Dějiny křesťanství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 161:
}}</ref><ref>{{Citace monografie|příjmení=Clauss|jméno=Manfred|příjmení2=|jméno2=|titul=Konstantin Veliký - Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím|vydání=|vydavatel=Vyšehrad|místo=|rok=2005|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref> Souběžně s podporou křesťanství (např. daňovou) byly v Římské říši postupně znevýhodňovány pohanské instituce (např. konfiskace majetku v pohanských chrámech za účelem financování výstavby Konstantinopole<ref>{{Citace monografie|příjmení=Clauss|jméno=Manfred|příjmení2=|jméno2=|titul=Konstantin Veliký - Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím|vydání=|vydavatel=Vyšehrad|místo=|rok=2005|počet stran=|strany=77|isbn=}}</ref>), nezasahoval však do svobody kultu. Sám Konstantin přijal křest z rukou ariánského biskupa Eusebia z Nikomédie až krátce před smrtí. Jeho nástupci, s výjimkou císaře [[Julianus|Juliána]], křesťanství přijali a podporovali.
 
[[FileSoubor:IVLIANVS.png|thumbnáhled|120px|leftvlevo|[[římský císař|císař]] [[Julianus]]]]
Císař Julianus se během své vlády ([[360]]-[[363]]) snažil obrodit antickou společnost<ref name="CESKA116">{{Citace monografie
| příjmení = Češka
Řádek 480:
 
Střediskem křesťanské vědy se stávají univerzity. Mistři rozličných pařížských škol zakládají na přelomu 12. a 13. století sdružení zvané ''universitas magistrorum'', které bylo záhy státem i církví uznáno za samostatnou korporaci, jíž byla propůjčena poměrně vysoká míra nezávislosti. Ve stejné době vzniká do roku [[1225]] univerzita i v [[Bologna|Bologni]], [[Montpellier]], [[Padova|Padově]], [[Neapol]]i, [[Oxford]]u, [[Cambridge]], [[Valencie|Valencii]] a [[Salamanca|Salamance]]; ostatní evropské univerzity začnou přibývat až od poloviny [[14. století]] ([[Praha]] [[1348]]). Univerzity přijímaly [[student]]y odevšad a jejich [[gradus|grady]] byly všeobecně uznávané. Všichni studenti procházeli nejprve fakultou artistickou, a poté si mohli vybrat studium na odborných fakultách: teologické, právnické či lékařské.
 
=== Křesťanství v českých zemích ===
{{Pahýl část}}
 
== Pozdní středověk ==
Řádek 645 ⟶ 642:
==== Vztah církve a státu v Německu a Kulturkampf ====
Jako [[Kulturkampf]] (''kulturní boj'') bývá nazýváno období [[1871]] až [[1887]] v Německu. Po německém vítězství v [[Prusko-francouzská válka|Prusko-francouzské válce]] a vzniku [[Německé císařství|Německého císařství]] chtěl kancléř [[Otto von Bismarck|Bismarck]] tuto říši pevněji sjednotit a omezit veřejný vliv Římskokatolické církve; reagoval také na odsuzování liberálního světského státu v [[Seznam omylů|Seznamu modernistických omylů]] papeže [[Pius IX.|Pia IX.]]. Bismarck proto vydal řadu zákonů, které zakazovaly politické zneužití kazatelen ([[1871]]) a činnost [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského řádu]] ([[1872]]), zrušily v [[Prusko|Prusku]] všechny kláštery (1872), zavedly státní dozor nad školami včetně církevních a povinné přezkušování kněží ([[1873]]), a zavedly povinný [[Občanský sňatek|civilní sňatek]] ([[1875]]). Řada biskupů a kněží, kteří se tomu bránili, byla sesazena či uvězněna. Roku 1875 zastavil Bismarck všechnu státní podporu Římskokatolické církvi. Němečtí katolíci reagovali roku 1871 založením politické strany [[Deutsche Zentrumspartei]] (''Zentrum''), která rychle rostla, takže po smrti papeže [[Pius IX.|Pia IX.]] nalezli Bismarck s papežem [[Lev XIII.|Lvem XIII.]] v letech 1880 -1887 kompromisní řešení, v jehož rámci přetrval ze zákonodárství ''Kulturkampfu'' státní dozor nad školami, civilní sňatky a finanční dohled nad hospodařením církví. Podobné konflikty probíhaly i v dalších, především německy mluvících zemích, například v [[Rakousko|Rakousku]] pod heslem ''Los von Rom'' (''„Pryč od Říma“'').<ref>Pečenka – Luňák, ''Encyklopedie moderní historie'', str. 263n.</ref><ref>http://www.arenberg-info.de/htm/Kulturkf.htm</ref>
 
==== Rakouské katolictví ====
{{pahýl část}}
 
== Křesťanství po 1. světové válce ==
Řádek 675 ⟶ 669:
| počet stran = 649
| strany = 279n
| isbn = ISBN 80-86200-76-0
}}</ref> V této atmosféře vznikala idea samostatné Československé církve - o&nbsp;Vánocích 1919 uspořádali Členové Jednoty katolického duchovenstva společné bohoslužby v&nbsp;češtině, pro něž českou [[Liturgie|liturgii]] velice rychle připravil [[Karel Farský]] a zhudebnil [[Josef Pícha]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Butta
Řádek 754 ⟶ 748:
{{Autoritní data}}
 
{{DEFAULTSORT:Církev}}[[Kategorie:Dějiny církve| ]]
[[Kategorie:Dějiny křesťanství| ]]
[[Kategorie:Dějiny církve| ]]
[[Kategorie:Dějiny náboženství]]
 
[[Kategorie:Teologické discipliny]]