Alžběta Bavorská: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Původ: Jediná správná varianta její přezdívky je "Sisi" značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 42:
== Svatba, manželský život ==
[[Soubor:Winterhalter Elisabeth.jpg|vlevo|náhled|Portrét Alžběty Bavorské zvané
Třiadvacetiletý císař měl přání se co nejdříve oženit a založit svou rodinu. Protože se sám po nevěstě moc rozhlížet nemohl, požádal matku, aby mu seznámení s katolickými princeznami pomohla připravit. Činila tak ráda a diskrétně. Setkání se odehrávala vždy v soukromí a dotyčné dámy přijížděly se svými rodiči a netušily, oč vlastně jde. Počátkem padesátých let poznal několik dam, ale žádná se mu dost nelíbila. V létě 1853 pozvala arcivévodkyně Žofie do Ischlu na oslavu císařových narozenin svou sestru Luisu se čtyřmi nejstaršími dětmi. Historický omyl, že Žofie měla raději Helenu či dokonce připravovala její zásnuby s Františkem Josefem, je dnes již vyvrácen.{{doplňte zdroj}} Vše se konalo ve strohém ceremoniálním tónu. Žofie příbuzné uvítala v hotelu a sledovala úpravu obou neteří a znovu byla, jako před pěti lety, okouzlena půvabem mladší z nich. Zavedla příbuzné do domu, kde se v toaletním pokoji setkali hosté s přítomnými. Zde se František Josef spontánně zamiloval do Alžběty. Rodiče chtěli dopřát co nejvíce soukromí svým zamilovaným dětem a na večeři oddělila Žofie lidi z doprovodu, aby je nesledovali a neposlouchali. V následujících dnech příbuzní přihlíželi rostoucí lásce mladého páru. Arcivévodkyně Žofie svému synovi Ferdinandovi Maxmiliánovi, který se jako jediný setkání v Ischlu nezúčastnil, odpověděla na jeho gratulaci: „...Láska snoubenců roste každou hodinu takovou rychlostí, že bys tomu nevěřil! Jednou, zatímco jsem seděla s Luisou ve vedlejším pokoji na sofa, řekla náhle: ‚Ale teď už to uvnitř zachází moc daleko!‘ a oni tam spolu stáli v pevném objetí, zaměstnáni dlouhým polibkem.“
Řádek 55:
Císař se projevoval jako velkorysý choť. Podle smlouvy ze [[4. březen|4. března]] [[1854]] dostala Alžběta od svého otce 50 tisíc zlatých, které císař „dorovnal“ o 100 tisíc zlatých. Také dostala jako „dar svatebního rána“ 12 tisíc dukátů, podle zvyku za ztracené panenství. Jako apanáž bylo stanoveno dalších 100 tisíc zlatých, další výdaje jako stolování, prádlo, koně, obživu, personál a cestování nese Jeho Výsost císař.
Brzy přišly na svět tři děti, po desetileté pauze pak čtvrté. Nejstarší Žofie zemřela v dvou letech (od roku 1855 do roku 1857), když ji Alžběta vzala s sebou na jednu ze svých cest po Uhrách (malá Žofie velmi vážně onemocněla a po několika dnech zemřela). Pro Alžbětu to byla taková rána, že vzdala boj o zbývající dvě děti a její vztah k nim zůstal až do smrti chladný. Druhorozená Gisela (12. července 1856 – 27. července 1932) a následník trůnu Rudolf (21. srpna 1858 – 30. ledna 1889) vyrůstali v péči babičky. Za svého „jedináčka“ považovala
* [[Žofie Habsburská|Žofie]] ([[1855]]–[[1857]]). Zemřela ve dvou letech na [[černý kašel]] při cestě po [[Uhersko|Uherském království]].
Řádek 95:
[[Soubor:Wappen Kaiserin Elisabeth.png|vpravo|náhled|250x250px|Erb Alžběty Bavorské]]
Ve svázané atmosféře rakouského císařského dvora a bez pozornosti pracujícího manžela se cítila velmi osamělá, začala se tedy pomalu stahovat do sebe. Zanedlouho velmi vážně onemocněla. Dvorní lékař ji poslal na ozdravný pobyt na jih, kde poprvé ucítila svobodu cestování. Od té doby pokaždé, když onemocněla, stačilo odjet z [[Vídeň|Vídně]] do nějaké daleké země a
Oč méně měla ráda [[Vídeň]], tím raději jezdila do [[Uhersko|Uher]], kde se přátelila s maďarskou šlechtou a která byla oslněna nejen jejím jezdeckým uměním a krásou, ale také dokonalým ovládáním jejich řeči a politickým přehledem císařovny a pochopením touhy po samostatnosti Maďarů. Zhruba do svých 40 let byla fenomenální jezdkyní – i při těch nejnáročnějších lovech (nejčastěji v Uhrách, [[Anglie|Anglii]] a [[Irsko|Irsku]]) jezdila v čele a udivovala nebojácností a železnou vůlí. Právem byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň své doby.
| |||