Chůze: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Lokomoce člověka: linky na související články
Řádek 13:
Při došlapu na zem se dotýká pata země jako první. Pata je proto poměrně masitá a tuhá tkáň. Došlap vyžaduje propnutí nohy v koleně, zvednutí špičky nohy a současně vzpřímený trup člověka ('prsa jdou první'). Po došlapu paty se noha odvíjí po své laterální klenbě k prstcovému "vějíři". Jakmile se kyčelní kloub (ve svislici) předsune před špičku nohy, dochází k "zadní fázi" odpichu. Tato fáze je důležitá a bývá zanedbávána tím, že trup je předkláněn vpřed a je "zlomen" v tříslech dopředu. Tím je eliminován význam lýtkového svalu coby iniciátora odpichu, dochází k přetěžování a zkracování hlubokého ohybače kyčle (m. illiopsoas) a k typické postuře "vystrčeného zadečku". Tato negativní "reciproční inhibice" působí ochabnutí hýžďových svalů, kde se hromadí tuk ('sicflajš'). Tím dále ochabují (a tuhnou) lýtkové svaly a může docházet k plochonoží a otékání nohou, neboť lýtka coby 'spodní krevní pumpa', nefungují adekvátně. V kotnících pak dochází k typickému viklavému levo-pravému kyvu nohou, namísto k lineárnímu pato-špičkovému odvíjení.
 
Z uvedeného vyplývá, že správná chůze je dlouhodobě příjemný aerobní pohyb, probíhající ve svislici těla jak v bočním tak v předo-zadním pohledu. Ramena při chůzi rotují proti pánvi, nohy jsou ponechávány dostatečně dlouho vzadu, což stimuluje plosku s lýtkem k 'vystřelení' těla vpřed vějířovitou klenbou prstců. Špička nohy má být v linearitě ke směru chůze, tedy nevytočená ani ven, ani dovnitř. Jen taková lokomoce přináší anatomickou i psychickou pohodu, předchází ochabnutí [[Bránice|bráničního dechu]] coby významnému [[František Véle|posturálnímu faktoru]], předchází kloubním omezením kyčlů (coxartróze) a prospívá oběhovému a ventilačnímu systému člověka<ref>Cvičení a prevence civilizačních chorob (Véle, F., Čumpelík, J., Bortlíková, V., 1980)</ref>.
 
== Rychlost chůze ==