té doby úzce spojeny s Händelovou hudbou: italské zpěvačky [[Giulie Frasiová]] a [[Caterina Galliová]]. V následujícím roce se k nim připojil i mužský alt, italský kastrát [[Gaetano Guadagni]], pro nějž Händel složil nové verze ''Ale kdo může zůstat'' a ''Ty jsi vyrostl nahoře''. V roce 1750 také byla založena tradice charitativního provádění ''Mesiáše'' v londýnském sirotčinci ''[[Foundling Hospital]]'', které pokračovalo i
== Pozdější uvádění ==
Řádek 112:
[[Soubor:Messiah-Westminster-Abbey-1787.jpg|náhled|vpravo|Inzerát na uvedení ''Mesiáše'' v roce 1787 ve [[Westminsterské opatství|Westminsterském opatství]] s 800 účinkujícími|alt=černobílý text, inzerát, seznam hlavním umělců, kteří budou vystupovat]]
Během padesátých let 18. století byl ''Mesiáš'' stále častěji uváděn o
V kontinentální Evropě se uvádění ''Mesiáše'' odchýlilo od Händelových praktik jiným způsobem: orchestrace byla drasticky měněna, aby vyhovovala dobovému vkusu. Roku 1786 [[Johann Adam Hiller]] představil ''Mesiáše'' s aktualizovanou partiturou v [[Berlínský dóm|berlínském dómu]].<ref name="hiller">{{citace periodika|příjmení= Shedlock|jméno= J. S.|titul= Mozart, Handel, and Johann Adam Hiller|periodikum=The Musical Times|datum= srpen 1918|ročník= 59|číslo= 906|strany=370–71|jstor= 908906|doi= 10.2307/908906|jazyk=anglicky}}</ref> V roce 1788 Hiller představil svou revidovanou verzi se sborem 259 osob a orchestrem 87 smyčců, 10 fagotů, 11 hobojů, 8 fléten, 8 lesních rohů, 4 klarinetů, 4 trombonů, 7 trumpet, tympánů, cembala a varhan.<ref name="hiller"/> Roku 1789 byl Mozart pověřen baronem [[Gottfried van Swieten|Gottfriedem van Swietenem]] a spolkem {{Cizojazyčně|de|Gesellschaft der Associierten}}, aby upravil několik Händelových děl včetně ''Mesiáše''.<ref>Steinberg, str. 152</ref>{{refn|Swieten poskytl Mozartovi londýnské vydání Händelovy originální orchestrace (vydal Randal & Abell), stejně jako německý překlad anglického libreta, který vytvořili [[Friedrich Gottlieb Klopstock]] a Christoph Daniel Ebeling.<ref>{{citace periodika|příjmení=Holschneider|jméno=Andreas|titul=Händel-‐Bearbeitungen: Der Messias,Kritische Berichte|periodikum=Neue Mozart Ausgabe, Series X, Werkgruppe 28, Band 2|vydavatel=Bärenreiter|místo=Kassel|rok=1962|strany=40–42|jazyk=anglicky}}</ref>|group= "pozn."}} Mozart vytvořil dílo pro malé obsazení, vyloučil varhany, přidal partitury pro flétny, klarinety, trombony a lesní rohy, překomponoval některé pasáže a další uspořádal jinak. Představení takto upraveného oratoria ''[[Der Messias]]'' se uskutečnilo 6. března 1789 na zámku hraběte Johanna Esterházyho se čtyřmi sólisty a dvanáctičlenným sborem.<ref name="rl338">Robbins Landon, str. 338</ref> {{refn|Opakované představení se konalo na Esterháziho dvoře 7. dubna 1789,<ref>Steinberg, str. 150</ref> a mezi rokem Mozartovy smrti (1791) a rokem 1800 se ve Vídni konaly čtyři známá představení Mozartova upraveného ''Mesiáše'': 5. dubna 1795, 23. března 1799, 23. prosince 1799 a 24. prosince 1799.<ref>{{citace periodika|příjmení=Link|jméno=Dorthea|titul=Vienna's Private Theatrical and Musical Life,1783–92, as reported by Count Karl Zinzendork|periodikum=Journal of the Royal Musical Association|rok=1997|ročník=12|číslo=2|strany=209|jazyk=anglicky}}</ref>|group= "pozn."}} Tato úprava s drobnými Hillerovými změnami byla vydána po Mozartově smrti v roce 1803.{{refn|Dlouho se mělo za to, že Hiller značně změnil Mozartovu orchestraci před tím, než přišla do tisku. [[Ebenezer Prout]] tuto doměnku zakládal na formulaci titulu "F. G. (''[[sic]]'') Händels Oratorium Der Messias, nach W. A. Mozarts Bearbeitung" kde „nach“ mělo znamenat ''po'', spíše než ''v'' Mozartově úpravě. Prout si povšiml, že Mozartovo vydání dalšího Händelova díla, ''Alexander's Feast'', odpovídající Mozartovu rukopisu, neslo v titulu "mit neuer Bearbeitung von W. A. Mozart" („s novou úpravou W. A. Mozarta“).<ref name=prout1/> Teprve když byl později objeven Mozartův originální rukopis, ukázalo se, že Hillerovy změny nebyly rozsáhlé.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení= Towe|jméno= Teri Noel|url= http://www.classical.net/music/comp.lst/works/handel/messiah/mozart.php |titul= George Frideric Handel – Messiah – Arranged by Mozart|vydavatel=Classical Net|rok= 1996| datum přístupu=2011-06-11|jazyk=anglicky}}</ref>|group= "pozn."}} Hudební vědec [[Moritz Hauptmann]] popsal Mozartovy přídavky jako „[[štuk]]ové ozdoby na mramorovém chrámu“.<ref>{{citace periodika|příjmení= Cummings|jméno= William H.|titul= The Mutilation of a Masterpiece|periodikum=Proceedings of the Musical Association, 30th Session (1903–1904)|datum= 1904-05-10|strany=113–27|jstor= 765308|jazyk=anglicky}} </ref> Sám Mozart údajně měnil dílo svého předchůdce obezřetně a trval na tom, že žádné změny Händelových partitur by neměly být interpretovány jako snaha vylepšit jeho hudbu.<ref>{{citace periodika|příjmení= Kandell|jméno= Jonathan|titul= The Glorious History of Handel's Messiah|url= http://www.smithsonianmag.com/arts-culture/the-glorious-history-of-handels-messiah-148168540|periodikum= Smithsonian Magazine|datum=prosinec 2009|vydavatel= The Smithsonian Institution|datum přístupu= 2016-05-18|jazyk=anglicky}}</ref> Britské publikum se později seznámilo s některými prvky této verze, když byly zapracovány do partitur editovaných např. skladatelem [[Ebenezer Prout|Ebenezerem Proutem]].<ref name="rl338"/>
Řádek 119:
[[Soubor:Handel Festival at Crystal Palace 1857.JPG|náhled|vlevo|240px|Händelův festival v Křišťálovém paláci, rok 1857|alt=černobílý obraz velkého hlediště s tisíci diváky, vzadu vysoké jeviště se stovkami účinkujících]]
V 19. století se dál zvětšily rozdíly v
V šedesátých a sedmdesátých letech 19. století nastupovaly stále početnější orchestry. [[George Bernard Shaw|Bernard Shaw]] v
Jedním z důvodů popularity obrovských představení byla všudypřítomnost amatérských sborů. Anglický dirigent [[Thomas Beecham]] napsal, že po dvě stě let byl v Británii sbor „národním médiem hudebního projevu“. V
=== Od 20. století ===
Řádek 132:
{{Citace|[P]okusy, které čas od času konají naše hudební spolky proto, aby uvedly Händelovu hudbu tak, jak ji skladatel zamýšlel, jsou předurčeny k selhání ze samotné povahy věci, ať už se k nim přistoupí sebeseriózněji a připraví se sebepečlivěji. S našimi velkými pěveckými sbory je posílení doprovodu nezbytné, aby dílo dobře vyznělo; a otázka není, zda další doprovod potřebujeme, ale jak má být napsán.<ref name=prout1/>|}}
Prout pokračoval v praxi přidávání fléten, klarinetů a [[pozoun|trombonů]] do Händelovy orchestrace, ale obnovil Händelovy party s vysoce laděnými trubkami, které Mozart vynechával (zjevně proto, že v roce 1789 se už přestaly používat).<ref name="prout1">{{citace periodika|příjmení=Prout|jméno= Ebenezer|titul= Handel's
V Německu se ''Mesiáš'' nehrál tak často jako v Británii;<ref>{{citace periodika|příjmení= Brug|jméno= Manuel|url= https://www.welt.de/kultur/article3552234/Der-Messias-ist-hier-immer-noch-unterschaetzt.html|titul= Der 'Messias' ist hier immer noch unterschätzt|periodikum= Die Welt|datum= 2009-04-14|jazyk=německy}}</ref> a když už se uváděl, tak bylo obvyklé středně velké obsazení. Na Händelově festivalu, který se konal v roce 1922 v Händelově rodném městě Halle, prováděl jeho chorální díla sbor o 163 členech a 64členný orchestr.<ref>{{citace periodika|příjmení= van der Straeten|jméno= E.|titul= The Handel Festival at Halle|periodikum= The Musical Times|ročník= 63|číslo= 953|datum= červenec 1922|strany=487–89|jstor= 908856|doi= 10.2307/908856|jazyk=anglicky}} </ref> V Británii tehdejší novinka, rozhlasové vysílání a nahrávání hudby, přispěla k přehodnocení otázky, jak uvádět Händela. Například v roce 1928 nahrál dirigent Beecham ''Mesiáše'' s poměrně skromným obsazením a kontroverzně rychlými tempy, ačkoli orchestrace zůstala daleko od autentické.<ref name="klein">{{Citace periodika|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Messiah (Handel)|periodikum= The Gramophone|datum= 1928-01|strany=21|jazyk=anglicky}} </ref> V letech 1934 a 1935 vysílala [[BBC]] ''Mesiáše'' pod taktovkou [[Adrian Boult|Adriana Boulta]] „věrně se držícího čisté Händelovy partitury“.<ref name="dickinson">{{citace periodika|příjmení= Dickinson|jméno= A. E. F.|titul= The Revival of Handel's
[[Soubor:ENO Messiah 2009 Crop.jpg|náhled|vlevo|300px|Mesiáš v Anglické národní opeře roku 2009|alt=barevná fotografie podia plného desítek účinkujících. Scéna je holá jen s jedním stromem v pozadí.]]
Hnutí za autentickou interpretaci bylo v roce 1965 podpořeno novým vydáním partitury, které připravil muzikolog [[Watkins Shaw]]. V hudební encyklopedii ''[[Grove Dictionary of Music and Musicians]]'' napsal David Scott: „vydání zpočátku vzbudilo podezření kvůli pokusům v několika směrech prolomit příkrov konvence, která ''Mesiáše'' na Britských ostrovech obklopovala.“<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení= Scott|jméno= David|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/25608|titul= Shaw, Watkins|periodikum= Grove Music Online|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 2011-05-22|jazyk=anglicky}} </ref> V době Shawovy smrti roku 1996 popsal deník ''[[The Times]]'' jeho vydání jako „nyní univerzálně používané“.<ref>{{Citace periodika|titul= Harold Watkins Shaw – Obituary|periodikum = The Times|datum= 1996-10-21|strany=23|jazyk=anglicky}}</ref> {{refn|Edice Johna Tobina vyšla v
''Mesiáš'' zůstává nejznámějším Händelovým dílem, které se zvlášť často uvádí během [[advent]]u;<ref name="Smithsonian">{{Citace periodika|příjmení= Kandell|jméno= Jonathan|titul= The Glorious History of Handel's
{{Citace|Vědci stále mají dostatek důvodů k
=== ''Mesiáš'' v českých zemích ===
V [[České země|českých zemích]] byl ''Mesiáš'' poprvé proveden v
| příjmení = Pečman
| jméno = Pečman
Řádek 158:
| strany = 9-14
| isbn =
}}</ref> Velkou zásluhu uvádění ''Mesiáše'' v Praze měla i ''Jednota umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků'', která Mesiáše vícekrát úspěšně uvedla. Zájem o Händelova oratoria a opery, včetně ''Mesiáše'' poklesl významně v prvních dvou desetiletích 20. století a pokračoval i v době mezi světovými válkami.<ref name="handel_a_my" />
V rámci hudebního festivalu [[Pražské jaro (festival)|Pražské jaro]], který se koná od roku 1946 zazněl ''Mesiáš'' poprvé až 22. a 23. května 1981<ref name="handel_a_my" /> v provedení [[Filharmonie Brno|Státní filharmonie Brno]] a [[Pražský filharmonický sbor|Pražského filharmonického sboru]]. Znovu byl uveden v letech 2003, 2005, 2012, 2013 a 2016.<ref>{{citace elektronické monografie|titul=Archiv — Pražské jaro|url=https://festival.cz/o-nas/archiv/|datum přístupu=2019-03-12}}</ref>
Rok 1985, u příležitosti 300 let od Händeova narození, přinesl uvedení řady jeho vokálně instrumentálních děl, včetně ''Mesiáše''. Byl uveden v Brně, v Pardubicích a Olomouci.<ref name="handel_a_my" /> Za celou dobu existence hudebního festivalu [[Smetanova Litomyšl]], od roku 1949 do roku 2018, byl uveden Mesiáš celkem dvakrát, a to v letech 1995 a 2014.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Smetanova Litomyšl - Přehled účinkujících souborů
| periodikum = www.smetanovalitomysl.cz
Řádek 298 ⟶ 300:
== Nahrávky ==
Rané nahrávky jednotlivých sborů a árií z ''Mesiáše'' často odrážejí tehdy oblíbený způsob provádění – velká hudební tělesa, pomalá tempa a volně přepracované orchestrace. Typickými příklady jsou sbory z ''Mesiáše'' nastudované anglickým dirigentem [[Henry Wood|Henrym Woodem]] a nahrané v roce 1926 pro vydavatelství [[Columbia Graphophone Company|Columbia]] s tříapůltisícovým sborem a orchestrem z Händelova festivalu v
První téměř úplnou nahrávku celého díla (s tehdy obvyklými zásahy){{refn|Obvykle se vynechávaly čísla: z části II: ''Vždyť kterému z andělů''; ''Klanějte se mu všichni Boží andělé''; a ''Vystoupil jsi do výšin''; a z části III: ''Pak se naplní, co je psáno''; ''Ó smrti, kde je tvůj osten?''; ''Ale chvála buď Bohu''; a ''Je-li Bůh s námi''.<ref name=rg/>|group= "pozn."}} řídil [[Thomas Beecham]] v roce 1928. Beecham se snažil „podat interpretaci, která podle jeho názoru byla bližší záměru skladatele“ s menším obsazením a rychlejšími tempy než se tehdy stalo zvykem.<ref name="klein"/> Jeho kontraaltová sólistka [[Muriel Brunskillová]] později poznamenala: „Jeho tempa, která jsou nyní považována za samozřejmá, byla revoluční; úplně to oživil“.<ref name="blyth">{{Citace periodika|příjmení= Blyth|jméno= Alan|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel's Messiah – Music from Heaven|periodikum= Gramophone|datum= prosinec 2003|strany=52–60|jazyk=anglicky}} </ref> Naopak Sargent ve svých čtyřech nahrávkách pro HMV (první z roku 1946 a tři další z padesátých a šedesátých let) držel tradici rozsáhlých obsazení; všechny nahrávky provedl se sborem [[Huddersfield Choral Society]] a [[Liverpoolská filharmonie|Liverpoolskou filharmonií]].<ref name="blyth"/> Beechamova druhá nahrávka díla z roku 1947 podle kritika [[Alan Blyth|Alana Blytha]], „mířila k věrnějším händelovským rytmům a tempům“.<ref name="blyth"/> Hudební kritik Teri Noel Towe v analýze všech 76 úplných ''Mesiášů'' nahraných do roku 1991 nazval tuto Beechamovu verzi „jednou z hrstky skutečně hvězdných provedení“.<ref name="blyth"/>
Řádek 304 ⟶ 306:
V roce 1954 řídil německý dirigent [[Hermann Scherchen]] první nahrávku založenou na Händelově originální partituře pro vydavatelství [[Nixa]].{{refn|group="pozn."|Tato nahrávka byla monofonní a v roce 1986 byla vydána na komerčním CD u PRT; Scherchen znovu nahrával Mesiáše v roce 1959 jako stereo s orchestrem [[Vídeňská státní opera|Vídeňské státní opery]]; tato nahrávka byla vydána na [[Dlouhohrající deska|LP]] u Westminsteru a na komerčním CD u [[Deutsche Grammophon]] v roce 2001. Oba nahrávky se objevily na dalších značkách jak ve formátu LP, tak CD. Bezplatný převod verze z roku 1954 (digitalizovaný z originálních vinylových disků Nixa Records) je k dispozici na serveru YouTube: {{citace elektronické monografie|titul=část 1 |url=https://www.youtube.com/watch?v=zhb3s4E8-CA|jazyk=anglicky}}, {{citace elektronické monografie|titul=část 2|url=https://www.youtube.com/watch?v=gfQnICqY3j4}|jazyk=anglicky}}, {{citace elektronické monografie|titul=část 3|url=https://www.youtube.com/watch?v=M48k_QBXKeU|jazyk=anglicky}} }} Brzy následovala verze v té době považovaná za akademickou, již pořídil [[Adrian Boult]] pro britské vydavatelství [[Decca Records|Decca]].<ref name="rg"/> Podle standardů 21. století však byla Scherchenova i Boultova tempa stále ještě pomalá a sólisté se nepokusili o vokální ozdoby.<ref name="rg">Porter, Andrew, v Sackville West, str. 337–45</ref> Dvě nové nahrávky z let 1966 a 1967, řízené anglickým dirigentem [[Colin Davis|Colinem Davisem]] pro společnost [[Philips Records|Philips]] a [[Austrálie|australským]] dirigentem [[Charles Mackerras|Charlesem Mackerrasem]] pro HMV, se považují za velký pokrok v oblasti hudební vědy a prováděcí praxe. Zahájily novou tradici rychlých provedení v malých obsazeních s vokálními ozdobami sólových zpěváků.{{refn|Davis používá sbor 40 zpěváků a orchestr 39 hráčů;<ref>{{Citace periodika|odkaz na autora= |příjmení= Sadie|jméno= Stanley|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= listopad 1966|strany=77|jazyk=anglicky}}</ref> Mackerras používá obsazení podobně velké, ale s méně strunnými nástroji a s více dechy.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= březen 1967|strany=66|jazyk=anglicky}} </ref>|group= "pozn."}} K nahrávkám staršího stylu patří Beechamova z roku 1959 s Královským filharmonickým orchestrem a orchestrací objednanou Eugenem Goossensem a provedenou anglickým skladatelem [[Leonard Salzedo|Leonardem Salzedem]],<ref name="blyth" /> dále verze německého dirigenta [[Karl Richter|Karla Richtera]] z roku 1973 pro německé vydavatelství [[Deutsche Grammophon]] (DG)<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= listopad 1973|strany=125|jazyk=anglicky}} </ref> a nahrávka britského dirigenta [[David Willcocks|Davida Willcockse]] z roku 1995, založená na Proutově vydání z roku 1902 s 325hlasým sborem a 90členným orchestrem.<ref>{{Citace webu|titul= Sir David Willcocks*, Mormon Tabernacle Choir, NightPro Orchestra* - George Frideric Handel's Messiah (CD, Album) at Discogs|rok= 1995|vydavatel= NightPro|id= NP1001 |místo= Provo, Utah|url= https://www.discogs.com/David-Willcocks-Mormon-Tabernacle-Choir-NightPro-Orchestra-George-Frideric-Handels-Messiah/release/7245176|jazyk=anglicky}}</ref>
Koncem 70. let se snaha o autentičnost rozšířila i na používání dobových nástrojů a hraní na ně historicky správným stylem. První z těchto nahrávek byly dirigovány odborníky na [[Stará hudba|starou hudbu]] [[Christopher Hogwood|Christopherem Hogwoodem]] (1979) a [[John Eliot Gardiner|Johnem Eliotem Gardinerem]] (1982).<ref>{{citace periodika|příjmení1= Vickers|jméno1= David|příjmení2= Kemp|jméno2= Lindsay|titul= Classics revisited – Christopher Hogwood's recording of Handel's Messiah|url= http://www.gramophone.co.uk/feature/classics-revisited-christopher-hogwood-recording-of-handel-messiah|periodikum= Gramophone|datum= 2016-04-10|jazyk=anglicky}}</ref> Použití dobových nástrojů se rychle stalo normou, i když někteří dirigenti, mezi nimi [[Georg Solti]] (1985), nadále upřednostňovali moderní nástroje. Časopis ''[[Gramophone]]'' a publikace ''The Penguin Guide to Recorded Classical Music'' vyzdvihly dvě verze, které řídili angličtí dirigenti [[Trevor Pinnock]] (1988) a [[Richard Hickox]] (1992). Druhý z nich využil sbor 24 zpěváků a orchestr 31 hráčů; o Händelovi je známo, že použil 19členný sbor a orchestr o 37 hráčích.<ref>{{citace elektronické monografie|titul= George Frideric Handel: Messiah - Richard Hickox, Collegium Music 90|rok= 1992|vydavatel= Chandos|místo= Colchester, Essex|url= https://web.archive.org/web/20120321204204/http://www.chandos.net/pdf/CHAN 0522.pdf|jazyk=anglicky}}</ref> Brzy se objevila představení v ještě menším obsazení.{{refn|Nahrávka z roku 1997 pod Harrym Christophersem využívá sbor 19 zpěváků a orchestru 20 hráčů.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Handel: Messiah - CDD22019 - George Frideric Handel (1685-1759) |vydavatel=Hyperion Records | url=https://www.hyperion-records.co.uk/dc.asp?dc=D_CDD22019 | příjmení=Heighes|jméno=Simon | datum vydání=1997|datum přístupu=2018-01-24|poznámka=Poznámky k
Bylo nahráno několik rekonstrukcí raných představení: dublinská verze z roku 1742 provedená Scherchenem v roce 1954, znovu v roce 1959 a pak francouzským dirigentem [[Jean-Claude Malgoire|Jeanem-Claudem Malgoirem]] roku 1980.<ref>{{Citace elektronické monografie|url= https://www.amazon.co.uk/Handel-Messiah-arranged-Georg-Friederich/dp/B000025U9K/ref=sr_1_20?s=music&ie=UTF8&qid=1309652325&sr=1-20|titul= Handel: Messiah (arranged by Mozart)|vydavatel= Amazon|datum přístupu= 2011-07-03|jazyk=anglicky}}</ref> Existuje několik nahrávek verze z roku 1754 z Foundling Hospital, včetně těch, které byly řízeny Hogwoodem (1979), britským dirigentem [[Andrew Parrott|Andrewem Parrottem]] (1989) a [[Paul McCreesh|Paulem McCreeshem]].<ref>{{Citace elektronické monografie|url= https://www.amazon.com/Handel-Messiah-R%C3%B6schmann-Gritton-McCreesh/dp/B000001GYW|titul= Handel: Messiah. Röschmann, Gritton, Fink, C. Daniels, N. Davies; McCreesh|vydavatel= Amazon|datum přístupu= 2011-07-03|jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Presto">{{Citace elektronické monografie|url= http://www.prestoclassical.co.uk/w/57653/George-Frederic-Handel-Messiah|titul= Handel: Messiah. All recordings|vydavatel= Presto Classical|datum přístupu= 2011-07-03 |jazyk=anglicky}}</ref> V roce 1973 David Willcocks řídil soubor pro nahrávací společnost [[His Master's Voice]], přičemž všechny sopránové árie zpíváli společně chlapci sboru [[King's College]] z [[Cambridge]].<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= červen 1973|strany=84|jazyk=anglicky}}</ref> V roce 1974 byla pro společnost Deutsche Grammophon pořízena nahrávka Mozartovy verze s dirigentem [[Charles Mackerras|Charlesem Mackerrasem]], zpívaná v němčině.<ref name="blyth" />
|