Risorgimento: Porovnání verzí

Otázka získání Říma se tímto nevyřešila a pouze odložila. Další konflikt pak vyvolal sám papež [[Pius IX.]], když si svojí stupňující se protiliberální politikou znepřátelil značnou část společnosti, kterou nyní zasáhla vlna protiklerikálního cítění. Italská vláda byla na nátlak veřejnosti nucena přijmout řadu usnesení prohlubujících světské rysy italského státu.{{#tag:ref|Patřilo sem zejména zrušení mnoha mnišských řádů a zabavení majetku těchto organizací. Dále se zavedl povinný občanský sňatek a vojenská služba pro účastníky kněžských seminářů<ref name="DI271">''Dějiny Itálie'', s. 271</ref>|group="pozn."}} Nálady ve společnosti znovu využil Garibaldi a s novou jednotkou dobrovolníků se opět vydal na pochod na Řím, tentokrát již s přímou podporou italské vlády. Nicméně Francie znovu zasáhla a vojenský sbor odvolaný na základě předchozí dohody byl povolán zpět. Garibaldi a jeho muži byli opět poraženi, tentokrát francouzskými jednotkami v [[bitva u Mentany|bitvě u Mentany]]. Francouzské síly se přesto udržely v Říme pouze tři roky. Po francouzské prohře u Sedanu ve válce s Pruskem vstoupily italské jednotky 20. září 1870 do [[Řím]]a jenž se záhy nato stal novým italským hlavním městem. Území Papežského státu existujícího přes tisíc let bylo anektováno Itálií. Snaha o sjednocení Apeninského poloostrova tak byla prakticky. Itálie zanikla roku 1922. završena.<ref>''Dějiny Itálie'', s. 269–272</ref> taky