Čeština: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 1 rokem
bez shrnutí editace
m (infobox - duplicita Rumunsko v Rozšíření)
Značka: editor wikitextu 2017
Pro češtinu v tomto období je typická chudší slovní zásoba a výrazná diferenciace nářečí v důsledku relativní izolovanosti venkovských oblastí, zejména moravských a slezských, které se vyvíjely odchylně od obecné češtiny. Ve městech, kde docházelo k intenzivnějšímu styku s němčinou, pronikaly do češtiny četné [[Germanismus|germanismy]]. Spisovná čeština je zasažena tzv. brusičstvím, radikální formou jazykového [[Purismus (lingvistika)|purismu]], které se snažilo očistit češtinu od veškerých cizorodých prvků i za cenu odtržení od živého jazyka. Tyto snahy zůstaly záležitostí úzké vrstvy inteligence a ve svém důsledku jen prohloubily úpadek češtiny jako literárního jazyka.
 
V [[18. století]] se objevuje snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích [[Habsburkové|habsburského]] soustátí. Tato snaha byla vedena spíše pragmatickými důvodudůvody než nacionálními motivy. Čeština ztratila svůj (již spíše formální) statut úředního jazyka, ale reálné jazykové poměry se příliš nezměnily, neboť česky mluvící obyvatelstvo zůstávalo stále početné; po ztrátě většiny území poněmčeného [[Slezsko|Slezska]] navíc získalo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení [[nevolnictví]] a příliv lidí z venkova do měst pak na konci 18. století odstartovaly proces označovaný jako [[České národní obrození|národní obrození]].
 
Pro novou kodifikaci spisovné češtiny se východiskem stal literární jazyk konce 16. století a díla Komenského. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijata gramatika [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]], která poprvé vyšla roku [[1809]]. Byly odstraněny některé pozůstatky zastaralého [[Bratrský pravopis|bratrského pravopisu]] (např. slovo ''její'' bylo do té doby psáno jako ''gegj''). K obnově české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého ([[1830]]–[[1835]]) [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]]. Nová spisovná čeština nicméně příliš nereflektovala přirozený vývoj, jakým český jazyk prošel od dob [[Bible kralická|Bible kralické]]. Výsledkem se stala existence dvou variant jednoho jazyka (hovorové spisovné a spisovné češtiny) vedle sebe.
Neregistrovaný uživatel