Lidská noha: Porovnání verzí

'''Lidská noha''' se do dnešní podoby vyvinula v průběhu dlouhého fylogenetického vývoje člověka,. asiAsi před 4 miliony let, došlo k vzpřímení člověka. Pračlověk začal [[Chůze|kráčet po dvou nohách]], aby se mu ruce uvolnily pro jiné činnosti a tím se urychlil vývoj ruky a mozku. Zároveň se změnilo postavení páteře a pánve z horizontálního na vertikální. Těžiště těla se posunulo nahoru a zmenšila se stojná plocha. Proto byly nároky na nohy vysoké – zajištění stability, rovnováhy a tlumení nárazů.

* Články prstůprstců (phalanges): 2 články u palce, 3 články u druhého až pátého prstuprstce

JeKlenba je dvojí – podélná a příčná, chrání měkké části chodidla a podmiňuje pružnost nohy.

Podélná klenba je vyšší na straně holenní a nižší na straně lýtkové. Na jejím udržování se podílejí vazy nohy orientované podélně a podkožní vazivová vrstva šlašitého charakteru zvaná plantární aponeurosaaponeuróza, probíhající od patní kosti ke všem pěti prstůmprstcům. Vazy samy by nestačily k udržení klenby, proto se podílejí i svaly jdoucí podélně chodidlem, povrchové krátké svaly chodidla a šlašitý třmen.

Nožní klenba je při stání a chůzi vystavována zátěži, například při dlouhém stání, a působící síly mají tendenci klenbu snížit. Jelikož je klenba udržována převážně svaly, při jejich ochabnutí nebo únavě dochází k poklesu klenby.

== Funkce nožní klenby, spirální princip ==

Příčná klenba je na chodidle viditelná mezi hlavičkami první a páté záprstní kosti a zajišťuje optimální rozložení váhy na přednoží. Příčně plochá noha vzniká obvykle po 30. roce života, častěji u žen nošením bot s vysokými podpatky s úzkou špičkou, které způsobují přetěžování přednoží a brání funkci krátkých svalů nohy, které ochabují. Dalším rizikovým faktorem může být nadváha. Při zborcení příčné klenby se přední část nohy rozšíří, vytvoří se na ní otlaky a projevuje se bolestí. Vada bývá spojena s vbočením palce (Hallux valgus) a často i se sníženou podélnou klenbou.

Mnoho závažných onemocnění způsobuje mj. i vady chodidla, jako např. nemoci centrálního nervového systému a míchy – [[Dětská mozková obrna|dětská mozková obrna]], [[Cévní mozková příhoda|cévní mozková příhoda]], degenerativní nemoci nervového systému; nemoci periferních nervů – dědičné nebo získané. Mezi nejčastější příčiny poruchy periferních nervů patří cukrovka ([[Diabetes mellitus|diabetes mellitus]]).

Působením vysoké hladiny cukru při cukrovce, dochází v těle k poškození nervových obalů a tím trpí výživa nervových buněk. Nejcitlivěji reagují periferní nervy v končetinách. Zároveň je narušena výživa tkání cévami, opět nejvíce trpív okrajovéokrajových částičástech těla, tedy nohy. Výsledkem je komplexní onemocnění nazývané [[Diabetická noha|diabetická noha]].

Pro správnou funkci pohybové soustavy je nezbytné mít pevný základ –správné držení těla (postura). Postura je výsledkem dynamické nervosvalové stabilizace, nejedná se o jev statický, jak by se mohlo zdát, ale dynamickýtěla. Zajišťuje udržování klidové polohy těla v prostoru proti gravitaci a nastavení těla pro vykonání určitého pohybu. Posturu zajišťuje hlavně osový orgán – pánev a páteř. Energeticky nejvýhodnější je stav, kdy těžnice těla vestoje prochází středem páteře a dopadá mezi chodidla. Chodidla také významně přispívají k udržování rovnováhy. Jsou jedním ze smyslových orgánů, které informují mozek o nastavení těla a o vlastnostech podložky.

Novorozenci nožní klenbu vyvinutouvyvinutu nemají, vady nohy se u nich vyskytují jen vzácně, v důsledku nedostatku místa v děloze. Nožní klenba se kojencům vyvíjí až s lezením po čtyřech - kolem 9. – 10. měsíce. Když se okolo 12. měsíce věku začnou učit chodit a nohu zatěžovat, dojde k dalšímu rozvoji struktury a funkce nohy.

U batolat je fyziologické valgotické postavení kolen (do "X") a díky velké volnosti vazů (hypermobilita) je normální i planovalgózní noha. Až okolo druhého roku života se stává podélná klenba zřetelnou. To je způsobeno ubýváním vrozené hypermobility a zráním krátkých svalů chodidla. V tomto věku je nejzdravější chůze naboso v přírodním terénu, dochází tak k optimálnímu tréninku svalů chodidla.

Do školního věku se osa kolen i postavení chodidel přirozeně vyrovnává růstem a optimální pohybouvou zátěží.

Možnosti léčby vad nohou jsou operativní nebo konzervativní. Operativní léčení provádí ortoped u těžkých deformit nohy. Mezi konzervativní metody patří korekce vhodnou obuví a vložkami do bot, pasivní a aktivní a pasivní cvičení.

Celá řada lehčích nebo funkčních vad, způsobených svalovou dysbalancí, se dá řešit vhodným pohybovým režimem (táhlá chůze do mírných kopců), cílenýmivhodnými cviky (výpony z lýtek), a to zejména u menších dětí.

* EliškaDOSTÁLKOVÁ, Dostálková:Eliška. ''Vady chodidel u dětí a mládeže'', Gymnázium Uherské Hradiště (Středoškolská odborná činnost 2009/2010, obor Zdravotnictví)