Tlingitové: Porovnání verzí

[[Soubor:Taku.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|260px|Náčelník Tlingitů Anotkloš (Taku), fotografie z roku 1913]]

Vlastní název ''Tlingit'' znamená „Lid přílivu a odlivu“. Zastaralý název ''Kološ'', který pro ně používali především [[Rusové|ruští]] kolonisté Aljašky. pochází [[Aleutové|aleutského]] ''kulut'ruaq'' „ti s [[Piercingové šperky|ozdobami ve rtech]]“ .

Tlingitský jazyk je zařazován do [[jazyky na-dené |jazykové rodiny na-dené]], mezi nimiž má izolované postavení. V současné době jím hovoří asi 15 000 osob a je vyučován i na školách. Nejblíže příbuzný je mu dnes již prakticky vymřelý jazyk [[Eyakové|Eyaků]], kteří žijí severněji na pobřeží [[Aljaška|Aljašky]].

Tlingité dosud žijí na svém kmenovém území, od severní části [[Britská Kolumbie|Britské Kolumbie]] po pobřeží střední [[Aljaška|Aljašky]] a na přilehlých [[Alexandrovo souostroví|Alexandrových ostrovech]]. Jejich střediskem je zejména [[Baranovův ostrov|Sitka]], kde sídlí kmenová rada a další organizace.

Tlingité znali [[tkaní]] na jednoduchém vertikálním [[Tkalcovský stav|stavu]]. Z vlny [[Kamzík bělák|kamzíka běláka]], psích chlupů a jemných proužků lýka tkali pláště a pokrývky zvané podle jedné skupiny Tlingitů ''chilcat'' (čilkatské pokrývky). Měly černobílou, případně černožlutou barevnost a byly zdobeny obrazy zvířat - kosatky, krkavce, orla nebo medvěda (jejichž zobrazení najdeme i na totemových sloupech). K oděvu dále patřila kožená nebo tkaná tunika, kožené [[legíny]], [[mokasíny]] a kónický [[klobouk]] pletený ze smrkových kořínků. Muži i ženy měli propíchnuté uši a nosní přepážku, v nichž nosily ozdoby z perleti nebo leštěné mědi. Oblíbené bylo rovněž [[tetování]], především u mužů. Jeho vzory byly podobné jako na pokrývkách.

Náboženstvím Tlingitů byl původně [[šamanismus]], později převzali od bělochů [[křesťanství]], většinou [[Ruská pravoslavná církev|pravoslavní]], v průběhu konce 19. a počátku 20. století někteří přešli i [[Protestantismus|protestantským]] církvím.

Při těchto slavnostech se pořádala představení tanců a zpěvů, spojená s [[šamanismus|šamanskými]] [[rituál]]y. Uplatnily se při nich i nádherné vyřezávané masky zvířat a duchů, z nichž některé byly otevírací nebo dvojité. Tanečník mohl masku rychle rozevřít, takže se pod ní objevila maska druhá nebo tanečníkova vlastní tvář. Takto mohli tanečníci sehrát i mýty, v nichž se lidé proměňují ve zvířata a naopak. Uctívaní duchové: Hromový pták, Vydří muž ''Koošda'' a [[Krkavec velký|Krkavec]] ''Jélk'' (často nesprávně označovaného jako [[Havran polní|Havran]]), který byl nenapravitelným šibalem, [[Šprýmař|šprýmařemšprýmař]]em, ale zároveň i stvořitelem světa a [[kulturní hrdina|kulturním hrdinou]].

Tlingitové žijí na svém území podle odhadu archeologů až 10 000 let. Roku 1741 byli objeveni expedicí [[Vitus Bering|Vituse Beringa]]. Koncem 18. stol. s nimi navázala styk [[Rusko-americká společnost]] [[Grigorj Šelichov|Grigorje Šelichova]], jejíž nákupčí od Tlingutů vykupovali kožešiny [[Vydra mořská|mořských vyder]]. Zároveň mezi nimi začali Rusové šířit [[ruská pravoslavná církev|pravoslavné křesťanství]]. Roku 1799 založil ředitel Rusko-americké společnosti [[Alexandr Baranov (obchodník)|Alexandr Baranov]] na ostrově [[Sitka]] stejnojmennou pevnost, která se stala základem vznikající kolonie Ruská Amerika. Tlingité se v průběhu 19. století proti kolonistům často bouřili, nejvýznamnější byla válka [[náčelník]]a Katleana z roku 1802. Tlingité byli vynikající válečníci. Do boje si muži oblékali dřevěné přílby a krunýře z tuhé kůže nebo dřevěných tyček. Ze zbraní byly oblíbené [[Nůž|nože]], [[kyj]]e, [[luk]]y a [[šíp]]y. Jedním z důvodů, které způsobily prodej Aljašky [[Spojené státy americké|Spojeným státům]] roku 1867, byla neschopnost Rusů řešit neustálá povstání Tlingitů.