Motorový vůz 810: Porovnání verzí

Vozy jsou poháněny hnacím soustrojím umístěným pod podlahou a sestávajícím z nepřeplňovaného [[Vznětový motor|vznětového motoru]] [[LIAZ]] ML 634, [[automatická převodovka|automatické hydromechanické převodovky]] [[Praga]] 2 M 70, kloubového hřídele a jedné nápravové reverzační převodovky. První dva komponenty byly převzaty z tehdy vyráběných [[autobus]]ů [[Karosa ŠM 11]]. Převodovka se skládá ze vstupního [[Hydrodynamický měnič|hydrodynamického měniče]] s možností mechanického překlenutí a dvoustupňové předlohové převodovky a je upravena pro železniční provoz (zvětšením násobnosti hydrodynamického měniče, zablokováním ústrojí pro změnu směru jízdy v poloze vpřed, zesílením chlazení oleje, úpravou ovládání pro palubní napětí 48 V aj.). Změna směru jízdy se odehrává v nápravové reverzační převodovce.

 

Motorový vůz je uvnitř rozdělen na dvě stanoviště strojvedoucího, dva nástupní prostory (na předním je WC, elektrický rozvaděč a zavazadlový kout s pěti sklopnými sedadly) a uprostřed velkoprostorový oddíl pro cestující. Ten poskytuje 50 míst k sezení v uspořádání 2+3, zavazadlové police jsou příčné. Čela vozu jsou neprůchozí. Vstupní dveře jsou ovládány pneumaticky (odblokování jedné či druhé strany s následným individuálním otevřením + centrální zavírání). Vůz je vytápěn teplovzdušně, přednostně odpadním teplem motoru (z chladící vody) a může být spolu s chladicím okruhem motoru předehříván nezávislým naftovým generátorem.

 

 

== Vývoj, výroba a provoz ==

Jelikož se nezdařila náhrada již nevyhovujících [[motorový vůz M 131.1|motorových vozů M 131.1]] řadou [[Motorový vůz 820|M 240.0]] (dnes řada 820), byl vypracován projekt nového dvounápravového motorového vozu poháněném spolehlivým autobusovým motorem. Ten byl v roce [[1971]] spolu s automatickou převodovkou zkušebně namontován do dvou vozů M 131.1, které byly přeznačeny na řadu M 131.3. Jelikož se řešení osvědčilo, byly v roce [[1973]] ve [[Škoda Vagonka|Vagónce Studénka]] vyrobeny dva prototypy nových vozů s těmito komponenty označené jako M 151.0. Jeden z nich byl podroben zkouškám, druhý byl již brzy po vyrobení nasazen do zkušebního provozu. Vzhledem k nedodržení hmotnosti při výrobě musely být oba vozy v roce [[1974]] přeznačeny na řadu M 152.0. Sériová výroba byla zahájena v roce [[1975]].

 

ČSD původně plánovaly odebrat 150 (dle jiného zdroje 300) vozů řady M 152.0. Ty měly sloužit na krátkých lokálních tratích s menšími počty přepravených cestujících. Vzhledem k tomu, že nebyla zahájena sériová výroba [[motorový vůz 860|motorových vozů M 474.0]] (dnes řada 860), jež měly zajistit místní dopravu na dlouhých regionálních drahách, byl počet vyrobených vozů M 152.0 zněkolikanásoben na výsledných 680 kusů (z toho dva širokorozchodné). Sériová výroba probíhala v letech 1975–[[1982]] v šesti výrobních sériích. Hlavně díky velkému počtu modernizací, které proběhly pro roce 2000, se počet vozů v původním stavu zmenšil na přibližně čtvrtinu a v roce 2015 tak jezdí už jen na některých tratích v Česku (nejvíce např. na tratích [[Železniční trať Rakovník – Bečov nad Teplou|Rakovník – Bečov nad Teplou]], [[Železniční trať Čerčany – Světlá nad Sázavou|Čerčany – Světlá nad Sázavou]], Trhový Štěpánov - Benešov u Prahy a v okolí [[Klatovy|Klatov]] a [[Strakonice|Strakonic]]). Na Slovensku je takto provozních jen několik posledních vozů (zbylé byly rekonstruovány na řady 811–813 nebo prodány), které slouží už pouze jako záloha. Několik vozů vlastní dopravce [[KŽC Doprava]]. V roce 2017 prodaly České dráhy čtyři motorové vozy 810 polskému dopravci [[SKPL Cargo]].<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Štefek | jméno = Petr | titul = Čtyři motorové vozy řady 810 ČD prodány do Polska | periodikum = Stránky přátel železnic | měsíc vydání = leden | rok vydání = 2017 | datum přístupu = 2017-02-03 | url = http://spz.logout.cz/novinky/novinky.php?poradi=1664}}</ref>

| titul = Nesmrtelné motoráky 810. ČD je přejmenují na RegioMouse, prochází další modernizací

| příjmení = Sůra