Započtení: Porovnání verzí

{{Různé významy|tento=způsobu zániku závazku|druhý=započtení v dědictví|stránka=Kolace}}

'''Započtení''' (někdy také '''kompenzace''') je jednostranné [[právní jednání]], které vede k zániku [[závazek|závazku]]. Spočívá v tom, že [[věřitel]] a [[dlužník]] mají vůči sobě navzájem [[pohledávka|pohledávky]] s plněním stejného druhu (např. na zaplacení finanční částky) a jeden z nich vůči druhému učiní projev směřující právě k započtení. Zánik pak nastane tehdy, jestliže se takto setkají pohledávky započtení způsobilé, což jsou pohledávky, které jsou dostatečně určité a které lze uplatnit u soudu. Nelze tedy započíst tzv. [[Naturální obligace|naturální obligace]] a pohledávky, které se zatím nestaly [[Splatnost|splatnými]] (''nedospělé pohledávky''). [[Promlčení]] dospělé pohledávky započtení nebrání, vzájemné pohledávky a [[Dluh|dluhy]] ale vždy zanikají jen do výše, v níž se navzájem kryjí.<ref>§ 1982, 1987 a 1989 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)</ref>

 

Započtení je sice jen jednostranné jednání, pokud však nedojde k oboustranné dohodě věřitele s dlužníkem, nelze započíst pohledávky na [[Újma|náhradu újmy]] způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu újmy téhož druhu. Ani dohodou ale nelze započíst pohledávky na [[Výživné|výživném]], které je poskytováno [[zletilost|nezletilým]] a plně [[Svéprávnost|nesvéprávným]] dětem.<ref>§ 1988 a 1991 OZ</ref>

== Reference ==

<references />