Čardášová princezna: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Přesunutí dle ŽOPP od Tayari z 14/10/2017 |
→Vznik a charakter operety: Oscar Straus. |
||
Řádek 22:
Libreto mu k ní napsali společně významní libretisté vídeňské operety Leo Stein ((vl. jm. Rosenstein, 1861–1921), mezi jehož další díla patří například ''[[Vídeňská krev]]'' [[Johann Strauss mladší|Johanna Strausse ml.]], ''[[Veselá vdova]]'' a ''[[Hrabě Luxemburg]]'' [[Franz Lehár|Franze Lehára]] nebo ''[[Polská krev]]'' [[Oskar Nedbal|Oskara Nedbala]], a Béla Jenbach (vl. jm. Jacobowitz, 1871–1943), libretista mj. Lehárových pozdějších operet ''[[Paganini (opereta)|Paganini]]'' a ''[[Carevič (opereta)|Carevič]]''. Vedle ''Čardášové princezny'' napsali oba společně také libreto ke Kálmanově operetě ''[[Holanďanka]]'' a Lehárově ''[[Modrý mazur|Modrému mazuru]]''.
Zhruba v době, kdy měl Kálmán dokončeno první jednání, zasáhlo do jeho života vypuknutí světové války a poté rovněž smrt jeho mladšího bratra Bély, kterou skladatel těžce nesl. Vrátil se k ní až po odmlce téměř jednoho roku. Mezitím se mírně pozměnil děj – z
Premiéra se konala ve vídeňském Johann Strauß-Theater 17. listopadu 1915. Původně stanovené datum 13. listopadu muselo být posunuto pro indispozici představitele Boniho, Josefa Königa. Rovněž původně plánovaný název ''Ať žije láska'' (''Es lebe die Liebe'', citace Sylvina přípitku z 1. dějství) byl na poslední chvíli změněn proto, aby se opereta zřetelně odlišila od opery [[
Libreto je obratně sestaveno, obsahuje však řadu běžných operetních situací. Obsazení je pro operetu typické: milovnický pár (Sylva a Edwin), vedlejší pár mladokomika a subrety (Boni a Stasi), starokomik a komická stará (kníže a kněžna); méně běžnou postavou a jakýmsi komentátorem děje je postava starého Feriho. Příběh o láskách zlaté mládeže z řad synů vysoké aristokracie a divadelních či varietních hvězd nebyl vzdálen skutečnosti a měl nádech pikantnosti, stejně jako zobrazení absurdnosti stavovských přehrad na prahu nové doby. Nicméně to nejsou společenské předsudky či konflikty, které jsou pro zápletku rozhodující, nýbrž tradiční náhodné nedorozumění mezi milenci; rovněž prvek nesprávně zkombinovaných párů je v operetě běžný. Hodnotu ''Čardášové princezny'' představuje především Kálmánova hudba. Zatímco některá čísla vycházejí ze vzoru vídeňské operety a zejména Lehára a jeho ''Veselé vdovy'' (''Die Mädis von Chantant'', ''Tanzen möcht' ich'', valčíkové melodie ve 2. dějství), čardášové rytmy ovládají hudbu spojenou se Sylvou (''Heia, Heia, in den Bergen''; ''Ja so ein Teufelsweib'' a především tercet ''Nimm, Zigeuner, deine Geige''), jiné melodie vynikají procítěnou melancholií (duet ''Weißt Du es noch?''). I slavný „vlaštovčí duet“ je mezi operetními milostnými duety zvláštní tím, že mezi „milenci“ není láska, jen se bláhově snaží jeden druhého a sami sebe přesvědčit o tom, že možná časem vznikne.
Dobová kritika přijala ''Čardášovou princeznu'' různě, umělecky náročnější kritici, jako kritik ''Bohemie'' při pražské premiéře, s jistým pohrdáním skloubeným s obdivem k jejímu nepopíratelnému účinku („Hudba Emericha Kalmanna má charakter oněch pouličních zpěváků, jež člověk slýchá raději na všech možných veřejných prostranstvích než v
| příjmení =
| jméno =
| |||