Timukuové: Porovnání verzí

[[Soubor:Rc11018 Timucua warriors with weapons and tattoo regalia.jpg|rightvpravo|thumbnáhled|250px|Bojovníci Timukuů v roce 1562 na rytině Théodora de Bry]]

O životě a kultuře Timukuů není známo příliš mnoho, neboť vyhynuli již počátkem 19. století. Byli to především zemědělci, pěstující kukuřici, fazole, dýně a [[tabák]]. Při obdělávání polí údajně používali motyčky z rybích kostí, spíše se však jednalo o kosti kapustňáků. Velký význam měl rybolov a lov, především [[Jelenec běloocasý|jelenců]], ptáků, ale také [[Aligátor severoamerický|aligátorů]] a [[Kapustňák širokonosý|kapustňáků]]. K lovu, ale také v boji používali především luky vyrobené ze dřeva [[ořechovec|hikory]], které měřily téměř 2 m (patrně nejdelší v celé Severní Americe). V boji, ale i k ceremoniálním účelům sloužily bojovníkům těžké kyje. Jejich obydlím byly tzv. ''čikí'' (chickee), jednoduché chýše z palmových listů, postavené na kůlech. Stavěli však i přízemní chýše, které měly na rozdíl od obydlí sousedních kmenů (např. [[Seminolové|Seminolů]]) kruhový půdorys. Osady někdy bývaly obehnané [[palisáda]]mi.

O vzhledu Timukuů nejlépe informují akvarely Johna Whitea a rytiny Théodora de Bry, které věrohodně zachycují jejich kulturu na počátku 17. století. Jejich oděv byl vzhledem k subtropickému klimatu Floridy velmi prostý, nosili jen bederní zástěrky a jednoduché mokasíny, ženy nosily rovněž sukně v vláken [[Epifyt|epifytickéepifyt]]ické rostliny [[tilandsie provazovkovitá|''Tillandsia usneoides'']]. Obě pohlaví se však hojně [[Tetování|tetovala]] pomocí rybích kostí. Ženy nosily vlasy rozpuštěné nebo stažené čelenkou, muži si je vyčesávali do drdolu a zdobili peřím, případně nosili čepice, zdobené ptačím peřím či ocasem [[Mýval severní|mývala]]. Z řemesel bylo rozšířeno především zpracování dřeva, z něhož vyráběli luky, zemědělské nářadí, dlabané kánoe, ale také totemové sloupy, často s motivem sovy (pravděpodobně [[Výr virginský|výra virginského]]), která hrála důležitou roli v jejich náboženství.

Timukuové byli objeveni Evropany jako jedni z prvních [[Indiánské kmeny|severoamerických indiánů]] již roku 1526 výpravou španělského [[conquistador]]a [[Pánfilo de Narváez|Pánfila de Narvaéze]]. Nedlouho poté se s nimi setkal také [[Hernando de Soto]]. Roku 1564 došlo k neúspěšnému pokusu [[Francouzi|francouzských]] [[Hugenoti|hugenotů]] vedených Jacquesem le Moyne o kolonizaci Floridy. Hugenoti, jež byli ve Francii pronásledovaní, se pokusili najít v Americe nový domov, podobně jako později [[Otcové poutníci|angličtí puritáni]]. S Timukuy i ostatními indiány měli poměrně dobré vztahy, které však trvali jen krátce, neboť již roku 1565 Španělé francouzské osady vojensky zlikvidovali a osadníky z větší části zabili. Po roce 1560 začali španělští mniši, zejména [[františkáni]] a [[jezuité]], vyvíjet mezi Timukuy misijní činnost. Indiáni byli rychle christianizováni a usazeni v misijních osadách, kde se věnovali řemeslům a pěstování [[kukuřice]]. Osady byly značně přehuštěné a indiáni zde přicházeli do styku s evropskými nemocemi, s nimiž si jejich imunitní systém nedokázal poradit. V 17. a 18. století počet Timukuů rychle klesal, k čmeuž kromě nemocí přispěly i války se severněji žijícími Jučii, [[Kríkové|Kríky]] a především Katóby, kteří byli tradičními nepřáteli Timukuů. Z jihu Floridy zase útočili příbuzní, údajně [[Kanibalismus|kanibalští]] Kalucové. Kolem roku 1725 odešla část Timuků se španělskými misionáři na Kubu, kde se smísili s černochy a byli rychle asimilováni. Od počátku 18. století na Floridu migrovali [[Seminolové]], kteří zbytky Timukuů přijali do svého kmenového společenství, kde byli do roku 1800 asimilováni. Když roku 1821 [[Spojené státy americké|Spojené státy]] anektovaly [[Florida|Floridu]], žilo zde posledních pět osob hovořících jazykem Timukua.