Reconquista: Porovnání verzí

| střetnutí = Reconquista

| konflikt =

| místo = [[Pyrenejský poloostrov]]

| zeměpisná šířka =

| zeměpisná délka =

| příčina =

* [[Viguerské království]]

* [[Řád sekery]]

* [[Soubor:Umayyad Flag.png|22px|okraj]] [[Umajjovci|Umajjovský chalífát]]

* [[Soubor:Umayyad Flag.png|22px|okraj]] [[Córdobský emirát]]

* [[Soubor:Umayyad Flag.png|22px|okraj]] [[Córdobský chalífát]]

| velitel1 =

| velitel2 =

 

== Počátky reconquisty ==

Po arabském [[Muslimské dobytí Španělska|vpádu na Pyrenejský poloostrov]] roku 711 ustupovala část křesťanského obyvatelstva do údolí Pyrenejí. Uprchlíci se spojili s kmeny v Asturských horách a také s kmeny v navarrsko-aragonských Pyrenejích spolu s jejich jediným významným městem Pamplonou, jež byla do té doby vojenskou enklávou [[Vizigótská říše#Vizigótská říše v Hispánii|vizigótské]] moci uvnitř nepřátelského území.

 

 

V roce 722 (nebo možná v roce 724, nebo brzy po roce 718) maurský emír přikázal kterémusi Munuzovi, aby se svým vojskem z gijónské posádky zničil asturské rebely a zajistil tak maurskou kontrolu nad tímto regionem. Pelayo však toto vojsko porazil v [[Bitva u Covadongy|bitvě u Covadongy]], která však pravděpodobně byla jen malým incidentem mezi dvěma nevelkými skupinami (počet všech bojovníků nepřesáhl dvě stě). Jednalo se však o první významné střetnutí, v němž křesťané porazili muslimy.

 

== Křesťanské státy v severním Španělsku ==

 

Na počátku [[10. století]] rozšířilo království León své území východním směrem až k městu [[Burgos]]. Na ochranu dobyté země a zde usazených rolníků zde bylo vybudováno veliké množství [[hrad]]ů (španělsky castillos), které daly nově dobyté zemi název [[Kastilie]]. Za hraběte Ferdinanda Gonzála se pak Kastílii v roce [[932]] podařilo vyvázat ze své podřízenosti [[Království León|Leónu]].

 

[[Navarra]] byla v době vlády [[Sancho I. Navarrský|Sancha I.]] v roce [[905]] prohlášena královstvím a rychle expandovala na jih. [[Sancho III. Navarrský]] – panovník výjimečných vojenských schopností – ovládal Aragónii, Asturii, Kastilii a část Leónu a učinil tak z Navarry vůdčí stát křesťanského Španělska. V roce [[1028]] určil Sancho svého druhého syna [[Ferdinand I. Kastilský|Ferdinanda]] za vládce kastilského hrabství. Ferdinand byl velice moudrý a zbožný panovník, který sjednotil většinu otcových držav a zahájil intenzivní postup křesťanů na jih. Za Ferdinanda zažila Kastílie významný vzrůst moci, což Ferdinandovi, jakožto nejmocnějšímu křesťanskému panovníkovi na poloostrově, umožnilo v roce [[1054]] přijmout titul [[císař]]e [[Hispánie]]. Protože se však ve Španělsku dosud neprosadil dědický princip [[Primogenitura|primogenitury]], byla Ferdinandova říše po jeho smrti v roce [[1065]] rozdělena mezi jeho syny, [[Alfons VI. Kastilský|Alfonse VI. Kastilského]], [[Sancho II. Kastilský|Sancha II. Kastilského]] a [[García II. (Galicie)|Garcíu II.]], krále Galicie. Alfonso se pokusil Sancha zbavit vlády, ten patrně zdědil více otcových schopností, Sancho svého bratra porazil a poslal do vyhnanství. García byl po krátké vládě odeslán do [[klášter]]a, kde strávil zbytek svého života.

 

Sanchova smrt v roce [[1072]] Alfonsovi umožnila vrátit se do země a zmocnit se všech někdejších domén Ferdinanda I. Alfonso byl skutečně působivou osobností, jenž byl na svoji dobu výjimečně tolerantní k muslimům. Velmi usiloval rozšířit své državy a stát se jedním z nejmocnějších [[Evropa|evropských]] monarchů. Během jeho vlády byl z Kastílie vypovězen [[Cid]], španělský národní hrdina a hlavní postava stejnojmenného [[středověk]]ého [[epos]]u, který nalezl útočiště u [[emír]]a ze [[Zaragoza|Zaragozy]] a později dobyl na Maurech [[Valencie|Valencii]]. Zhroucením córdobského chalífátu se Al-Andalus rozpadl do mnoha drobných mezi sebou válčících států, což přispělo k úspěšné expanzi Alfonsova křesťanského království na jih, jež vyvrcholila dobytím [[Toledo|Toleda]] v roce [[1085]]. Již v následujícím roce se však proti Alfonsovi spojili vládcové [[Sevilla|Sevilly]] se severoafrickými [[Almorávidé|Almorávidy]]. Poté, co Almorávidé zvítězili nad křesťany, si rychle podmanili celé muslimské [[Španělsko]].

 

=== Kastilie a León ve 13. a 14. století ===

Po smrti [[Alfons VII. Kastilský|Alfonse VII.]], byla Kastílie a León opět rozdělena. Nicméně nástupem syna [[Alfonso IX. Kastilský|Alfonse IX.]], [[Ferdinand III. Kastilský|Ferdinanda III.]], na královský trůn v Leónu v roce [[1230]] byly obě země definitivně sjednoceny v [[Kastilská koruna|Kastilskou korunu]]. Ferdinand III. zvaný Svatý bojoval po celou dobu své vlády proti Maurům, jejichž osud na poloostrově byl zpečetěn po [[bitva na Las Navas de Tolosa|bitvě na Las Navas de Tolosa]], v níž je v roce [[1212]] porazil Ferdinandův děd [[Alfonso VIII. Kastilský|Alfonso VIII.]] Ve [[13. století]] byla za účelem vypuzení Maurů ze Španělska vyhlášena dokonce [[Křížové výpravy|křížová výprava]]. V průběhu tohoto století byla dobyta většina území někdejšího córdobského [[chalífát]]u (Córdoba padla v roce [[1236]], Sevilla [[1248]], Cádiz [[1262]]) s výjimkou malé Granady, jež si vykupovala svoji nezávislost každoročním [[tribut]]ním poplatkem. Ferdinandova vláda byla počátkem období zvýšeného vlivu Španělska na evropskou politiku. V době jeho panování byla založena [[univerzita v Salamance]] – jedna z nejstarších v Evropě – na níž se dokonce rozvinula raná škola ekonomického myšlení. Ferdinandův nástupce, [[Alfons X. Kastilský|Alfonso X. Moudrý]], napomohl k návratu klasické vzdělanosti do křesťanské Evropy prostřednictvím zpřístupnění duchovního bohatství muslimských knihoven a [[Univerzita|univerzit]]. V roce [[1309]] byl ve spojení s Aragónií [[Obléhání Gibraltaru (1309)|dobyt Gibraltar]]. Despotický a krvavý vládce [[Petr I. Kastilský|Pedro I. Krutý]] byl v roce [[1366]] vyhnán a následně zavražděn. Pedrovy války proti Aragonii a vnitřní konflikty způsobily dočasné oslabení kastilské moci.

 

 

Politicky byla aragónská říše uspořádána [[Federace|federalisticky]], přičemž každá část říše disponovala vlastní [[Ústava|ústavou]]. V samotné Aragónii stály v opozici vůči králi silné ''[[Generální kortesy|cortesy]]'', které však mohly jen stěží omezit královu moc. Kastílie byla naproti tomu centrálně spravovaná, přesto i kastilští králové se museli potýkat s mocnou šlechtou, s níž se dostávali téměř neustále do konfliktů.

 

Obnovená snaha o sjednocení Španělska byla využita [[Isabela Kastilská|Isabelou Kastilskou]] a [[Ferdinand II. Aragonský|Ferdinandem II. Aragonským]] k ospravedlnění jejich vpádu do Granady, politické odsunutí [[Židé|Židů]] a Maurů. Svatba dědičky Kastílie a Leónu, Isabely I., s dědicem Aragónie, Ferdinandem II. v roce [[1469]] znamenala další krok k sjednocování Španělska. Skutečné sjednocení celé země však z důvodu odporu šlechty v obou zemích nejdříve nepřicházelo v úvahu.

Vnitropoliticky se Isabela a Ferdinand koncentrovali na vládu v Kastílii, kde s podporou měst mohli snáze omezit vliv šlechty a cortesů než v Aragónii a nastolit tak pevnou centralistickou vládu. Důležitým nástrojem, který tomuto napomohl, byla [[inkvizice]] zavedená v zemi v roce [[1478]]. Ta nejprve sloužila především v církevních záležitostech, záhy se z ní však stal prostředek politického nátlaku proti šlechtě, neboť ve Španělsku oproti jiným zemím nebyla inkvizice církevní, nýbrž státní institucí. Moc šlechty byla rovněž podlomena bouráním jejích hradů (symboly nezávislosti aristokracie na králi) a zavedením systému pravidelného výběru daní. Ferdinand a Isabela tedy položili základy náboženskému, politickému a ekonomickému sjednocení Španělska. Aragónie se získáním [[Sicílie]] a jižní [[Itálie]] stala v [[15. století]] významnou námořní mocností [[Středomoří]], zatímco [[Kastilie|Kastílie]] a [[Portugalsko]] soupeřili o dominanci v [[Atlantský oceán|Atlantském oceánu]].